|
Dilgo Khjence Rinpočhe se narodil v roce 191O ve východním Tibetu
v Khamu v Derge. Byl hlavním představitelem školy Ňingma tibetského
buddhismu a jedním z hlavních držitelů linie tradice Dzogčhen Longčhen
Ňingthing. Ještě v době, kdy byl v matčině lůně, byl rozpoznán jako
inkarnace Mipamem Rinpočhem, který předpověděl jeho výjimečný osud.
Ve věku jedenácti let vstoupil do kláštera Žečhen v Khamu, jednoho ze
šesti hlavních klášterů tradice Ňingma, byl formálně rozpoznán a uveden
do svého postavení svým učitelem Žečhen Gjalcchab Rinpočhem jako
emanace vyzáření moudrosti mysli Džamjang Khjence Wangpa (182O-92).
Tento znovu objevený lama z 19. století byl úzce spojen s učením Rime
a věřilo se, že byl emanací Mandžušrího. Khjence Rinpočhe strávil mnoho
let v Žečhenu spolu se svým učitelem, který mu předal základní
instrukce a zasvěcení v tradici Ňingma.
Intenzivně studoval s mnoha jinými velkými mistry a učenci všech čtyř
hlavních tradičních linií, mezi nimiž byli Dzongsar Khjence Čhökji
Lodö, Umdze Tändzin Dordže z Palpungu a Ženga Rinpočhe. Prováděli
mnohaletou duchovní praxi v opuštěných jeskyních a osamocených
poustevnách. Ještě než dosáhl dospělosti, objevil rozmanité termy
- texty ukryté v dávných dobách Guru Padmasambhavou. V době, kdy
pobýval v Tibetu, strávil více než dvacet let v duchovním meditativním
pobytu v ústraní.
Po čínské okupaci Tibetu, která vyústila v občanské nepokoje, odešel do
exilu. Usídlil se v klášteře Žečhen Teňi Dhargjä Ling v Nepálu a stal
se duchovním poradcem královské rodiny v Bhutánu. Postavil také novou
stupu v Bodhgaje a připravil plány na vybudování sedmi dalších stup ve
významných poutních místech, spojených se životem Buddhy. Hodně
cestoval po Indii, jihovýchodné Asii i na Západě, včetně Francie, Velké
Británie a USA. Během roku 198O dvakrát navštívil Tibet. Byl uznáván
jako jeden z nejvýznamnějších mistrů školy Ňingma a stal se známým
především realizováním praxe Dzogčhen a Atijóoga. Napsal mnoho
komentářů, meditativních textů a básní a proslavil se vynikajcící
učeností a moudrostí. Měl také významný podíl na úsilí o zachování
tibetského duchovního dědictví shromažďováním a publikováním mnoha
vzácných buddhistickcýh textů, které by jinak byly provždy ztraceny.
Zemřel v Bhutánu 28. září 1991.
Tento článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995
[
17.12.1995
]
|
