Prohlášení

Prohlášení J.S. dalajlamy ke 31. výročí povstání tibetského lidu

Dnes je tomu jednatřicet let, co tibetský lid povstal proti čínské okupaci své země. Při vzpomínce na tuto významnou událost v dějinách naší země posílám své pozdravy každému Tibeťanu. Připomínáme si dnes ony statečné Tibeťany, kteří položili své životy za svobodu Tibetu. Vyjadřujeme také náš hluboký obdiv odvaze a odhodlání našeho lidu v jeho boji za svobodu, vedeném i v nejkrutějších podmínkách výjimečného stavu. Když dnes přemýšlíme o budoucnosti našeho Tibetu, neubráníme se myšlenkám na historické události minulého roku. Loňského června bylo v Číně bezuzdným násilím rozdrceno lidové hnutí za demokracii. Nemyslím však, že ty demonstrace byly marné. Spiše naopak, v čínském lidu znovu vzplanul duch svobody a Čína nemůže uniknout závanu tohoto ducha svobody, který se zvedl v mnoha částech světa.

K mimořádným změnám dochází ve východní Evropě. Jsou to události, které uvedly do pohybu společenské a politické přeměny na celém světě. Obdobně je tomu v Namibii, která získala nezávislost na Jižní Africe. Jihoafrická vláda učinila první kroky k odstranění apartheidu. Je povzbudivé zaznamenat, že tyto změny jsou výsledkem opravdového lidového hnutí a v zásadě vyplývají z nepotlačitelné lidské touhy po svobodě a spravedlnosti. Tyto pozitivní změny ukazují, že rozum, odvaha, odhodlání a neuhasitelná touha po svobodě nakonec zvítězí.

Vybízím proto čínské vedení, aby se nebránilo tomuto trendu změn a uvažovalo o problémech tibetského a čínského lidu s představivostí a velkorysostí. Jsem přesvědčen že pomocí represe nelze nikdy potlačit odhodlání kteréhokoli národa žít svobodné a důstojné. Čínské vedení se na problémy samotné Číny i na tibetskou otázku musí dívat novýma očima a se svěží myslí. Dříve než bude příliš pozdě mělo by naslouchat hlasu rozumu, nenásilí a umírněnosti, zaznívajícímu od tibetského lidu i od vlastních čínských studentů.

Bez ohledu na to, co tvrdí čínská propaganda, milióny nečínských obyvatel, žijících v oblastech, nacházejících se dnes pod nadvládou Čínské lidové republiky, trpí nejrůznějšími projevy diskriminace. Sami Číňané připouštějí, že i dnes, po čtyřiceti letech komunistické vlády, jsou tyto oblasti zaostalé a chudé. Ovšem nejvíce zneklidňující důsledky čínské politiky vůči národům v těchto oblastech představují demografické přeměny, kterým jsou násilně vystaveny. Čínští přistěhovalci se doslova v každé oblasti stalí většinovou složkou populace. Mandžusko bylo zcela pohlceno. Ve Vnitřním Mongolsku zůstalo pouze 2,6 miliónů Mongolů, obklopených 18 milióny nové přišlých Číňanů. Ve Východním Turkestánu představují Číňané více než padesát procent obyvatel a v Tibetu má nad šesti milióny Tibeťanů početní převahu 7,5 miliónů čínských přistěhovalců.

Je přirozené, že nečínské národy jsou nepoddajné. Pokud čínské vedení neučiní opatření k utišení jejich nálad, existuje velká pravděpodobnost, že v budoucnu vyvstanou vážné problémy. Jsem přesvědčen o tom, že je naléhavě nutné, aby se Čína poučila u Sovětského svazu a jmenovitě aby se řídila příkladem prezidenta Gorbačova, který se snaží řešit obdobné problémy rozhovory a kompromisem. Čínská vláda si musí uvědomit, že problémy, před kterými stojí, nejsou pouze ekonomického rázu. V základě jsou to problémy politické a jako takové mohou být řešeny pouze změnami v politice.

Aby bylo dosaženo rozumného mírového řešení otázky Tibetu, předložil jsem Pětibodový mírový plán a Štrasburský návrh. Dokonce potom, co byl v Tibetu vyhlášen výjimečný stav, navrhli jsme uskutečnit předběžné setkání v Hongkongu, kde bychom projednali procedurální a další otázky ve snaze uvolnit napětí a umožnit brzké zahájení skutečných rozhovorů. Bohužel, čínští vůdcové na tyto naše upřímné návrhy nedali dosud kladnou odpověď.

V poslední době Číňané důrazně odmítli a zavrhli moje stanovisko ve věci dřívějšího statusu a historického vývoje Tibetu. Chtějí po mně, abych toto stanovisko změnil Leč nikdo nemůže změnit pravdu či fakta. Pro svůj zúžený pohled Číňané nechápou hlavní smysl poselství, které jsem se jim snažil tlumočit ve svém Pětibodovém mírovém plánu, v návrhu učiněném ve Štrasburku i v proslovu při převzetí Nobelovy ceny za mír a které se týkají vztahů mezi Tibetem a Čínou. Jsem připraven otevřeně zvážit tyto návrhy během rozhovoru.

Je důležité, aby čínské úřady uznaly skutečné tužby tibetského lidu, jehož většina žije uvnitř Tibetu. Doslova všichni Tibeťané netouží po ničem menším než po úplné nezávislosti pro svou zem. Mají-li o tom Číňané jakékoli pochybnosti, ať povolí v Tibetu referendum pod mezinárodním dohledem, aby rozhodlo o přáních tibetského lidu.

Jakékoli vztahy mezi Tibetem a Čínou musí být založeny na zásadách rovnosti, důvěry a vzájemného prospěchu Musí také spočívat na základech, které moudří vládcové Tibetu a Číny už v roce 823 vložili do smlouvy, vyryté do kamenné stély ve Lhase. V té smlouvě mezi jiným stojí: „Tibeťané budou žít šťastně ve velké zemi tibetské a Číňané budou žít šťastně ve velké zemi čínské.“

S politováním konstatuji, že čínské úřady nejen že nepohlížejí na tibetskou otázku z nové perspektivy, ale naopak používají svou děsivou vojenskou sílu, aby rozdrtily četné protesty Tibeťanů. Čínské úřady v odpověď na tibetské protestní demonstrace vyhlásily loni ve Lhase výjimečný stav. Výjimečný stav vyhlášený v Pekingu o pár měsíců později byl nedávno zrušen. Ve Lhase však čínské úřady nejen že výjimečný stav nezrušily, ale dokonce zamýšlejí smyčku okolo krku tibetského lidu ještě více utáhnout. Poslední zprávy z Tibetu naznačují, že jsou tam prováděna další represívní opatření. V těchto dnech konají čínské úřady domovní prohlídky, při kterých pátrají po účastnících demonstrací za nezávislost.

Přes tuto brutalitu čínských úřadů zůstávají Tibeťané v Tibetu odhodlaní a nezlomení. Každý Tibeťan má právo a odpovědnost bojovat za svobodu a za svá práva. Ale náš boj musí být vždy založen na nenásilí.

Významnou událostí pro tibetský lid bylo udělení Nobelovy ceny za mír. I když to nic nemění na mém postavení prostého mnicha, raduji se z toho pro tibetský lid, neboť tato cena přináší dlouho zasloužené uznání boji tibetského lidu za svobodu a spravedlnost. Utvrzuje nás to v přesvědčení, že vyzbrojeni pravdou, odvahou a odhodláním dosáhneme úspěchu při osvobozování naší země.

Protože náš boj je bojem za právo, svobodu a budoucí blaho šesti miliónů Tibeťanů, musíme upevňovat naše demokratické instituce a náš demokratizační proces. Jak už jsem pravil mnohokrát, úcta ke svobodě a demokracii má základní význam pro rozvoj moderního Tibetu i pro rozvoj jeho lidu.

V roce 1963 jsem vyhlásil Ústavu Tibetu a mezitím jsme získali cenné zkušenosti s uskutečňováním demokracie. Ještě bude třeba dále demokratizovat shromáždění tibetských lidových zástupců a samu tibetskou vládu. Abych naše instituce ještě více zefektivnil a zdemokratizoval, vyžádal jsem si názory a doporučení našeho lidu.

Mám pocit, že odpovědností každého Tibeťana je vytvářet vskutku svobodné a demokratické společenství v exilu a, což je ještě důležitější, v budoucím Tibetu kde hlavní odpovědnost bude muset zřejmě spočívat na bedrech vzdělaných mladých lidí a na bedrech těch, kdo pracují uvnitř Tibetu pod čínskou nadvládou.

Na závěr chci poděkovat všem, kdo nám poskytovali morální a politickou podporu v našem boji za svobodu a spravedlnost.

Děkuji vám.

10. březen 1990