Výpovědi

Neztratila jsem srdce

Jmenuji se Rigdzin Künzang, je mi 31 let a jsem mniška z vesnice Ňemo. Policie mě zatkla v květnu 1998 za účast na demonstraci a převezla mě do vazební věznice Guccha. Cestou do věznice policisté mě i ostatní zadržené neustále bili hlavněmi pušek. Jakmile jsme dorazili do Guccha, začali nás vyslýchat. Během výslechů mě bili holemi a pažbami pušek. Umístili mě na samotku, takže jsem neviděla své druhy až do dne svého propuštění. Během pobytu v Guccha jsem byla opakovaně mučena. Dozorci mi vzali všechno oblečení kromě tenké košilky. Dva vyšetřovatelé mi nařídili, abych si klekla na zem před malý stůl a abych si o něj opřela bradu. Potom mě asi hodinu nemilosrdně bili holemi. Potom stráže obvykle pět minut odpočívaly a mně daly na záda stoličku a pohrozily mi, že pokud stolička spadne, budu znovu mučena. Po 15 minutách mi nařídili vstát. Vyšetřovatelé mi řekli, že jsem vedla demonstraci a že budu uvězněna. Najednou ke mě přišel jeden z dozorců s pistolí v ruce. Dal mi ji do úst a nařídil mi, abych řekla pravdu, jinak budu popravena. Odpověděla jsem, že nemám co říct a že mě klidně mohou zabít, pokud chtějí.

Když se vrátili z večeře, vzali mě do cely, kde už čekaly dvě ženy a dva vyšetřovatelé. Odvedli mě do do malé místnosti, kde mě úplně nahou postavili před zástup nepolitických vězňů. Ty dvě ženy si nasadily rukavice a roušky na ústa. Hrozily mi, že mě provdají za mnicha, čímž bych porušila svůj mnišský slib. Pak mi řekly, ať si lehnu na zem. Začaly mě kopat svými těžkými armádními botami a procházely se po mém těle od nohou až ke krku. Potom mi nařídily, ať si kleknu, a bily mě zvláštním nástrojem: měl rukojeť a jeden konec byl plochý s přibitými zahnutými hřebíky. Nesmírně to bolelo, brzy jsem měla silně pořezaná záda a hýždě. Po mučení mi vrátily šaty bez tkaniček a pásků, abych nemohla spáchat sebevraždu. Na cele nebyla ani matrace, na které bych mohla spát, měla jsem spoustu modřin a nemohla jsem se ani posadit. Po téhle události jsem byla vyslýchána ještě několikrát.

Později jsem se směla vrátit do Lhasy, kde jsem strávila nějaký čas v nemocnici. Když jsem se vrátila do kláštera, byla tam čínská pracovní skupina, která prováděla převýchovná školení. Později byli všichni bývalí političtí vězni a vězeňkyně z klášterů vyloučeni. Před šesti lety jsem nakonec uprchla do Indie. Dodnes trpím žilními a žaludečními problémy.

Rigdzin Künzang

Tento článek je převzat z publikace Tales of Terror, TCHRD, Dharamsala, 1999