Džamdön je 26 let a je mniškou z kláštera Phänpo Gjabrag v okrese Phänpo Lhündup. Je nejmladším dítětem
z rolnické rodiny.
Dne 13. února 1995 se Džamdön vydala s dalšími čtrnácti mniškami do Lhasy na demonstraci
za nezávislost. Ve Lhase celá jejich skupina v červnu téhož roku vyslechla rozsudek lidového soudu středního
stupně. Džamdön byla odsouzena k odnětí svobody na sedm let. Džamdön a 62 dalších mnišek byly 30. června 1995
prvními vězeňkyněmi v novém bloku č. 3 věznice v Dabži. O rok později, zatímco byla Džamdön ve vězení,
jí zemřela matka a Džamdön osiřela - otec jí zemřel, když byla ještě dítě. Setkání s umírající matkou j
í nebylo umožněno.
Při oslavě tibetského Nového roku 10. února 1997 (šlo o první novoroční oslavu mnišek v novém bloku)
nařídili věznitelé mniškám zpívat čínské vlastenecké písně. Třem z nich dali příkaz, aby zazpívaly píseň
oslavující Mao Ce-tunga. Když se tyto tři ženy daly do zpěvu, Džamdön a další mniška jménem Ňima začaly
hlasitě zpívat tibetské písně o svobodě a ostatní tři přehlušily. Džamdön a Ňimu vězeňská stráž ihned odvedla
k přísnému výslechu. Obě byly zbity a přeloženy na samotku. Když se ostatní mnišky dozvěděly, že Džamdön
s Ňimou jsou v samovazbě, všechny kromě oněch tří, které musely zpívat píseň o Maovi, odmítly jíst, dokud
se Džamdön a Ňima ze samotky nevrátí. Současně se obávaly, že oběma ženám bude trest prodloužen. V pátý
den hladovky mnišky svůj odpor vzdaly kvůli soustavnému nátlaku věznitelů, kteří jim naznačovali, že by mohli
začít přešetřovat jejich jednotlivá provinění. Džamdön a Ňima byly drženy v samovazbě téměř dva roky, až do
prosince 1998. Jde o jeden z nejhorších trestů, které kdy byly uloženy politickému vězni. Když byla Džamdön
ze samotky konečně propuštěna, přemístili ji do cely č. 7 nového bloku č. 3. Tam byla spolu s dalšími mniškami,
které byly předtím vězněny v izolaci za účast na protestu v Dabži v květnu 1998.
Ňima vyšla z věznice v březnu 1999 poté, co skončil její pětiletý trest odnětí svobody. Džamdön je vězněna
nadále. Podle zpráv ostatních vězeňkyň chodí s trvale shrbenou páteří, od svého pobytu na samotce ztratila
chuť k jídlu a trpí řadou zdravotních potíží. Její bývalé spoluvězeňkyně se obávají, že samovazba narušila
její duševní rovnováhu.
Článek je převzat z časopisu Z Human rights update (leden 2001), časopisu exilového hnutí bývalých politických vězňů Gu-ču-sum
Tento článek je převzat z TCHRD Human rights Update, leden 2001
[
01.01.2001
zdroj: Gu-chu-sum (www.guchusum.org) autor: Džamdön ]
|