Sogjal-rinpočhe je uznávaný mezi tibetskými mistry jako jeden z největších
duchovních učitelů století, a není tudíž žádným dalším samozvaným spasitelem. Ve
svém díle Tibetská kniha o životě a smrti chtěl původně vyložit a zpřístupnit nám
těžko pochopitelnou Tibetskou knihu mrtvých, text nedávno přeložený z originálu
Josefem Kolmašem. Protože však od okupace Tibetu Čínou žil, študoval a působil na
Západě, má dnes i jiné než jen věroučné znalosti. Svůj výklad tak rozšířil o další
kapitoly inspirované evropskou psychologií a filozofií.
Bát se okamžiku smrti a žít s pocitem její nevyhnutelnosti je pro člověka na Západě
naprosto přirozené. Ani křesťanské, ani jiné posmrtné představy však dnes sotva
mohou být přijatelnou útěchou. Proto se i inteligentní lidé mnohdy uchylují k
vulgárnímu pojetí převtělování, převzatého z buddhismu. Reinkarnace dává jakousi
možnost žít v jiné podobě dál, jak si kdo za života zasloužil svými skutky. Tento
postoj se v poslední době stal velkou módou, ovšem bez toho, aby se změnilo
nahlížení na život a smrt.
Podstata života a smrti v tibetském buddhismu je však mnohem složitější i jednodušší.
Složitější proto, že buddhismus není jen víra, kterou je možné ze dne na den přijmout
a být spasen, je to celoživotní postoj, navíc v našich podmínkách těžko aplikovatelný.
Jednodušší je pro nás v tom, že nejde o institucionální víru, ale o soukromou
záležitost sebeočišťování a obohacování se. Smrt v buddhismu není jen samotný
prožitek konce, tedy umírání, ale procesem, na nějž se dá připravovat celý život.
Nelze ji chápat jako cosi vysvobozujícího či slibného, jak ji bere křesťanství, ztráta
blízkého je pociťována velmi bolestně. Zjednodušeně však můžeme říci, že tibetský
postoj vůči smrti ji činí snesitelnější jak pro umírajícího, tak i pro jeho okolí.
Sogjal-rinpočheho výklad těchto souvislostí je - vzhledem k autorovu
mnohostrannému pohledu a užívání vědeckých i jiných termínů našeho světa -
všeobecně blízký a přístupný. Z původního záměru věnovat se jen přípravě na smrt
tak vzniklo objemné dílo s hlavními oddíly týkajícími se života, umírání, smrti a
znovuzrození. Na závěr autor připravil nejrůznější dodatky, mimo jiné výběrovou
bibliografii pro zájemce o další studium, respektive adresy center Rigpa, které pod
jeho vedením šíří buddhismus v Evropě i zámoří.
Směs výkladu buddhistické nauky, návodů k životu i vedení ke smrti, důležitost práce
s mistrem a cvičení obohacuje Sogjal-rinpočhe o zkušenosti umírajících a výsledky
výzkumů západních vědců. Důležitost kladená na schopnost pomoci sobě i druhému
je inspirující, ať už jeho víru přijímáme nebo ne. Pro svou lidskost a důraz na
přirozenost konce lze každému doporučit přečíst si alespoň pár stránek a v klidu o
nich popřemýšlet.
Tato recenze byla převzata z MF Dnes 12. 6. 1996.
[
12.06.1996
zdroj: MF Dnes (www.idnes.cz) autor: Miriam Löwensteinová ]
|