Prohlášení

Prohlášení J.S. dalajlamy ke 39. výročí povstání tibetského lidu

Na úsvitu nového tisíciletí dochází po celém světě k velkým změnám. I když stále vznikají nové konflikty, je povzbuzující, že se v mnohých postižených částech světa stáváme svědky projevů ducha usmíření a dialogu. Jistě by bylo možné nazvat naše 20. století stoletím válek a krveprolití. Jsem však přesvědčen, že lidstvo obecně se poučilo ze zkušeností získaných v průběhu tohoto století a věřím, že v důsledku toho se lidská společnost stala mnohem dospělejší. Je zde proto také naděje, že rozhodně a cílevědomě můžeme příští století proměnit ve století dialogu a odmítnutí konfliktního násilí.

Dnes, kdy si připomínáme 39. výročí našeho boje za svobodu chci zdůraznit, že upřímně oceňuji a velice respektuji nezlomnost a trpělivost, které prokazoval tibetský lid tváří v tvář hrůzným událostem. Současná situace v Tibetu a naprostý nedostatek kladného vývoje při řešení tibetského problému jsou nepochybně příčinou neustále vzrůstajícího pocitu zklamání u mnohých Tibeťanů. Chápu, že někdo pociťuje nutnost hledání jiné cesty, než je mírové řešení. Avšak i přesto, že chápu tyto nesnáze, chci znovu pevně zdůraznit důležitost setrvání na nenásilné cestě při úsilí o naši svobodu. Cesta nenásilí musí zůstat základním principem našeho dlouhého a nesnadného úsilí o svobodu. Hluboce věřím, že tento přístup je v dlouhodobém působení nejvhodnější a nejúspěšnější. Naše míruplné snahy již získaly sympatie a obdiv mezinárodního společenství. Naše nenásilné úsilí o svobodu také vytváří příklad, a tak podporuje utváření všeobecné politické kultury nenásilí a dialogu.

Převratné změny na celé planetě zasáhly také Čínu. Reformy zahájené Teng Siao-pchingem změnily nejen čínskou ekonomiku, ale také politický systém, učinily ho méně ideologickým, méně závislým na masové mobilizaci, méně násilným a méně utlačujícím průměrné občany. Vláda je také výrazně méně centralizovaná. A nejen to, postoje Číny k problémům mezinárodní politiky se za vedení Teng Siao-pchinga zdají pružnější. Jedním z takových ukazatelů je větší účast Číny na mezinárodním fóru a její spolupráce s mezinárodními organizacemi a společnostmi. Pozoruhodný byl vývoj a realizace hladkého převedení Hongkongu pod čínskou vládu v loňském roce a následné pragmatické řízení všech událostí, týkajících se Hongkongu, vládou v Pekingu. Také poslední prohlášení o obnovení jednání s Tchaj-wanem, přicházející z Pekingu, signalizují přizpůsobivost a zmírnění problémů. Stručně řečeno, je nepochybné, že dnešní Čína se stala příznivějším místem pro život obyvatel, než byla před patnácti nebo dvaceti lety. To jsou pozoruhodné historické změny. Nicméně Čína stále neřeší vážné problémy lidských práv a další hrozivé problémy. Doufám také, že nové čínské vedení, které si získává důvěru, bude mít dost prozíravosti a odvahy, aby zajistilo větší svobodu čínskému lidu. Historie nás učí, že hmotný pokrok a pohodlí nemohou samy o sobě dát konečnou odpověď na řešení potřeb a tužeb lidské společnosti.

V hlubokém protikladu k těmto kladným změnám ve vlastní Číně je situace v Tibetu, která se naopak v posledních letech velice zhoršila. V poslední době je zjevné, že Peking pokračuje v rozhodné politice kulturní genocidy v Tibetu. Neslavná kampaň „tvrdého úderu“ proti tibetskému náboženství a národnímu cítění sílila v poslední době každým rokem. Tato kampaň represí - původně zaměřená a omezená jen na mužské a ženské kláštery - byla nyní rozšířena a pokrývá všechny vrstvy tibetské společnosti. V některých oblastech života v Tibetu jsme svědky návratu atmosféry zastrašování, nátlaku a obav, které připomínají dny kulturní revoluce.

Znásilňování lidských práv v Tibetu pokračuje a stále se rozšiřuje. Porušování těchto práv je jednoznačné a je zcela zaměřeno k tomu, aby zabránilo Tibeťanům jako národu realizovat, ponechat si a zachovat svou vlastní identitu a kulturu. Buddhistická kultura inspiruje tibetský lid nezaměnitelnými hodnotami, koncepcí lásky a soucítění, které jsou prakticky uplatňovány v každodenním životě, a odtud také pochází touha Tibeťanů si tyto hodnoty zachovat. Pošlapávání lidských práv v Tibetu je často důsledkem politiky rasové a kulturní diskriminace, což jsou jen příznaky a důsledky hlubšího problému. Proto se - na rozdíl od jistého ekonomického vývoje - situace v Tibetu v zachovávání lidských práv nezlepšila. Jedině budeme-li se zabývat základními problémy Tibetu, může být v naší zemi vyřešen i problém lidských práv.

Je zřejmé, že smutný stav tibetských záležitostí nepřináší v žádném případě prospěch ani Tibetu, ani Číně. Pokud bude současná cesta dále pokračovat, nezmírní to utrpení tibetského lidu ani nepřinese Číně stabilitu a jednotu, které jsou nesmírně důležité pro vedení v Pekingu. Vždyť jedním z hlavních zájmů čínského vedení bylo vylepšit si mezinárodní postavení a získat mezinárodní uznání. Ovšem neschopnost řešit tibetský problém mírovou cestou velmi poškodila mezinárodní prestiž a reputaci Číny. Jsem přesvědčen, že vyřešení tibetského problému by mohlo mít dalekosáhlý pozitivní vliv na postavení a prestiž Číny ve světě, což se ve svých důsledcích týká i jednání s Hongkongem a Tchaj-wanem.

Při oboustranně přijatelném vyřešení tibetského problému je moje postavení naprosto jednoznačné. Neusiluji o nezávislost. Jak jsem již dříve mnohokrát prohlásil, usiluji, aby tibetský lid měl možnost získat opravdovou vlastní vládu a mohl si zachovat svou civilizaci, výjimečnou tibetskou kulturu, náboženství, jazyk a způsob života, aby se vyvíjel a prospíval. Mým hlavním zájmem je zajistit přežití tibetského národa a jeho výjimečného buddhistického kulturního dědictví. Proto je velmi podstatné, a minulá desetiletí to jasně prokázala, že Tibeťané jsou schopni spravovat své vlastní domácí záležitosti a svobodně se rozhodovat o svém sociálním, hospodářském a kulturním vývoji. Nevěřím, že by k tomu čínské vedení mohlo mít nějaké zásadní výhrady. V minulosti čínské vedení vždy ujišťovalo, že důvodem přítomnosti Číňanů v Tibetu je práce pro dobro Tibeťanů a „pomoc rozvíjet“ Tibet. Proto pokud se prokáže politická vůle, není zde žádný důvod, proč by čínské vedení nemohlo začít řešit tibetský problém tím, že s námi zahájí rozhovory. Toto je jediná správná cesta k zajištění stability a jednoty, což - jak čínské vedení neustále ujišťuje - je jeho hlavním zájmem. Využívám této příležitosti a ještě jednou důrazně žádám čínské vedení, aby jednoznačným rozhodnutím přistoupilo na moje návrhy. Jsem pevně přesvědčen, že dialog a snaha o jasný a čestný přístup k řešení problémů v Tibetu nás mohou přivést k významnému řešení. Nastal čas pro nás pro všechny, abychom „našli pravdu vycházející ze skutečností“, nacházeli poučení čerpané z klidného a objektivního studia minulosti a dali se do práce s odvahou, předvídavostí a moudrostí.

Dohody musí být zaměřeny na ustanovení takových vztahů mezi tibetským a čínským národem, které by byly založené na přátelství a vzájemném prospěchu. Měly by zajistit stabilitu a jednotu a zplnomocnit tibetský lid k uplatnění opravdové vlastní vlády, svobodné a demokratické, což by umožňovalo zachovat a kultivovat výjimečnou tibetskou kulturu stejně dobře jako ochránit citlivé životní prostředí tibetské náhorní planiny. Toto jsou základní problémy. Přesto však čínská vláda trvale usiluje, aby vnesla zmatek do našich opravdových problémů. Prohlašuje, že naše snahy jsou zaměřeny na obnovení starého tibetského sociálního systému a statusu a privilegií dalajlamy. Svůj názor na instituci dalajlamů jsem veřejně vyjádřil již v roce 1969, kdy jsem prohlásil, že záleží jen na tibetském lidu, aby se rozhodl, zda má tato instituce pokračovat či nikoli. Své vlastní postavení jsem vyjasnil prohlášením v roce 1992, že pokud se vrátíme do Tibetu, já sám nebudu v příští tibetské vládě zaujímat žádné funkce. Víc než to. Žádný Tibeťan, ať již žije v exilu nebo v Tibetu, netouží po obnovení starého tibetského sociálního pořádku. Je proto pro nás velkým zklamáním, že čínská vláda stále trvá na této naprosto bezpředmětné a klamavé propagandě. To vůbec nepomáhá vytvářet příznivou atmosféru pro dialog a já věřím, že Peking upustí od dalších takovýchto obvinění.

Chtěl bych také vyjádřit upřímné ocenění a vděčnost mnohým vládám, parlamentům a nevládním organizacím, skupinám podporujícím Tibet a jednotlivcům, kteří se i nadále hluboce zajímají o represe v Tibetu a naléhavě požadují, aby byl tibetský problém řešen mírovým jednáním. Spojené státy vytvořily precedent ustavením zvláštního koordinátora pro tibetské záležitosti ve snaze umožnit dialog mezi námi Tibeťany a čínskou vládou. Parlamenty v mnoha evropských zemcích i v Austrálii také doporučily podobné iniciativy.

V prosinci loňského roku vydala mezinárodní komise právníků svoji třetí zprávu o Tibetu, nazvanou Tibet, lidská práva a řád práva. Toto jsou aktuální iniciativy a velice povzbudivý vývoj. Víc než to. Stále rostoucí pochopení, soucítění, podpora a solidarita našich bratří a sester v Číně i v zámoří pro základní práva tibetského lidu a pro můj „přístup střední cesty“ jsou zvláště inspirující a stávají se zdrojem velkého povzbuzení pro nás Tibeťany.

Také bych chtěl při příležitosti 50. výročí indické nezávislosti vyjádřit v zastoupení tibetského lidu naše nejsrdečnější blahopřání a zdůraznit, jak nesmírnou vděčnost cítíme k lidu a vládě Indie, která se stala druhým domovem většiny Tibeťanů v exilu. Indie představuje nejen bezpečné zázemí pro nás všechny, tibetské utečence, ale chápeme ji také jako zemi, jejíž stará filozofie ahimsy (nenásilí) má hluboce zakořeněnou demokratickou tradici, jež inspirovala a utvářela naše hodnoty a usilování. Navíc věřím, že Indie může a měla by mít konstruktivní a vlivnou úlohu při řešení tibetského problému mírovou cestou. Můj „přístup střední cesty“ je v souladu se základní indickou politikou v souvislosti s Tibetem a Čínou. Není žádný důvod, proč by se Indie nemohla aktivně účastnit na povzbuzení a zahájení dialogu mezi Tibeťany a čínskou vládou. Je zcela zřejmé, že bez míru a stability na tibetské náhorní planině by nebylo reálné věřit, že může být obnovena skutečná důvěra a spolehlivost v čínsko-indických vztazích.

V loňském roce jsme provedli výzkum veřejného mínění Tibeťanů v exilu a shromáždili jsme také návrhy a názory Tibeťanů z Tibetu, pokud to bylo možné, o navrhovaném referendu, kterým by tibetský lid rozhodl o budoucích formách našeho úsilí o nezávislost tak, jak si to sám přeje. Na základě výsledků tohoto výzkumu a návrhů přicházejících z Tibetu odhlasovalo Shromáždění zástupců tibetského lidu (náš parlament v exilu) rezoluci, zmocňující mne pokračovat a užívat mého pověření při prosazování a přípravě referenda. Chtěl bych poděkovat tibetskému lidu za nesmírnou důvěru a naději, kterou ve mě vkládá. Pokračuji ve svém přesvědčení, že můj „přístup střední cesty“ je nejrealističtější a nejpragmatičtější způsob, jak vyřešit problémy Tibetu mírovou cestou. Tento přístup je v souladu s životními potřebami tibetského lidu i se zajištěním jednoty a stability Čínské lidové republiky. Budu proto pokračovat a sledovat tento přístup s plným zaujetím a nejupřímnějším úsilím, abych získal odezvu čínského vedení.

Velice si vážím a oceňuji oběti odvážných mužů a žen Tibetu, kteří zemřeli pro naší svobodu, a modlím se za brzké ukončení utrpení našeho lidu a za mír a dobro všech živých bytostí.

Dalajlama

10. březen 1998