Dag Jerpa patří vedle Čhimphu u kláštera Samjä a Šeldagu v Jarlungu do trojlístku nejvýznamnějších jeskynních
meditačních komplexů v Tibetu. Přestože Jerpa leží pouhých třicet kilometrů severovýchodně od Lhasy, je
poměrně těžko přístupná, a to pouze pěšky nebo najatým terénním vozem. Vystoupíme-li až na samý konec
strmého údolí Jerpa, na kterém se rozkládá několik vesnic, otevře se napravo před námi pohled na rozeklanou
červenobílou skalní stěnu provrtanou nesčetnými otvory jeskyní. K jejímu úpatí se pevně přimyká několik
obnovených svatyní a mnišských příbytků. Asi o sto metrů níže na malé planince trčí proti obloze ruiny
bývalého kláštera Jerpa Dubde, vybudovaného školou Gelug, který se stal letním sídlem lhaské Vyšší tantrické
školy Gjütö, působící při chrámu Ramočhe. Na letní dvouměsíční pobyt v odloučení sem přijíždělo každoročně
praktikovat tantrická cvičení až 500 žáků a před rokem 1959 tu trvale sídlilo na 300 mnichů.
O něco výše doprava nad zpustlou troskou obvodových zdí Jerpa Dubde najdeme nyní postupně opravované
zbytky původního kláštera Dag Jerpa, který byl založen Atíšovými žáky v 11. století a sloužil škole Kadam,
dokud jej v 15. století nepřevzali Gelugpovci.
Hlavním magnetem Jerpy, který od nejstarších dob přitahoval zejména poutníky, mistry i krále toužící po
meditaci v odloučení, je nesčetné množství jeskyní a převisů ve strmé a monumentální skalní stěně, která tvoří
ochrannou hradbu údolí. Tyto jeskyně využívali pravděpodobně už dávno před příchodem buddhismu do Tibetu
vyznavači bönismu. I buddhističtí hledači poznání si zdejšího místa cení pro jeho zvláštní geomantické
postavení, syrově krásnou přírodu a duchovní atmosféru. Význam Jerpy jakožto poutního místa tibetského
buddhismu podtrhuje ať už pouhá přítomnost, nebo mnohaleté působení celé řady významných historických
osobností a učitelů, kteří se sem během času uchylovali, aby se mohli intenzivně věnovat duchovním cvičením.
K nim patří tibetský král Songcän Gampo, s jehož pobytem v Jerpě v 7. století je spjata jeskyně Čhögjal-phug. S
působením indického mistra Guru Rinpočheho (Padmasambhavy) a jeho družky Ješe Cchogjal v 8. století se
zase spojuje Měsíční jeskyně, v níž ukryl termy, tzv. „skryté poklady“ buddhistického učení, a také další
poustevny jako např. Sluneční jeskyně. Ve skalním masivu najdeme i jeskyni, v níž se 22 let ukrýval mnich
Lhalung Palgji Dordže, který v polovině 9. století zastřelil šípem do srdce krále Langdarmu, jemuž se krvavými
a nevybíravými metodami na čas podařilo rozprášit buddhismus ve středním Tibetu (vyplenil i Jerpu) a obnovit
vliv přívrženců bönismu. V 11. století pobýval v Jerpě i známý a dodnes oblíbený tibetský jogín a mystik
Milaräpa, průkopník druhého šíření buddhismu v Tibetu. Mistr Lume obnovil stavbou mnohých svatyní Jerpu
jakožto buddhistické duchovní středisko a v roce 1047 sem dorazil i indický učenec Džowo Atíša, aby zde uvedl
do Tibetu některá učení indického buddhistického kánonu Tripitaka.
Celý komplex klášterních staveb, svatyní, čhörtenů a jeskyní střeží posvátná hora Jerpa Lhari, na níž přebývá
místní ochranné božstvo, které však bohužel nedokázalo tuto mimořádnou lokalitu v 50. letech uchránit před
přesilou maoistické nenávisti vůči náboženství. Za své sice vzaly unikátní umělecké památky, ale duch místa
zůstal nezlomen. Ve skromně opravených příbytcích a jeskyních zde dnes opět několik mnichů medituje o
pomíjivosti věcí a podstatě lidského života.
Největší stavba, kterou dnes v Jerpě uvidíte, je znovu postavený Näten Lhakhang, Chrám 16 arhatů, opírající se
svými zády o patu bílého útesu a červenookrově zářící do daleka. Před rokem 1959 patřil mezi vůbec nejstarší
svatyně dochované v Tibetu. V roce 1012 jej založil mistr Lume a jeho žák Ngog Čhangčhub Dordže. Několik
metrů vysokou sochu Buddhy Šákjamuniho (dnes obnovenou) obklopovaly postavy 16 arhatů v čínském stylu,
pocházející z 11.-12. století. Näten Lhakhang je považován za místo, odkud se uctívání 16 arhatů, které vzniklo
v Číně, šířilo dále po Tibetu.
Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 5 - podzim 1999
[
15.10.1999
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) autor: Zuzana Ondomišiová ]
|
|