Hudba, film, divadlo

Sedm let v Tibetu

Šarmantní francouzský režisér Jean-Jacques Annaud svěřil titulní roli ve svém novém filmu úřadujícímu králi Hollywoodu Bradu Pittovi. Výsledek jejich práce vás oslní a velmi pravděpodobně i dojme. Tvůrci se nehollywoodsky pokořili tématu: V hlavní roli je ve skutečnosti Tibet. „Chci, aby moje obrazy přinášely pocit, který nedokážeme vyjádřit slovy. Rozezvučí zvony ve vašem srdci, a právě na ně rád zvoním ...“ (Jean-Jacques Annaud)

Podmanivě obrazový film, napsal Newsweek a Rolling Stone dodal: Velkolepý a strhující příběh, plný citu... Nadprodukce superlativů je tentokrát na místě: podle skutečného příběhu rakouského horolezce Heinricha Harrera, který během druhé světové války uprchl z britského zajateckého tábora, po dlouhém putování dorazil až do Lhasy a spřátelil se s mladým dalajlamou, vznikl opravdu pozoruhodný film.

Vypráví příběh Rakušana, který přichází do Zakázaného města jako jeden z mála Evropanů vůbec a setkává se s neznámou pevninou - buddhistickou kulturou, jež ho poznenáhlu proměňuje. Harrerova vzpomínková kniha Útěk do Tibetu zaujala legendárního francouzského režiséra Jeana-Jacquese Annauda (Milenec, Medvěd, Boj o oheň, Jméno růže..., držitele Oscara za nejlepší zahraniční film v roce 1978 - byl to jeho debut Black and White in Colour) natolik, že spolu se scénáristkou Becky Johnstone (má na kontě nominaci na Oscara za Pána přílivu) začali okamžitě připravovat film.

Na počátku ale Becky Johnstone nevěděla o Tibetu nic. Pročetla hory knih, hovořila se spoustou lidí, setkala se i s dalajlamou, procestovala Tibet. Stejně jako později ostatní tvůrci filmu svým způsobem kráčela po stopách samotného Harrera: „Abyste trochu pochopili tibetský buddhismus, musíte tomu věnovat hodně času, protože je to úplně jiná životní filozofie“, říká Becky Johnstone. “Když jsem si přečetl scénář, který napsala, věděl jsem, že tenhle film musím natočit. Zamiloval jsem se do něj a neexistovalo pro mně nic jiného,“ vzpomíná Annaud.

Příprava na natáčení trvala více než osmnáct měsíců. Klíčový byl výběr herců. Už v roce 1995 Annaud oslovil Brada Pitta, který byl už tehdy mezinárodně respektovanou hvězdou, měl za sebou Legendu o vášni i Interview s upírem, filmy, jež ho definitivně katapultovaly na samou špici žebříčků popularity. Někdy v té době také čelil anketám, které ho označovaly za největší americký sex-symbol, což mu, zdá se, šlo odjakživa na nervy. Jeho okamžitý souhlas s rolí ve filmu, kde je jedinou „komerční“ hvězdou, nepřekvapuje, uvědomíme-li si, že Brad nikdy nešel po rolích romantických hrdinů. Brad Pitt je spíše antihvězda, která se jednoznačnému zařazení do škatulky dívčích idolů brání účinněji, než kdysi třeba James Dean, s nímž je ostatně díky nepopiratelnému charismatu často srovnáván: na místo sebezničujících tendencí staví promyšlený výběr zajímavých rolí, dovolujících mu ukázat, že je především zatraceně dobrý herec: kreolský aristokrat s melancholickým pohledem a vláčným půvabem kočičích pohybů Louis Pointe du Lac (Interview s upírem), lehce odulý a zarostlý masový vrah Early Grace s úsečnými gesty a fanatickým pohledem (Kalifornia), psychopat Jeffrey Goines s hnědými kontaktními čočkami, bláznivou čepičkou a totálně neurotickou gestikulací (12 opic). Pro roli Roryho ve filmu Tichý nepřítel zvládl irský přízvuk, na Sedm let v Tibetu absolvoval horolezecký výcvik. V jeho Harrerovi cítíte zpočátku totální egoismus i lehký nádech německého „zupáctví“, o to přesvědčivější je pak pozvolná proměna: „Jeho postava ho zaujala a dojala. Našel věci, které chtěl on sám v sobě léčit a které se ho hluboce dotýkaly,“ vzpomíná Annaud na první setkání s Bradem Pittem. Nutno dodat, že to režisér neměl se svou hvězdou, respektive její monstrózní popularitou jednoduché: k městečku Uspallata na argentinsko-chilských hranicích, kam se štáb uchýlil kvůli potížím v původně zamýšlené Indii (natáčení v samotném Tibetu nepřipadalo díky hysterickým reakcím čínské totalitní vlády v úvahu) se sjížděly autobusy, vypravené z Buenos Aires a plné šílejících fanoušků, takže nakonec musel Annaud nechat místo natáčení obehnat dvojitým ostnatým drátem.

Roli Harrerova přítele a společníka Aufschneidera dostal britský herec David Thewlis, do role dalajlamovy matky obsadil Annaud jeho skutečnou sestru. „O nabídce jsem informovala Jeho Svatost dalajlamu a on mi dal zelenou. I když Jeho Svatost není obyčejný člen rodiny, ať rodina udělá cokoliv povíme mu to jako prvnímu,“ říká Džebcün Päma, která se dlouho rozhodovala, má-li úkol ztvárnit dalajlamovu matku vůbec přijmout. „Za čas jsem sebrala odvahu a celý zážitek z natáčeni byl úžasný,“ dodává. Nejnáročnější bylo najít chlapce, kteří by mohli hrát dalajlamu v různých obdobích jeho dětství. Jean-Jacques Annaud se na svých cestách po Americe i Evropě setkal se stovkami mladíků, ale všichni byli podle něj příliš sofistikovaní, aby dokázali vyjádřit duchovní kvalitu, kterou potřeboval. Nakonec objevil v Hongkongu dva syny diplomata z Bhutánu, malého království mezi Indií a Čínou: „Ta rodina je aristokratická, takže chlapci - čtrnáctiletý Džamjang a osmiletý Sönam - mají přirozené způsoby i vážnost ale jinak jsou to mladí chlapci z Himaláje,“ vzpomíná Annaud.

Do Argentiny bylo třeba dopravit nejen stovku tibetských mnichů z kláštera v Indii, ale i jaky, zvířata, která se v Jižní Americe nevyskytují. Dovezli je z Montany, přičemž každý kus musel mít svoji fotku a pas.

Článek je převzat z časopisu „14“, 1. - 15. únor 1998.