Tibinfo - informační systém o Tibetu
Základní informace
   

Toulky Tibetem

Cchurphu

 

Asi 50 kilometrů severovýchodně od Lhasy leží v jednom z bočních údolí, ústících do rozsáhlého údolí Tolung, jeden z významných cílů tibetských poutníků - karmapovský klášter Cchurphu. Až do konce minulého roku sem denně směřovaly ze Lhasy poutnické mikrobusy, které přivážely desítky a stovky Tibeťanů i turistů poklonit se při veřejné audienci Jeho Svatosti 17. karmapovi. Jinak je místo přístupné jen najatým terénním vozem nebo pěšky, žádná veřejná doprava do Cchurphu nevede.

Rozsáhlý klášterní komplex leží vysoko v údolí Dowolung, rozvalený pohodlně pod strmou skalní stěnou posázenou poustevnami, z nichž některé připomínají nedobytnou pevnost. Zezadu chrání klášter posvátná skalnatá hora Čhampa-ri, zepředu ho obtéká ledová horská řeka, stékající z téměř pětiapůltisícových průsmyků Cchurphu-la a Lhasar-la, které leží v zasněžených horách dále nad klášterem.

Klášter Cchurphu založil první karmapa Düsum Khjenpa, který přišel do centrálního Tibetu z Khamu v roce 1189. Klášter dále rozvíjel a rozšiřoval zejména druhý karmapa Karma Pakši ve 13. stol. a pátý karmapa Dežin Šegpa v 15. stol.

Do 50. let 20. století jej obývalo více než tisíc mnichů. Před jeho naprostou likvidací čínskými ozbrojenci a rudými gardisty v roce 1967 stihl ještě šestnáctý karmapa odvézt mnohé poklady do exilu v Sikkimu. Postupná obnova kláštera začala v polovině 80. let a urychlila se zejména po nastolení sedmnáctého karmapy na trůn. Z pouhých trosek obvodových zdí jednotlivých budov dorůstá dnes Cchurphu, ale jen velmi zvolna, k monumentálnosti své někdejší podoby. Také mnichů je málo a od začátku letošního roku klášteru chybí jeho hlavní duchovní vůdce...

Z centrálního nádvoří, kde uprostřed na vyvýšeném podstavci stojí kamenná stéla - doring - s vyrytým tibetským textem o historii kláštera, se vchází do Žiwä dacchangu, budovy někdejší klášterní "fakulty". V přízemní síni stojí nově postavený karmapův trůn. V patře je svatyně zasvěcená ochráncům kláštera - Mahákálovi, Paldän Lhamo a Tamčhe Čhögjalovi. Do hlavního shromaždiště mnichů, sloužícího společným obřadům, se vstupuje po příkrém kamenném schodišti. Podél celé jeho zadní stěny je vystavěn vyvýšený ochoz s oltářem. Vlevo stojí čhörten s ostatky 16. karmapy. Hlavními postavami oltáře jsou Buddha Amitábha, Buddha Šákjamuni a 16. karmapa. Na nástěnných malbách najdeme zobrazení 16 arhatů, buddhistických mistrů Padmasambhavy, Gampopy, Marpy a dalších lamů školy Karma Kagjü včetně inkarnací karmapy. V horním patře nad hlavním sálem se nachází audienční síň, knihovna a obytné místnosti karmapy. Blízko komplexu stojí nově opravená rozlehlá budova - karmapova rezidence Serdung čhenpo.

Při čelním pohledu na klášter převyšuje okolní budovy zcela vpravo nápadně rozměrná stavba, obnovený Lhakhang čhenmo, který v sobě skrývá novou obrovskou sochu Buddhy Šákjamuniho, obklopeného osmi bódhisattvy. Ta nahradila původní dvacet metrů vysokou sochu, vytvořenou prý z jediného odlitku druhým karmapou. Kromě společné klášterní kuchyně najdeme v areálu ještě mnohé budovy, některé ve stadiu oprav, jiné stále ještě v troskách.

Jako každý tibetský klášter, má i Cchurphu svoji posvátnou okružní cestu, které se zde říká rikor - poutní okruh kolem hory. Kamenitá stezka vede nejprve vzhůru údolím, stoupá kolem pohřebiště o několik desítek výškových metrů a středem téměř kolmé skalní stěny se začíná vracet nad klášter. Cesta, dopřávající poutníkovi orlí rozhled po klášteře, pohřebišti a okolní divoké krajině v nadmořské výšce kolem pěti tisíc metrů, pokračuje podél pousteven a meditačních jeskyní, do nichž se postupně vracejí mniši i mnišky, aby se v nich věnovali buddhistické praxi. Vysoko na skalnatém svahu se tyčí kamennou pevnost připomínající středisko tradičních tříletých meditačních cvičení v odloučení, které ve dvacátých letech 20. století nechal vybudovat Gošir Gjalcchab. Ještě výše nad ním je poustevna Dubta Samtän Ling, postupně se obnovují také další.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 7 - jaro 2000



[  15.03.2000    zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz)   autor: Zuzana Ondomišiová  ]