Všehochuť

Tibetské mince a bankovky

První měnová soustava Tibetu pochází přibližně z roku 1700. Z dnešního pohledu to byla soustava poměrně komplikovaná, protože byla založena na existenci jediné mince (nominálu), které Tibeťané říkají tamka. V té době to byla asi 5 g stříbrná mince odvozená z nepálské měny. Neexistence mincí vyšší a nižší nominální hodnoty způsobila, že Tibeťané tamku rozsekávali buď na poloviny nebo na třetiny, v druhém případě se oddělila pouze jedna třetina mince a dvě třetiny zůstaly pohromadě. Jedna tamka měla hodnotu 15 kar. Polovině tamky se lidově říkalo čhečä (v překladu useknutá polovina) nebo karčhägjä, čhägjä (v překladu sedm a půl kar) a měla hodnotu 7 1/2 kar. Třetině tamky se lidově říkalo kar čhen, kar čung(v překladu velký kar, malý kar) nebo kar nga, karma nga (v překladu pětikar) a měla hodnotu 5 kar. Dvoutřetině tamky se lidově říkalo žo, žo gang (v překladu žo, celé žo) a měla hodnotu 10 kar (1 žo). Rozdíl mezi polovinou tamky a dvoutřetinou tamky (šestina tamky) se označoval jako kha gang a měl hodnotu 2 1/5 kar. Doplněk k šestině tamky (5/6 tamky) se pak nazýval kha čä. Pro kha gang a kha čä neexistovaly žádné zlomky mince, používaly se pouze při počítaní peněz a ne při placení. Jako vyšší nominály se používaly sang, který měl hodnotu 6 2/3 tamky (20 tamek = 3 sangy), a docchä, který měl hodnotu 333 1/3 tamky (1 docchä = 50 sangů).

Druhá měnová soustava Tibetu je moderní, i u nás používaný desítkový systém z roku 1909, který se skládal ze 3 nominálů - kar, žo a sang (1 sang = 10 žo = 100 kar). Pro vztah k tamce zůstal stejný přepočet jako v prvním měnové soustavě (1 tamka = 15 kar, t.j. 6 2/3 tamka = 1 sang).

Mince vydáváné tibetskou vládou v letech 1763 - 1953

Mince jako platidla se Tibetu objevily poměrně pozdě, až v 16. století. Do 18. století se používaly mince vydávané v sousedních zemích, v Nepálu a Ladaku. První mince vydala tibetská vláda v roce 1763, kdy se začal používat platební mincovní systém nazvaný podle základní mince tamky. Tento systém se udržel až do začátku 20. století, kdy byl v roce 1909 nahrazen novou mincovní soustavou, opět nazvanou podle mincí žogang - sang. V období mandžuské nadvlády nad Tibetem byly raženy sino-tibetské mince, které obsahovaly i čínské nápisy. V roce 1909 byly vydány tzv. šönthong mince, s tibetským i čínským nápisem, které byly nazvány podle tibetského jména tehdejšího čínského císaře Šönthonga.

Tibetské mince byly raženy v různých mincovnách zejména ve Lhase. Ve Lhase působily mincovny Šöl (také Dešöl, Depäl) pod Potalou, Dib, Dogde, Mekhjim (u Džokhangu), Serkang (v Norbulingce), Dabži (poblíž kláštera Sera) a Dekji Dogu. Jediná významná mincovna mimo Lhasu pracovala v Kongpu ve Východním Tibetu, vstupní suroviny pro mincovny dodávala zejména manufaktura v Norbu Cogji na tibetsko - sikkimsko - bhutánských hranicích. Na všech tibetských mincích je datování uvedeno podle šedesátiletého tibetského kalendáře rabčhung.

První mincovní systém zahrnoval ražbu jediné mince, které Tibeťané říkají tamka. Tamka byla podle doby vydání označována jako Wartu tamka (první tibetská mince z roku 1763), Phagpa tamka, Kongpo tamka (podle mincovny ve východním Tibetu), Gandän tamka nebo Gandän phodang tamka(podle nápisu na minci) apod.

Stříbrná Kongpo tamka zvaná také tamka z Kongpa nebo stará tamka byla poprvé ražena v letech 1791 - 1793. V roce 1837 v době nedostatku mincí bylo rozhodnuto ji opět razit. Nová ražba v letech 1840 a 1850 obsahovala méně stříbra než původní ražba. Sběratelům toto vydání dělá značné potíže, protože při ražně bylo zachováno datování z roku 1792 a někdy je problematické určit přesné datum ražby zejména u ražby z roku 1940. Poslední ražba pak proběhla v letech 1890 - 1891 již se správným datováním. Pro minci je typických osm šťastných symbolů (buddhistických), které jsou zobrazeny po obvodu jedné strany mince (drahocenný slunečník, praporec vítězství, bílá lastura, dvě zlaté ryby, číše velkého pokladu, nekonečný uzel, kolo zákona a lotosový květ).

Gandän tamka je nejpoužívanější a nejznámější tibetská mince. Často se také nazývala tamka karpo (v překladu bílá tamka). Je stříbrná a byla ražena v letech 1841 - 1930. Odhaduje se, že bylo vyrobeno celkem asi 50 milionů těchto mincí. V roce 1948 tibetská mincovna roztavila přibližně 5 milionů těchto mincí a ze získaného stříbra razila novou 10 sangovou minci. Stejně jako Kongpo tamka má na jedné straně osm šťastných symbolů. Na druhé straně se poprvné objevuje plný název kláštera Gandän (Gandän phodang čhoglä namgjal), který se pak pravidelně objevuje na všech tibetských mincích. Protože mince neobsahuje datování, datum ražby a mincovnu, kde ražba proběhla, je možné tyto údaje určit podle jednoho z osmi šťastných symbolů; existuje devět základních variant zobrazení ryb, odpovídajících jednotlivým ražbám.

Druhý mincovní systém zahrnoval ražbu mincí, které Tibeťané nazývají kar, žo a sang. Bylo vydáno celkem pět sérií mincí. První série v roce 1909, druhá v letech 1913 - 1919, třetí v letech 1918 - 1930, čtvrtá v letech 1932 - 1946 a pátá v letech 1947 - 1953. Od 10. srpna 1959 platí v Tibetu pouze čínské peníze.

V první sérii v roce 1909 byly vydány tři měděné mince v hodnotě 2 1/2 kar, 5 kar, 7 1/2 kar a stříbrný 1 sang. V literatuře se objevuje i zmínka o měděné minci s nominálem 1 1/4 kar, ale její existence nebyla nikdy spolehlivě prokázána.

V druhé sérii z let 1913 - 1919 byly vydány dvě měděné mince v hodnotě 2 1/2 kar a 5 kar a dvě stříbrné 5 žo a 1 sang. Mince 5 žo vypadá podobně jako Gandän tamka a její hodnotě je nejasná nejen ve světových katalozích mincí, ale i u samotných Tibeťanů. Většina ze stříbrných mincí této série byla roztavena z důvodu inflace kolem roku 1920.

Ve třetí sérii z let 1918 - 1930 byly vydány čtyři měděné mince v hodnotě 2 1/2 kar, 5 kar, 7 1/2 kar a žogang. Kromě toho byly vydány dvě stříbrné mince 5 žo a 10 sang a také jediná tibetská zlatá mince 20 tamka, která byla ražena v mincovně Serkhang (v překladu zlatý dům) v Norbulingce ve Lhase v letech 1918 - 1923. Celkem bylo dáno do oběhu přibližně 150 tisíc kusů zlatých mincí.

Ve čtvrté sérii z let 1932 - 1946 byly vydány dvě měděné mince v hodnotě žogang, 3 žo a dvě stříbrné mince 1 1/2 sang a 3 sang.

A v poslední páté sérii z let 1947 - 1953 byla vydána měděná mince v hodnotě 5 šo, stříbrná mince v hodnotě 5 sang a mince v hodnotě 10 sang, která je složena z jedné třetiny stříbra a dvou třetin z mědi.

Bankovky vydáváné tibetskou vládou v letech 1912 - 1959

Tibetská vláda vydala první bankovku která měla hodnotu 5 tamka až v roce 1912. V letech 1912 - 1913 bylo vydáno celkem 5 bankovek s nominály: 5 tamka, 10 tamka, 15 tamka, 25 tamka a 50 tamka. Na rozdíl od tibetských mincí jsou všechny bankovky opatřeny zvláštním datováním. V roce 1913 přistoupila tibetská vláda k vydání další emise, která obsahovala pouze jednu bankovku o hodnotě 50 tamka. Tato bankovka se odlišovala od stejnojmenné bankovky z roku 1913. Třetí emise bankovek byla vydána v letech 1937 - 1959 a název tamka byl změněn na sang. Celkem byly vydány 4 bankovky: 100 sang v letech 1937 - 1959, 10 sang v letech 1941 - 1948, 5 sang v letech 1942 - 1946 a 25 sang v letech 1950 - 1955.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 8 - léto 2000.