Hudba, film, divadlo

Několik poznámek k filmu Kundun

Film Kundun je patrně nejlepší film o Tibetu, který vznikl v dnešní době, v době velkého zájmu západních filmových producentů o Tibet. Filmu z odborného hlediska není možné prakticky nic vyčítat - striktně se drží historických údajů, které důkladně a precizně zpracovává do posledního detailu. Snad jedině některé filmové kulisy a exteriéry vypadají trochu jinak než ve skutečnosti (hory kolem Lhasy, tibetské pohřebiště ve Lhase), ale to se dá s ohledem na problémy s natáčením mimo území Tibetu pochopit.

Ve filmu Sedm let v Tibetu česká verze odpovídá anglickému originálu a standardním pravidlům přepisů tibetských jmen a názvů do češtiny. To distributor filmu Kundun si s českými titulky nedal žádnou práci. Trestuhodná neznalost a nekompetentnost překladatelů se projevila v neschopnosti přepsat tibetské jména a názvy do češtiny. A tak se ve filmu mluví o Chamdu místo Čhamdu nebo Khambaovských dětech místo dětech z Khamu apod. Vše začíná již u názvu filmu, kde tibetské slovo Kundün (ne Kundun) je oslovení dalajlamy používaný Tibeťany jako výraz nejvyšší úcty a doslovně znamenající přítomnost. Překladatel nepochopil základní buddhistické termíny uváděné v prakticky každé příručce a tak se ve filmu setkáváme s lítostí místo soucítěním (anglicky compassion) nebo výrazy jako např. náš (můj) pan Buddha jsou jako vystřižené z křesťanské mluvy.

Korunu všemu pak český distributor nasadil závěrečným věnováním Václavu Klausovi - člověku, který celou svojí politickou činností nekompromisně prosazuje obchodní zájmy bez ohledu na porušování lidských práv v různých zemích světa. I díky jemu a jemu podobných politiků dodnes probíhá v Tibetu likvidace Tibeťanů a tibetské kultury vůbec.

Článek je převzat z časopisu „14“, 1. - 15. Červenec 1998