|
Vznik tradice Bön
Podle bönské tradice vznikl Bön v zemi Olmo Lungring,
části větší země zvané Tazig. Ol znamená nezrozený,
mo nezmenšující se, lung prorocká slova zakladatele
Bönu Tänpa Šenraba a ring jeho nekonečný soucit. Říká se,
že Olmo Lungring tvoří třetinu našeho světa a nachází se
v západním Tibetu. Je popisován jako nebeský lotosový květ s osmi
okvětními lístky, který se zjevil jako osmiloukoťové kolo. Z jeho
středu vyrostla hora zvaná Pyramida devíti svastik Jungdung
Guccheg. Svastika je symbolem nepomíjivosti
a nezničitelnosti. Devět svastik pohromadě představuje devět cest
Bönu. Na úpatí hory Jungdrung pramení čtyři řeky, tekoucí do čtyř
hlavních světových stran. Hora je obklopena chrámy, městy
a parky. Na jihu je palác Barpo Sogjä, kde se narodil
Tänpa Šenrab. Na západě a severu jsou paláce, ve kterých žijí
manželky a děti Tänpa Šenraba. Na východě je chrám, který se
jmenuje Šampo Lhace. Komplex paláců, řek a parků s horou
Jangdrung ve svém středu tvoří vnitřní část Olmo Lungring.
Střední část vytváří dvanáct měst, z nichž čtyři leží přesně ve
směru čtyř hlavních světových stran. Ve třetí části jsou vnější
země. Tyto tři části jsou obklopeny oceánem a dále oblastí hor,
pokrytých věčným sněhem. Přístup do Olmo Lungring byl vytvořen
tzv. cestou šípu. Tänpa Šenrab vystřelil před svou
návštěvou Tibetu šíp a tak získal průchod přes nepřístupné
pohoří.
Důmyslný popis Olmo Lungring byl mnohými učenci umisťován do
různých částí světa. Někteří se domnívají, že je to popis hory
Kailás a čtyř velkých řek, které pramení u jejího úpatí - Čína je
zemí na východě, Indie na jihu, Urgjän na západě
a Chotan na severu. Jiní učenci soudí, že popis odpovídá
zeměpisu Středního Východu a Persie v době Kyra Velikého. Podle
Bönu je zeměpisná identifikace Olmo Lungring mnohem méně významná
než její symbolika, která může pomoci při bádání o vzniku učení.
Symbolický popis, který spojuje historii, zeměpis a mytologii, je
známý a velmi často užívaný ve starobylých textech. Buddhistický
popis vesmíru s horou Méru podpírající nebesa, čtyřmi
hlavními světadíly na čtyřech hlavních světových stranách a bájná
země jako jižní světadíl - to je další podobný příklad.
Zakladatel a jeho žáci
Zakladatelem učení Bön je ctěný Šenrab Mibo. V dávných
dobách byli tři bratři, Dagpa, Salba
a Šepa, kteří studovali učení Bön v nebi zvaném Sipä
Jesang pod vedením bönského učence Bumthi Logi
Čhečhana. Když skončili svá studia, navštívili boha soucitu
Šenlha Okara a ptali se ho, jak by mohli pomoci živým
bytostem ovládaným bídou, bolestí a utrpením. Doporučil jim, aby
se stali průvodci lidstva ve třech po sobě jdoucích obdobích
dějin světa. Podle jeho rady nejstarší bratr Dagpa působil
v minulém věku. Druhý bratr Salba dostal jméno Šenrab a stal se
učitelem a průvodcem věku současného. A nejmladší bratr Šepa
přijde učit lidstvo v příštím věku.
Ctěný Šenrab se narodil v paláci Barpo Sogjä jižně od hory
Jangdrung. Narodil se jako princ, jako mladý se oženil a měl
děti. Když mu bylo třicet jedna let, odřekl se světa, žil
v prostotě a vyučoval. V průběhu celého jeho života kladl jeho
úsilí o šíření učení Bön překážky démon Khjabpa Lagring.
Tento démon usiloval, aby zničil práci Tänpa Šenraba, dokud nebyl
zcela podroben - pak se stal jeho žákem. Jednou, když
pronásledoval démona, který mu ukradl koně, přišel Tänpa Šenrab
do Tibetu. To byla jeho jediná návštěva Tibetu. Předal tam
instrukce, týkající se provádění obřadů, ale vcelku nalezl zemi
nepřipravenou na to, aby plně přijala jeho učení. Než opustil
Tibet, předpověděl, že jeho učení tam bude rozkvétat, až přijde
čas. Tänpa Šerab zemřel ve věku osmdesáti dvou let.
Šíření Bönu v Žangžung a v Tibetu
Prvních šest posvátných bönských textů přineslo do Žangžungu šest
žáků Mucho Demduga, následovníka Tänpa Šenraba. Nejdříve
byly přeloženy do jazyka žangžung a později do tibetštiny. Tato
díla zahrnovala kánon Bönu, jak ho dnes známe v tibetštině, ale
z mnohých, zvláště těch nejstarších spisů, se od doby kdy byly
přineseny do Žangžungu zachovaly jen názvy.
Do 7. století existoval Žangžung jako samostatný stát, který
zahrnoval území na západ od středních tibetských provincií
Ü a Cang, obecně známých jako západní Tibet. Historický přehled
je sice neúplný, ale zachovaly se některé spolehlivé údaje, že se
stát Žangžung mohl rozkládat od pusté oblasti Gilgit na západě
k jezeru Namccho na východě a od Chotanu na severu až
k Mustangu na jihu. Hlavním městem Žangžugu bylo místo zvané
Stříbrný palác Khjunglung Ngulkhar v údolí Garudy,
jehož ruiny by se mohly nacházet v horní části údolí
Satladže, jihozápadně od hory Kailás. Lidé Žangžungu
hovořili jazykem, který je zařazován mezi tibeto-barmskou skupinu
sino-tibetských jazyků
Zdá se, že zemi vládla dynastie králů, která vymřela v 8.
století, kdy byl úkladně zavražděn poslední král Ligmirja
a Žangžung se stal nedílnou součástí Tibetu. Od obsazení byl
Žangžungu postupně tibetanizován a jeho jazyk a kultura byly
začleněny do hlavního proudu tibetské kultury. Prostřednictvím
Žangžungu, který byl geograficky umístěn blízko velkých kulturních
center Střední Asie jako byly Gilgit a Chotan, pronikalo do
Tibetu množství duchovních a filozofických koncepcí.
Současně se vzrůstajícím zájmem o buddhistické učení, založením
kláštera Samjä v roce 779 n.l. a potvrzením buddhismu jako hlavní
kulturní tradice byla tradice Bön silně potlačována a byly činěny
vážné pokusy o její vykořenění. Ale přívrženci Bönu mezi šlechtou
a zvláště mezi prostým lidem, kteří po generace následovali
bönskou tradici, si uchovali své přesvědčení a Bön přežil.
V průběhu 7. a 8. století, což byly opravdu obtížné doby, uprchlo
mnoho Bönských učenců a lámů z centrálního Tibetu a postarali se
tak, aby zachránili své texty před nebezpečím zničení a uchovali
je pro příští generace. Dänpa Namkha, jeden z velkých
bönských učitelů této doby, přijal buddhismus ze strachu že bude
zabit a zvláště proto, aby uchoval v tajnosti bönské učení.
Od 8. do 11. století nevíme prakticky nic o vývoji bönského učení.
Znovuoživení Bönu začíná rokem 1017, kdy Šenčhen Luga
objevil množství významných textů. V těchto spisech se bönská
tradice vynořila jako ucelený systém. Šenčhen Luga se narodil
v rodu Šen, který pocházel od Kongccha Wangdäna, jednoho
se synů Tänpa Šenraba. Potomci této významné bönské rodiny žijí
v Tibetu dodnes.
Šenčhen Luga měl mnoho následovníků. Třem svým žáků svěřil úkol,
aby pokračovali ve třech rozdílných tradicích. První z nich,
Dučhen Namkha Jungdung pocházející z rodu Du,
který se přistěhoval do Tibetu z Duža (tibetské jméno pro
Gilgit), byl pověřen studiem kosmologie a metafyziky. Žáci Namkha
Jungdunga založili v roce 1072 klášter Jeru Benzakha.
Tento klášter zůstal významným střediskem učení až do roku 1386,
kdy byl těžce zničen povodněmi a později opuštěn. Po úpadku Jeru
Benzakha pokračoval rod Dru v podpoře tradice Bön, ale tato linie
byla koncem l9. století již v úpadku. Tehdy byl v této rodině již
podruhé nalezen reinkarnovaný pančhenlama. První reinkarnací byl
druhý pančhenlama, (narozený 1663) a druhou reinkarnací pátý
pančhenlama (narozený 1854).
Druhý žák Žuje Legpo byl označen jako hlavní nositel
učení a praxe Dzogčhen a založil klášter Kjikhar
Rižing. Potomci rodu Žu nyní žijí v Indii.
Třetí žák Patön Palčhong získal pověření pro výuku
tantrického učení. Členové rodu Pa se přestěhovali z Cangu
do Khamu, kde stále žijí.
Meukhepa Palčhen (narozen 1052), který pocházel z rodu
Meu, založil klášter Zangri, který se také stal
střediskem filozofických studií. V době mezi 11. až l4. stoletím
mělo tedy učení Bön čtyři významná studijní střediska, všechny
v provincii Cang.
Na začátku 15. století bylo studium Bönu podstatně rozšířeno
založením kláštera Mänri v roce 1405 velkým bönským
učitelem Ňame Šerab Gjalcchän (1365-1415). Klášter Mänri
a další dva, zmíněné výše, zůstaly nejvýznamnějšími středisky
studií Bönu až do roku 1959, kdy Čína obsadila Tibet. Klášter
Jungdung Ling byl založen v roce 1834 a brzy poté klášter
Kharna, oba v blízkosti Mänri. Současně s těmito kláštery,
které se staly centry studií a duchovní inspirace, bylo založeno
mnoho dalších klášterů po celém Tibetu (kromě centrální provincie
Ü), zvláště v Khjungpu, Khamu, Amdu, Gjarongu a Horu. Do začátku
20. století bylo v Tibetu 33O bönských klášterů.
Současná situace
Mateřský klášter Mänri v Tibetu i mnoho dalších klášterních
komplexů je zničeno a v rozvalinách. Tato situace je velice
smutná a velmi se nás dotýká. Modlíme se z celého srdce, aby se
Tibet brzy opět stal svobodnou a duchovní zemí.
Tento článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995
[
13.12.1995
]
|
