Toulky Tibetem

Derge

Derge, město v samotném srdci Khamu, je symbolem tibetské kultury a místem, kde se již více než 250 let tisknou tibetské knihy. Město ležící v hlubokém údolí bylo centrem jednoho z pěti nezávislých království v Khamu. S nejvýznamnějším klášterem v Derge, patřícím škole Sakja, je také spojeno jméno proslulého stavitele řetězových mostů a zakladatele tibetských oper Thangtön Gjalpa. Nejvýznamnější je ale Derge parkhang - dergeská tiskárna.

Tiskárnu dal postavit dergeský král Tänpa Cchering v roce 1729. K místu zvanému Döndubling, na kterém je tiskárna postavena, se váží dvě legendy. Podle první se jednou Tänpa Cchering procházel po okolí Derge, slyšel malého chlapce, jak odříkává mantry, a rozhodl se, že nechá vytisknout knihy, aby si chlapec mohl číst. Druhá legenda říká, že muž jménem Lhawang vyřezal sadu tiskařských destiček, naložil je na jaka a vezl do domu Tänpa Ccheringa. Na Döndublingu se jak splašil a shodil ze svých zad destičky, Tänpa Cchering v tom poznal šťastné znamení a postavil na tom místě tiskárnu.

Písemné záznamy uvádějí, že 7. března 1729 třináct buddhistických mistrů provedlo iniciační obřad na místě budoucí tiskárny, která měla obsahovat kompletní sadu destiček pro tisk celého Kandžuru (slov Buddhových). Budova byla dostavěna ještě koncem roku 1729. V té době sloužila pouze jako sklad dřevěných tiskařských desek. Tänpu Ccheringa vystřídal na trůně jeho druhorozený syn Künga Thinlä Gjamccho, za jehož vlády byly postupně vyřezávány i tiskařské desky Tandžuru (komentářů ke Kandžuru). V roce 1744 byla zahájena stavba nové budovy, začátkem února 1950 pak byla celá tiskárna slavnostně otevřena a uvedena do provozu.

Dnes tiskárna obsahuje více než 217 tisíc tiskařských desek s kompletním souborem Kandžuru a Tandžuru a s dalšími tisíci texty všech škol tibetského buddhismu a také bönu. Dalších sto tisíc desek obsahuje texty z oblasti kultury, medicíny, matematiky, historie, tibetštiny aj. Odborníci odhadují, že Derge parkhang obsahuje asi 70 procent tibetského literárního dědictví.

Třípatrová budova postavená v tradičním tibetském stylu zvenčí připomíná klášter. Většinu spodního podlaží zabírá chrám, který spravují mniši školy Sakja. Zbytek podlaží tvoří malé místnosti, kde se připravuje a skladuje papír před tiskem a kde probíhá závěrečná fáze tiskařského procesu - balení a expedice hotových knih. Srdcem tiskárny je první patro, kam vystoupíte po strmých dřevěných schodech. Zadní část patra zabírá obrovský archiv dřevěných tiskařských desek. V přední části je samotná tiskárna, která je rozdělena do tří částí. V první sedí proti sobě šest až sedm dvojic mužů s tiskařskými deskami mezi sebou, kteří tisknou černou barvou všechno kromě textů Kandžuru. Rytmický, do posledního detailu propracovaný pohyb obou je pastvou pro oči. První sejme z desky potištěný list papíru a uloží ho na stojan u sebe, druhý mezi tím přetře desku barvou. Potom oba pokládají na desku nový list papíru. Druhý přitiskne papír speciálním přípravkem na desku, první sejme z desky potištěný papír a tak dále celý den. Kolem pobíhají mladí kluci, kteří přinášejí nové desky, uklízejí staré a skládají potištěné texty. Ty pak přenášejí do další místnosti, kde starší Tibeťané pečlivě kontrolují, zda jsou vytištěny všechny strany textu. Po dvojí kontrole prošije vrchní „kontrolor“ celý svazek v jednom rohu tlustou nití. V přízemí se tyto svazky vloží do velkého lisu, oříznou se na příslušnou velikost a boční stěny se natřou barvou. Po uschnutí barvy jsou knihy připraveny k expedici.

V posledním oddělení prvního patra se tisknou červenou barvou texty Kandžuru, v dalším patře se pak tisknou lungty - papírové i textilní vlaječky, velká textilní plátna i velké papíry s obrazy ochránců, bódhisattvů a samozřejmě Buddhy Šákjamuniho.

Do Derge se dostanete autobusem z Čheng-tu. Nejdřív dojedete do Darcenda (čínsky Kangding, 370 km, cca 8 hodin), odkud jednou za tři dny jezdí do Derge autobus (590 km, dva až tři dny jízdy). V Derge najdete několik restaurací a jeden hotel. Chcete-li do Derge jet, poptejte se v Čheng-tu, zda potřebujete povolení.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 10 - zima 2000