O Tibetu

Klimatické podmínky a geologická stavba

Klimatické podmínky
Klimatické podmínky Tibetu jsou závislé na nadmořské výšce. Jižní okrajová pohoří zadržují vlhké proudění od Indického oceánu a prakticky v celém Tibetu způsobují velmi suché kontinentální klima. Údolím Cangpa a jižními průsmyky zasahují do jihovýchodního Tibetu vlhké letní monsuny, které přinášejí 1000 - 2000 mm srážek ročně. V nižších polohách je podnebí subtropické a umožňuje pěstování subtropických teplomilných kultur. Ještě Lhasa, vysunutá již z hlavního údolí Cangpa, má dlouhodobý roční srážkový průměr přes 1600 mm ročně. Ve výšce 3600 m n.m. je lednový průměr teplot kolem nuly, srpnový 16,7 ^oC. Zbytky vláhy, které přešly přes Himálaj, jsou zadržovány jižními svahy Transhimálaje. Na Tibetské vysočině Čhangthangu dosahují roční srážky pouze 100 mm, průměrná roční teplota je hluboko pod bodem mrazu, nejteplejší srpen má průměr 3 - 4 ^oC.

Geologická stavba Tibetu
Hory Tibetu a přilehlých oblastí mají složitou geologickou a tektonickou strukturu a jsou úzce spjaty s geologickým vývojem Himálaje. V období před 70 miliony lety se mohutná pevninská deska indického subkontinentu začala pohybovat na sever, kde narážela na desku vnitroasijskou. V té době se mezi nimi rozkládalo Tibetské moře. Asi před 7 až 10 miliony lety se obě desky srazily a došlo k vyzvednutí jak Himálaje, tak i rozlehlých náhorných plošin v místě bývalého Tibetského moře. Následné himálajské vrásnění pak dále celou oblast modelovalo. Okrajová horská pásma Tibetu, zejména Kchun-lunu, byla vytvořena již v prvohorách a patří k nejstarším na Zemi. Severní horské řetězy Kchun-lunu jsou tvořeny zejména břidlicemi a pískovci, střední a jižní větve rulami, žulami a krystalickými břidlicemi. V horách Transhimálaje nalezneme slepence a pískovce, které sedimentovaly na starších krystalických rulách.