Čínské úřady se snaží zaplavit tibetské kláštery prostitutkami a hazardními hráči. Je to součástí nejnovějšího
pokusu, udělat ostudu mnichům a zdiskreditovat jejich víru.
Hlavním cílem nové čínské kampaně je palác Potala, dřívější sídlo dalajlamů. Vysoce postavené tibetské
zdroje uvádějí, že čínské prostitutky mají nyní za úkol svádět mnichy, aby porušili své přísahy, a podporovat
hazardní hry.
V minulých dvou letech se mnoho mladých Číňanek učilo tibetsky a bylo „vyškoleno“ k tomu, aby se
zaměřily na mnichy ve velkých klášterech. Palác Potala, který je celý prošpikován tajnými kamerami, byl vybrán
proto, aby jakékoli setkání mnicha a prostitutky mohlo být natočeno a následně zveřejněno.
Roste také znepokojení nad tím, že se Číňanům podařilo přinutit velké množství mnichů, aby pracovali
jako informátoři. Tibetské disidentské skupiny tvrdí, že až 40% mnichů slouží jako „čínská armáda v červených
rouchách“.
Pokusy umístit prostitutky v klášterech jsou nejnovější taktikou Číňanů v jejich čtyřicetileté snaze vyhubit
tibetskou kulturu a náboženství. Čínské úřady ve Lhase v poslední době zesílily svou tvrdou protináboženskou
politiku zacílenou na donucení Tibeťanů, především mnichů a mnišek, aby se zřekli své víry a věrnosti
dalajlamovi.
Od roku 1994 se náboženská politika zaměřuje na „převýchovu“ mnichů a mnišek, a tak jsou do klášterů i
ve velmi vzdálených oblastech posílány pracovní skupiny, aby řídily jejich obyvatele. Prvořadým úkolem této
kampaně je předělat Tibet na ateistickou zemi. Londýnská organizace Tibet Information Network tvrdí, že na
schůzi Oddělení propagandy komunistické strany ve Lhase bylo před rokem vydáno prohlášení: „Ateismus je
nezbytný k tomu, aby podpořil ekonomický rozvoj a posílil kampaň proti dalajlamovi.“
Kampaň, která bude trvat tři roky, bude využívat média a pracovní skupiny, aby podporovaly ateismus.
Opoziční skupiny zaznamenaly, že propagandistická kampaň byla zahájena ve stejný den, kdy pekingské úřady
znovu zdůraznily, že státní politika v Tibetu chrání svobodu náboženského vyznání.
Ve skutečnosti zde svoboda projevu, náboženského vyznání a jiná práva skoro neexistují. Mniši a mnišky
denně čelí pronásledování. Když jsem navštívila ženský klášter blízko Lhasy, přijelo osm automobilů plných
policistů a úředníků. Později jsem slyšela, že měli v plánu poslat polovinu mnišek zpět do jejich domovů.
Politika posílání mnichů a mnišek domů rozkládá disent, dokonce i ve věznicích. V minulém květnu uvedla
návštěva delegace Evropské unie, které se zúčastnil i britský velvyslanec v Pekingu, do pohybu násilnou
demonstraci vězňů v lhaském vězení Dabži. Více než dvanáct jich zemřelo a o měsíc později bylo sedm mnišek,
které byly podezřelé z vedení protestu, nalezeno mrtvých ve svých celách.
O úmrtí z Dabži se na každoroční schůzi Komise OSN pro lidská práva v Ženevě letos nejednalo a Tibet
zde byl sotva zmíněn. Přes pokračující znásilňování celé země se Evropská unie rozhodla nekritizovat Čínu za
vztah k lidským právům. Podle nejnovějších studií Tibet Information Network o podmínkách ve vězení zde však
nyní existuje větší riziko smrti než dříve.
Používají se nejmodernější mučící přístroje, a jak mi bylo řečeno, tradiční obušky se nahrazují
elektrickými. Tímto typem byla několikrát mučena jedna mniška, která se po třech letech ve vězení není schopná
ani sama obléci. Očekává se, že na svá zranění během jednoho roku zemře.
Článek je převzat z časopisu Tibetan Bulletin, Dharamsala, March - April, 1999
[
15.04.1999
zdroj: Tibetan Bulletin (www.tibet.net) ]
|