Hudba, film, divadlo

Umlčení nacházejí hlas

V době techna a funky futuristické hudby, na pomezí lehce naznačené melodie a čirého šílenství, vyniká hlas Jungčhen Lhamo s minimálním instrumentálním doprovodem svou silou a čistotou. A lze-li něco vyvozovat z kritických ohlasů a počtu fanoušků, které si získala po celém světě, mohl by být tím, co zanese Tibet na hudební mapu světa.

Její cesta za popularitou nebyla hladká. Mezi mnoha životními zkouškami je 21 denní cesta z Tibetu, jejího himálajského domova do Indie. Během dlouhé poutě vzdorovala pronikavým větrům, zdolala zrádné terény a dokonce byla okradena svým průvodcem, než dorazila do Dharamsaly, kde se uskutečnil její sen - setkání s dalajlamou. Donucena okolnostmi si Jungčhen Lhamo začala brzo vydělávat na živobytí a prošla řadou zaměstnání. Vzdělání pro ni bylo vzdáleným snem, dokud nevstoupila do Tibetan Institute of Performing Arts (Tibetského institutu múzických umění) v Dharamsale, kde se tři roky věnovala studiu tradiční tibetské hudby.

Světová hudební scéna by o charakteristický tradiční styl jejích písní přišla, nebýt náhodného setkání se Samem Dohertym, který tou dobou studoval v Dharamsale buddhistickou filosofii. Po svatbě ji Sam vzal do Austrálie, jak říká Jungčhen „ne kvůli penězům, ale kvůli možnosti zde studovat, a pokud možno se pokusit o hudební dráhu. Stěží tehdy mohla tušit, že její skromné ambice ji přivedou před takové publikum, jako je Paul Keating, bývalý australský premiér, a Butrus Butrus Ghálí, bývalý generální tajemník OSN. Po krátke zkušební lhůtě jako členka Chandrabhanuově společnosti – multikulturním souboru, který každoročně uvádí představení v Austrálii – byla Jungčhen poprvé pozvána na festival world music Womad v Adelaide, kde jí její vystoupení vyvolalo sérii nadšených recenzí.

Jungčhen Lhamo vystupuje sólově a zpívá duchovní písně k oslavě Buddhy a bódhisattvů. Když zpívá, její ruce a boky se pohybují v souladu se zvukem jejího dojímavého hlasu a její drobná postava působí téměř nadzemským dojmem. Ať vystupuje v přeplněných halách v Austrálii, Itálii nebo v Japonsku, výkon Jungčhen doprovází ticho, ve kterém by bylo slyšet spadnout špendlík, až do chvíle, kdy publikum procitne zpět do reality a propukne v bouřlivé ovace. Není divu, její jméno doslova znamená „Bohyně písně“. „Když jsem poprvé přijela do Austrálie, lidé nemohli pochopit co zpívám“, říká. „Nikdy dříve neslyšeli tibetské písně. Aby pochopili smysl mých písní, musela jsem v některých případech změnit melodii a způsob, jakým používám svůj hlas k vyvolání emocí.“

Následně po úspěchu na Womadu a mnoha dalších festivalech v Austrálii, Evropě, Americe a Japonsku si éterické krásy jejího hlasu a nezaměnitelného stylu povšimnul známý popularizátor world music Peter Gabriel a první desku Jungčhen Lhamo Tibetan Prayer vydal ve své vydavatelské společnosti Real World Record. Její debutové album získalo cenu Australské asociace gramofonového průmyslu jako nejlepší nahrávka world music a potvrdilo platnost často citovaného hesla „hudba nezná žádné jazykové hranice.“ Tibetan Prayer obsahuje duchovní písně občas doprovázené hlubokými mnišskými zpěvy, vycházejícími z dávného a bohatého kulturního a duchovního dědictví Tibetu. Úspěch desky Tibetan Prayer vedl k dalšímu albu, tentokrát určenému pro zahraniční trh a nazvanému Tibet Tibet.

Jungčhen se nejdřív učila zpívat od své babičky a tety – v prostředí, kde zpěv duchovních a vlasteneckých písní znamenal riziko zatčení a uvěznění. Dnes ve svobodné zemi může rozvíjet svůj talent a nemusí hlídat slova. „Mé písně mají upozorňovat na těžký úděl Tibetu a hlavně předávat posluchačům pocit míru, který mi dává buddhismus,“ říká Jungčhen Lhamo.

Druhé CD Jungčhen Lhamo má na sobě nápis Óm, Mani Padme Húm, „aby když lidé poslouchají mé písně měli nejen potěšení z hudby ale také si získávali zásluhy díky otáčení disku“, říká. Jungčhen nechala v Tibetu své rodiče, mladšího bratra a sestru, se kterými má nyní jen minimální kontakt. „Má matka mě jednou slyšela zpívat v rádiu“, vzpomíná. „Napsala mi, abych pokračovala ve své práci bez ohledu na to, jak tvrdě Číňané postihnou zbytek rodiny v Tibetu.“

Zpívající dívka s dlouhými hedvábnými vlasy a v bohatě barevné čhupě, tradičním oděvu tibetských žen, se vydala na cestu s cílem dát po celém světě zaznít svému hlasu a poselství o osudu tibetské země a národa. Blížící se třetí album, které by mělo vyjít někdy na podzim, bude Jungčhen Lhamo v jejím odhodlání novou posilou.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetan Bulletin September - October 1997.