Články

Ngawang Sangdol: 21 let ve vězení

Již potřetí byl v říjnu 1998 zvýšen trest odnětí svobody u Tibeťanky Ngawang Sangdol, která dosud měla ve vězení v Dabži strávit sedmnáct let. Jak uvádí Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii (TCHRD), měla by Ngawang Sangdol podle nového rozsudku městského soudu ve Lhase zůstat ve vězení 21 let. Již nyní je nejdéle vězněnou ženou v Tibetu.

Zpráva TCHRD uvádí, že mnišce byl zvýšen trest za to, že se 1. a 4. května 1998 zúčastnila protestů vězňů v Dabži. Dřívější zprávy naznačují, že od těchto protestů zacházeli čínští věznitelé s Ngawang Sangdol a s další mniškou Ngawang Čhödzom z kláštera Čhubsang zvlášť krutě a umístili obě ženy na samotku. Čínské úřady označily Ngawang Sangdol za „vedoucí spikleneckého gangu“ a týrali ji. Následkem protestů v Dabži již zemřelo 11 vězňů.

Ngawang Sangdol pochází z kláštera Garu a je jí 22 let. Poprvé jí Číňané zatkli za účast na demonstraci v roce 1987, kdy jí bylo deset let, a drželi jí 15 dní ve vazbě. Ve věku třinácti let se 28. 10. 1990 ve Lhase znovu zúčastnila demonstrací, které vedly mnišky z Norbulingky. Přestože jí Číňané považovali za příliš mladou na to, aby jí podrobili vyšetřování, strávila Ngawang Sangdol bez soudního nařízení devět měsíců ve vazbě. O dva roky později byla odsouzena ke třem letům odnětí svobody za to, že se spolu s dalšími mniškami z Garu pokusila uspořádat demonstraci ve Lhase. Tehdy patnáctiletou Ngawang Sangdol obvinili z „podvratné a separatistické činnosti“.

Během věznění v Dabži ji Číňané zvedli 8. 10. 1993 výši trestu o šest let za „šíření kontrarevoluční propagandy“. Obvinili jí tehdy, že spolu s dalšími 13 mniškami pořídila nahrávku vlasteneckých písní a básní a propašovala ji ven z vězení (viz článek Zpíváme píseň smutku, zpíváme ji z Dabži, str. ). V červenci 1996 jí přidali dalších devět let za to, že křičela „Svobodu Tibetu“, když ji a další mnišky donutili dozorci stát na dešti, protože si podle nich neuklidily řádně své cely. Po posledním rozsudku dosáhl její celkový trest výše 21 let. „Článek 69 Čínského trestního zákoníku jasně uvádí, že maximální, pevně stanovená výše trestu odnětí svobody nesmí přesáhnout 20 let. Zvýšením trestu Ngawang Sangdol na 21 let, Čína zjevně porušila své vlastní zákony,“ dodává k tomu výkonný ředitel TCHRD Lozang Ňandag.

Ňandag naléhal na čínské úřady, aby napravily své protiprávní jednání a propustily Ngawang Sangdol na svobodu. Dále jim oznámil, že pokračující věznění Ngawang Sangdol bude celému světu stále připomínat neschopnost čínské vlády dodržovat vlastní zákony.

Ňandag také připomenul, že čínské úřady porušily v tomto případě článek 17 Čínského trestního zákoníku, který uvádí, že osoby mladší 16 let nejsou právně zodpovědné za své přestupky. Ngawang Sangdol bylo jen 15 let, když ji zatkli a odsoudili 17. června 1992 ke třem letům ve vězení za „podvratnou činnost“. Čínská krutost zasáhla celou Sangdolinu rodinu. Její otec Namgjal Taši a bratr, mnich Tändzin Šerab, byli zatčeni 12. června 1991 poté, co čínská policie ze Lhasy prohledala jejich dům a zabavila obrázky dalajlamy a několik politických letáků. Otce odsoudili k osmi letům vězení v Dabži za „kontrarevoluční činnost“. Namgjal Taši, jehož trest vyprší v tomto roce, bude snad propuštěn, pokud mu dobu uvěznění neprodlouží. Sangdolina matka Čhampa Čhödzom zemřela tři dny poté, co uvěznili jejího manžela a syna. Sangdolina bratra drželi ve vazbě 12 měsíců a po propuštění mu zakázali návrat do kláštera.

Ngawang Sangdol (světské jméno: Rigčhog) je stále týrána. Dvakrát ji umístili na samotku: v březnu 1996 (na 6 měsíců a 10 dní) a v květnu 1998 po protestech v Dabži. Lozang Dolma, která s Ngawang Sangdol strávila v Dabži pět let, uvedla, že Sangdol trpí chronickými ledvinovými potížemi, ale není jí dovoleno vyhledat vyšetření jinde, než ve vězeňské nemocnici. Musí tkát vlnu a nikdy nesmí jít pracovat ven z věznice. Ngawang Sangdol by měla být propuštěna v roce 2013 ve věku 36 let. V té době bude platit, že 21 let svého života strávila ve vězení.

Článek je převzat z časopisu Tibetan Bulletin, Dharamsala, září – říjen 1999