Články

Čína hledá peníze na Západě

Tibet je již dlouho oblíbeným místem turistů z celého světa. Nyní by se měl stát cílovým místem i pro západní investory. Čína totiž hledá zahraniční společnosti, ochotné vložit své peníze do čínských projektů. Většina z nich se týká těžby ropy a zemního plynu, rozvoje infrastruktury a osídlování méně obydlených oblastí. Tyto projekty Čína ve světě představuje jako důležité kroky k rozvoji Tibetu, modernizaci a pokroku. Tají však neblahé důsledky pro tibetské obyvatelstvo, které s sebou většina "pokrokových" plánů nese. Mezi ně patří především příliv čínských osadníků a jejich zvýhodňování při hledání práce a bydlení, které odsunuje Tibeťany na okraj společnosti.

Skupiny na podporu Tibetu proto vedou kampaně nejen za zachování tibetské kultury, ale musejí se nyní soustředit i na přesvědčování západních organizací, společností a firem, aby nevložily své finanční prostředky do projektů, škodících Tibeťanům. Úspěšnost těchto kampaní je střídavá.

Přesun Číňanů za peníze Světové banky

Zatím největší kampaň všech protibetských skupin na celém světě vyvolalo loňské rozhodnutí Světové banky, že půjčí Číně čtyřicet milionů dolarů na přesun čínských rolníků do tibetských oblastí v Amdu. Rada ředitelů Světové banky tak rozhodla v červnu 1999. Rozhodnutí však okamžitě vyvolalo nejen protesty Tibetské exilové vlády a skupin na podporu Tibetu, ale ozývali se proti němu i přímo členové rady Světové banky. Proti byli například Američané a Němci.

Půjčka se měla vložit do celkem 160-ti milionového Plánu na zmírnění chudoby v západní Číně. V rámci plánu mělo být 58 tisíc chudých čínských rolníků přesunuto do Amda (dnešní provincie Čching-chaj), kterou obývají především Tibeťané a zčásti Mongolové. Celý projekt se nezabýval důsledky tohoto činu. Číňané by s sebou přinesli své kulturní zvyky, bylo by nutné pro ně najít zaměstnání a ubytování, stavěly by se pro ně čínské školy. Skupiny na podporu Tibetu proto poukazovaly na to, že se Čína stejně jako v jiných oblastech snaží „rozmělnit“ tibetské obyvatelstvo a učinit ho menšinou v jeho vlastní zemi. Důvodem k jejich protestům byly i případné nepříznivé ekologické následky.

Okamžitě po rozhodnutí Světové banky se začalo uvažovat o tom, jestli banka svým souhlasem neporušila některá ze svých základních pravidel. Především ta, která se týkají výzkumu ekologických důsledků a sociálních následků projektu na původní obyvatelstvo. Byl proto zřízen inspekční panel, který měl za úkol projekt ještě dodatečně prozkoumat. Jeho výsledná zpráva, kterou Světová banka obdržela v květnu tohoto roku, byla k čínskému projektu kritická. A tak se na počátku července rada ředitelů Světové banky začala projektem znovu zabývat. Zasedání, které probíhalo ve dnech 6. a 7. července, nebylo jednoduché. Američané byli opět proti plánu, Čína se tázala, jak je možné projednávat něco, co již bylo schváleno. Když se jednání začalo blížit závěru, podle nějž by měl začít další výzkum následků projektu, Čína nakonec od žádosti o půjčku ustoupila. Kampaň protibetských skupin tak dosáhla úspěchu, když dokázala přesvědčit Světovou banku, že projekt může znamenat ohrožení Tibeťanů. Úspěch ale nelze pokládat za vítězství. Čína totiž prohlásila, že bude celý projekt financovat z vlastních zdrojů. Ohrožení Tibeťanů z Amda je tak pouze odloženo.

Ropa a zemní plyn lákají zahraniční společnosti

Na Tibetské náhorní plošině je na ropu a plyn bohatá zejména oblast kolem povodí řeky Cchajdam, ležící na severu Tibetu. Rozvoj těžby v této oblasti je jednou ze strategických priorit čínského ropného průmyslu. Čína však nemá dostatek kapitálu ani přístup k moderním technologiím, a snaží se proto do oblasti nalákat zahraniční investory.

Součástí snahy o vytěžení bohatých zásob Tibetské náhorní plošiny je stavba 953 km dlouhého plynovodu, který by měl vést ze Sebei v povodí Cchajdam, pokračovat přes hlavní město provincie Čching-chaj (Amdo) Si-ning a skončit v Lan-čou, hlavním městě provincie Kansu v severozápadní Číně. Stavba začala v květnu a její ukončení je naplánováno na říjen 2001.

Tibetská exilová vláda proti stavbě plynovodu samozřejmě protestuje. Obává se především ekologických následků a také přílivu čínských a západních zaměstnanců, které bude třeba na odborné práce. Zaměstnanost Tibeťanů by se tak mohla ještě více snížit.

Stavbu plynovodu řídí společnost PetroChina, kontrolovaná Čínskou národní naftařskou společností, což umožňuje Pekingu dohlížet na všechny finanční operace. Největším akcionářem PetroChina se na jaře tohoto roku ale stala britsko-americká firma BP Amoco, která chtěla stavbu finančně podporovat. Na ni se proto soustředil nátlak skupin na podporu Tibetu, organizací za lidská práva a ekologických skupin. BP Amoco nakonec z podpory plynovodu raději vycouvala. Finančně však podporuje mnohé další projekty firmy PetroChina. „Jsme rádi, že se BP Amoco nebude přímo účastnit stavby tibetského plynovodu,“ řekl k tomu prezident Mezinárodní kampaně pro Tibet (ICT) John Ackerly. „Jsme ale stále znepokojeni tím, že jejich finanční podpora společnosti PetroChina umožní uskutečnění tohoto i jiných zničujících projektů,“ dodal.

Článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 9 - podzim 2000