|
„Když jsem se poprvé dostal do Indie do Ladaku a setkal se s Tibeťany - co by exaktní
fyzik a technokrat, i když zcestovalý - cosi v nich mě upoutalo a po návratu domů jsem
zjistil, že to ¸něco‘ pro mne znamená ¸mnoho‘. V té době jsem začal navštěvovat
buddhistické meditace pod vedením Honzy Komrsky a pochopil, že nelze tibetskou
kulturu studovat, aniž bych se do tohoto neznáma zcela neponořil“, říká Ľubomír
Sklenka, vydavatel Tibetských listů, nezávislého občasníku pro věci tibetské.
Jak vznikla idea vydávat Tibetské listy?
„Pociťoval jsem jako nutnost udělat informační systém o Tibetu. Nyní bude mít
TIBINFO počínaje březnem druhé výročí své existence. Každé dva měsíce informace
aktualizuji a přidávám další materiály. Tento systém získal určitý věhlas a pomalu se
dostává i do širšího povědomí. Zpočátku byl k nahlédnutí na internetu, ale protože
většina lidí, kteří mi psali, k internetu přístup neměla, rozhodl jsem se vydávat
brožuru, z čehož nakonec byl časopis. První číslo vyšlo v létě 1998 a na podzim se
musel udělat dotisk. Idea byla taková, že budeme Tibetské listy rozdávat. Rozeslali
jsme je do knihoven, do čajoven a lidem, kteří o ně požádali. V loňské zimě vyšlo
číslo druhé. Do budoucna bych chtěl vydávat tři až čtyři čísla ročně. Do prvního čísla
jsem dal své peníze a peníze Honzy Komrsky, později jsme nějaké finance získali od
dobrovolníků. Nyní je možné si časopis již předplatit. Tibetské listy nejsou klasickým
časopisem, ale spíš informačním bulletinem. Není v nich jen politika nebo lidská
práva ale i kultura nebo např. tibetské kuriozity, recepty na tibetská jídla - tedy vše, co
by lidi mohlo zajímat a co si myslím, že je důležité o Tibetu vědět.“
Jak vypadá současný Tibet?
„Projel jsem mnoho asijských zemí, byl jsem v Barmě, Laosu, v Pákistánu, pobýval u
Ujgurů..., ale jsem přesvědčen, že Tibeťané jsou jediný národ, který se dokáže smát -
a to za jakýchkoliv podmínek. O to více se mě dotýkají všechny jejich těžkosti, s
nimiž jsem se při svých pobytech setkal.
V Tibetu je v současné době několik základních problémů. Nyní už by se nemělo říkat
heslo Free Tibet, ale měli bychom používat daleko přesnější Save Tibet, heslo, jež
razí dalajlama. Už nejde o žádnou samostatnost Tibetu, ale o samotné přežití
Tibeťanů - jednotlivců i jako etnického celku. Migrace Číňanů stále roste, na 6
milionů Tibeťanů je již 8 milionů Číňanů. Otřesné změny, které to s sebou přináší,
jsem viděl na vlastní oči v letech 95, 96 a 98 ve Lhase. Ulice mizí pod buldozery a na
jejich místech se objevují čínské garáže a domy, do nichž masově stěhují Číňany.
Lhasa se tak stává čínským městem, tibetského osídlení je již pouhých 20%. V
západním Tibetu tomu prozatím tak není, protože zde mnoho měst nebylo, až na
správní středisko Ali, které vybudovali Číňani. Ti se stěhují nejen do měst, ale
i do vesniček, jejich cílem je obsadit celé úrodné údolí Brahmaputry.
V roce 1996 byla v souvislosti s neshodami kolem pančhenlamy vyhlášena kampaň
„Tvrdý úder“, kterou Číňani vyprovokovali nejprve v klášterech sundáváním
fotografií dalajlamy, posílali tam také převýchovné týmy, jež přesvědčovaly mnichy a
mnišky, aby podepsali pětibodový závazek, že největším škůdcem Tibeťanů je
dalajláma apod. Tisíce lidí bylo vyhnáno z klášterů a mnoho lidí násilně zemřelo.
Byla také obnovena kampaň proti těhotenství. V roce 1996 se vyskytly v jedné oblasti
případy sterilizací třistaosmi žen. Regulace porodnosti probíhá i formou nucených
potratů.
Dále je tu problém se vzděláváním. Vzdělání nemůže mít každý. Proto tisíce dětí
utíkají do exilu do Nepálu a do Indie. Agresivní kampaň Číňanů a čínštiny vytlačuje
tibetštinu. Vyskytují se případy, kdy malé tibetské děti začínají mluvit mezi sebou
čínsky. Tibetské noviny je těžké sehnat, v knihkupectví jsou vidět jen akademické
časopisy o tibetanistice, které nejsou pro obyčejné lidi. Všude je cítit utrpení lidí, kteří
nemají žádnou jistotu.“
Jak je to s tvým jazykovým vybavením, cestoval jsi sám? Jakým způsobem ses
do Tibetu dostal, když oficiální cestou to téměř nejde?
„Tibetsky jsem se učil pět let, ale to nic neznamená. Snažím se své azykové znalosti
zdokonalovat, ale naposledy jsem jel s kamarádkou Zuzanou, sinoložkou a
tibetoložkou, která hovoří poměrně plynně tibetsky. Po Tibetu se dá cestovat jako
individuální turista s velkými obtížemi, ale nechci hovořit o tom, jakým způsobem
jsem se tam dostával já. Uvědomuji si, že když někam člověk přijede, je jakýmsi
předvojem, který odstartovává další a další... A dnešní turistika kulturu a tradici ničí.
Když se mě lidé o přednáškách ptají, zda do Tibetu jet, odpovídám: Pokud tam
nemusíte, nejezděte. Jeďte do Indie, do Ladaku, Sikkimu nebo Nepálu, kde je
Tibeťanů dost. Ale pokud víte, že cestu a zážitek z Tibetu opravdu potřebujete, tak se
prostě na nic neptejte a jeďte. A uvidíte, máte-li karmu takovou, aby vás tam dovedla.“
Děkuji za rozhovor
Tento článek je převzat z časopisu Dotek, 3/1999
[
01.03.1999
zdroj: Dotek autor: Pavlína Brzáková ]
|
