Cestování

Doprava po Tibetu pro individuální turisty

Tibetské hory, nejen Transhimálaj a Tibetská vysočina, ale i jižní, tibetské části Kchun-lunu jsou vzdáleny od frekventovaných silnic a železnic a leží v řídce osídlené krajině s minimální možností dopravy. Pokud chceme tyto hory navštívit, musíme absolvovat stovky až tisíce kilometrů v oblastech bez pravidelného autobusového spojení a samozřejmě bez železnice. Vstupní vízum do Číny nezaručuje povolení vstupu do těchto oblastí, je nutné získat od čínských úřadů speciální povolení pro vstup do Tibetu, což není snadné. Poněkud v lepší situaci se ocitneme, pokud chceme navštívit Kchun-lun, zejména jeho severní části, kam není nutné povolení.

Nejjednodušší, ale také nejdražší možností je použít leteckou dopravu do některého většího města. Do Lhasy, hlavního města Tibetu, je možné doletět z Čcheng-tu, hlavního města jihovýchodní čínské provincie S'-čchuan nebo z nepálského Kathmandu. K návštěvě západní části tibetských hor lze použít letecké spojení do Urumči z Pekingu nebo z kazašské Alma-Aty. Do Urumči, centra Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v západní Číně, jezdí přímé vlaky z 3800 km vzdáleného Pekingu. Místní letecká společnost nás pak může dopravit do Kašgaru, města u hranic s Pákistánem a Kyrgyzstánem, výchozího bodu pro návštěvu západního Transhimálaje a Kchun-lunu. Je také možné letět do kyrgyzského Bištěku (dříve Frunze), pákistánského Islámábádu nebo Gilgitu, a pokusit se přejet čínskou hranici autobusem nebo autostopem do Kašgaru. Přechod z Pákistánu po tzv. Karákóramské silnici (Karakoram highway) je poměrně bez problémů, což o hranici s Kyrgyzstánem nemusí platit.

Pozemní dopravu do centrálního Tibetu v současnosti zabezpečují čtyři silnice. Severní Čchingchajsko-tibetská silnice vede ze Lhasy do Golmudu v provincii Čching-chaj (Quinghai), kde navazuje na železnici z centra provincie Si-ningu (Xining). Tato silnice procházející tradičním tibetským územím zvaným Amdo (dnes součást provincie Čching-chaj) měří 1100 km do Golmudu a ještě dalších 800 km do Si-ningu. Protíná hřebeny Kchun-lunu, pohoří Dangla a také Ňänčhen Thangla. Východní S'-čchuansko-tibetská silnice spojuje Lhasu s Čcheng-tu, hlavním městem provincie S'-čchuan. Měří 2100 km a prochází horstvy výhodního Tibetu Khamu, který je dnes přičleněn k provincii S'-čchuan. Je možné použít i její severnější o 300 km delší variantu. Jihovýchodní Jünnansko-tibetská silnice spojující Lhasu s provincií Jün-nan a jejím centrem Kchun-ming je dlouhá 2400 km a v Lithangu nebo Markhamu se připojuje k S'-čchuansko- tibetské silnici. Jihozápadní tzv. Silnice přátelství (Friendship highway) spojuje Tibet s Nepálem. Silnice z Káthmandú do Lhasy je dlouhá 1000 km a přechází hlavním hřebenem Himálaje v oblasti osmitisícové hory Šiša Pangmy.

Dostupnost západního Tibetu pozemní cestou zabezpečují také čtyři silnice. Západní spojuje Kašgar s čínským městem Ali, správním střediskem oblasti. Tato 1400 km dlouhá silnice prochází sporným územím Aksaj-čin a protíná pohoří Ngari Gangri a Kchun-lun. V Ali pak končí dvě silnice z centrálního Tibetu. Jižní vede většinou podél řeky Cangpo ze Lhasy přes Žikace, Lhace, Ragu, Sagu k posvátné hoře Kailás a jezeru Manasaróvar a dále pak do Ali. Silnice je dlouhá přibližně 1600 km a k hoře Kailás je to o 300 km méně. Tato silnice je málo frekventovaná a používaná pouze krátkou dobu na podzim, jinak je vpodstatě neprůjezdná. Severní silnice dlouhá přibližně 2050 km vede ze Lhasy přes Žikace do Ragy, stejně jako silnice jižní, ale pak se prudce obrací na sever a přejíždí přes Transhimálaj a náhorní plošinu Čhangthang severně od Ngari Gangri do Ali. Tato silnice je nejpoužívanější, i když ani po ní, ani po jiných silnicích Tibetu nejezdí pravidelná autobusová doprava. Je nutné si najmout vozidlo, což je drahé, nebo jezdit autostopem na korbě nákladních aut. Doba, kterou potřebujeme k tomu, abychom se autostopem dostali ze Lhasy např. k hoře Kailás severní silnicí (t.j. cca 2350 km) závisí na frekvenci dopravy a štěstí a pohybuje se kolem 14 dnů. Jižní silnicí (cca 1300 km) lze tuto cestu stihnout i za týden, ale riziko, že někde zůstaneme čekat na vozidlo týden i více je vysoké. Poslední možnost je přijet do západního Tibetu z jihu, z hraničního města Purangu (Burangu), který je vzdálen od Barky 120 km. Je to však velmi obtížné, protože přechod cizinců přes hranici z Indie nebo Nepálu do Tibetu je zakázán čínskými úřady.

Doprava v Tibetu je velmi náročná. Veřejná doprava existuje pouze ve středním Tibetu mezi Lhasou, Žikace a Gjance a okolím. Jinde je pravidelná autobusová doprava vzácná nebo neexistuje vůbec.

Lhasa
Hlavní autobusové nádraží ve Lhase je umístěno v blízkosti Norbulingky. Z tohto místa odjíždějí státní autobusy do Žikace (jeden za den, 90 - 100 Y, 6 - 7 hodin), Cethangu a několika dalších míst v centrálním Tibetu (údolí Jarlung). Přímé autobusy do Gjance nejezdí, je nutné použít spoje přes Žikace. Jeden nebo dva autobusy jezdí do Gongkaru na letiště. Před nádražím mají stání soukromé minibusy do Žikace (10 denně, 35 Y), Samjä (několik spojů denně), Gjance (přes Žikace) a také na různá místa kolem Lhasy. Do Žikace je možné jet také minibusy od hotelu Jak ze staré části Lhasy. Státní autobusy na hranici do Zhangmu, které v roce 1995 jezdily třikrát týdně, byly v roce 1996 zrušeny. Z místního autobusového nádraží v centru staré Lhasy u nemocnice (mäncikhang) v bezprostřední blízkosti Džókhangu odjíždějí minibusy do různých míst ve Lhase a klášterů v okolí Lhasy (Däpung, Sera, Norbulingka, apod.). Do Gandänu a Cchurphu odjíždějí autobusy brzy ráno. Jízdné uvnitř Lhasy je 2 Y, do Gandänu 15 - 20 Y, do Cchurpu 25 - 30 Y.

Gjance
Autobusy odjíždějí z hlavní křižovatky v Gjance. Přímé autobusy do Lhasy nejezdí, je nutné použít autobusy přes Žikace.

Sakja
Pro spoje do Žikace viz odstavec o Žikace. Autobusy do Lhace a jiných míst v západním Tibetu neexistují.

Autostop
Autostop vůbec není jednoduchý, ale možný. Na silnici je možné potkat nákladní auta, poutnické autobusy, turistické autobusy a turistické džípy. Turistické autobusy a džípy jsou velmi často plné a je velmi těžké se do nich dostat. Snadnější je doprava na nákladních autech a v poutnických autobusech. Je potřeba počítat, že za každý autostop se v Tibetu platí.

Silnice přátelství (Friendship highway)
Silnice z Káthmandú do Lhasy je velmi frekventovaná. Typický výlet s cestovní kanceláří zahrnuje leteckou dopravu z Káthmandú do Lhasy, potom cestu po zemi přes Gjance, Žikace, Sakju do základního tábora horolezců pod Everestem a nakonec příjezd do Zhangmu na hranici. Ze Zhangmu nebo Ňalam se pak vracejí prázdné autobusy (minibusy) a džípy zpět do Lhasy a bez větších problémů je možné s nimi cestovat. Typická cena dopravy do Lhasy je 150 - 400 Y, doprava trvá dva dny. V obráceném směru je to podstatně horší, protože všechna turistická vozidla jsou plná a ceny se pohybují v rozmezí 500 - 800 Y pro dopravu ze Lhasy do Zhangmu. Jinou možností je pronajmutí džípu a vytvoření skupiny z čtyř neb pěti individuálních turistů. V tomto případě se platí přibližně 1100 - 1300 Y. Značení silnice je poměrně dobré, podle nového značení je Lhasa - 4640, Žikace - 4900, Sakja most (Sakya Bridge), odbočka na Sakju - 5028, Lhace - 5051, hlavní křižovatka silnic ze Lhasy do Nepálu a do západního Tibetu a na posvátnou horu Kailás - 5058, Dingri - 5193, Ňalam - 5343 a Zhangmu - 5373.

Doprava ze Lhasy do Zhangmu s cestovní kanceláří ve Lhase
Typická cena dopravy ze Lhasy do Zhangmu na jaře 2002 byla cca 150 - 200,- USD pro jednu osobu ve skupině cca 5 turistů. Cena zahrnovala dopravu džípem nebo minibusem, povolení (permit), řidič a povinný čínsky nebo tibetský průvodce a následující trasu:

• 1.den: Lhasa - jezero Jamdog - Nakarce - Gjance (nocleh)
• 2.den: Gjance- Žikace (nocleh)
• 3.den: Žikace - Sakja (nocleh)
• 4.den: Sakja - Lhace - Dingri (nocleh)
• 5.den: Dingri- Ňalam - Zhangmu