Cestování

Není průvodce jako průvodce aneb S čím do Tibetu

„Příští rok jedu do Tibetu, jakého průvodce si mám s sebou vzít, který je nejlepší?“ Na tuto jednoduchou otázku neexistuje jednoznačná a hlavně objektivní odpověď. Každému vyhovuje jiný styl psaní, jiná grafická úprava, každý má zájem o jiný druh informací. Někdo jede pouze do centrálního Tibetu, jiný do Amda, Khamu či Ngari. Někdo jede s cestovkou, jiný se chce toulat sám. Někoho lákají hory, jiného kláštery... Přesto se pokusím alespoň o subjektivní posouzení několika nejznámějších dostupných průvodců.

Počet tištěných průvodců po Tibetu se neustále zvyšuje úměrně s množstvím individuálních i organizovaných turistů, kteří přijíždějí do Tibetu. První knihy tohoto druhu se objevily v polovině osmdesátých let, většina dnes dostupných je však až z druhé poloviny devadesátých let. Jen anglicky psaných průvodců, které jsou běžně dostupné v západní Evropě, Americe či Indii, najdete asi dvacet, další vycházejí v němčině, francouzštině, španělštině, čínštině či tibetštině. Vydávají je nakladatelství specializovaná na průvodce (např. Lonely Planet, Footprint, Moon, Kotan) nebo nakladatelství specializovaná na Tibet (např. Wisdom). Vzhledem k celosvětovému rozšíření angličtiny a k tomu, že v češtině či slovenštině zatím žádný specializovaný průvodce po Tibetu nevyšel, budu se až na jednu výjimku věnovat pouze několika nejznámějším anglicky psaným průvodcům.

Jediným česky psaným průvodcem obsahujícím kapitolu věnovanou cestování po Tibetu je Cesta na východ manželů Ivana a Ivy Brezinových (Lingam, Praha, 1999, 800 stran). Obsáhlá kniha věnovaná cestování třiceti asijskými zeměmi je psána přímo pro české a slovenské cestovatele a je tak výbornou pomůckou pro začátečníky, kteří jedou do Asie poprvé. Cenné jsou obecné kapitoly o tom jak cestovat v Asii, zejména obsáhlá kapitola o zdraví na cestách je velmi užitečná. Samotnému Tibetu je věnováno přibližně 25 stran obsahující pouze základní cestovatelské informace. Výhodou průvodce je návaznost na okolní země (Nepál, Indie, Pákistán, Čína, středoasijské země).

Nejznámějším a nejužívanějším anglicky psaným průvodcem je australský Tibet trojice autorů Mayhey, Bellezza a Wheeler (Lonely Planet Publications, Hawthorn, Australie, edice Travel Guide, 4. vydání, 1999, 350 stran). „Cestovatelské bible“ vydavatelství Lonely Planet jsou tak masově používané po celém světě, že mnoho cestovatelů je již raději nepoužívá, aby se vyhnuli hordám turistů v „doporučovaných“ hotelech, restauracích či turistických místech. Průvodce Tibetem obsahuje poměrně podrobný popis nejznámějších turistických míst v centrálním Tibetu (Lhasa, Žikace, Gjance Sakja, základní tábor u Mount Everestu). Poslední čtvrté vydání již částečně popisuje i oblast Ngari v západním Tibetu (posvátná hora Kailás a bývalé království Guge). Kdo chce putovat východním Tibetem (Kham) či severovýchodním (Amdo) má smůlu, v průvodci o nich není ani zmínka. Mezi výhody patří hodně praktických informací (víza, ubytování, doprava, jídlo apod.) K nevýhodám pak stručné popisy klášterů, chrámů či dalších zajímavých míst a také absence názvů míst v tibetštině v textu. Průvodce se dá koupit bez problémů kdekoliv ve světě, dokonce i v České republice.

Druhým titulem stejného vydavatelství je South-West China autorů Mayhey a Huhti (Lonely Planet Publications, Hawthorn, Australie, edice Travel Guide, 1. vydání, 1998, 600 stran). Průvodce se věnuje čtyřem provinciím jihozápadní Číny, přibližně 40 stran je věnováno Khamu. Výhody a nevýhody jsou stejné jako u Tibetu. Třetím titulem věnováným Tibetu je China sedmi autorů (Lonely Planet Publications, Hawthorn, Australie, edice Travel Guide, 6. vydání, 1998, 1100 stran). Celému Tibetu je věnováno necelých 30 stran. Vzhledem velkému rozsahu a popisu celé Číny a malému množství informací o Tibetu není vhodný.

Americký průvodce Tibet handbook - A pilgrimage guide autora Victora Chana (Moon Publications, USA, Chico, 1. vydání 1994, 1100 stran) je nejpodrobnějším a asi nejlépe napsaným průvodcem po centrálním a západním Tibetu, Amdu a Khamu se kniha nevěnuje. Číňan z Hongkongu žijící v Kanadě Victor Chan po deseti letech putování Tibetem shrnul v obsáhlém průvodci své zkušenosti a vědomosti, které doplnil podrobnými mapami vybraných poutních míst. Struktura knihy je důsledně „poutnická“, jednotlivá místa jsou k sobě řazena tematicky (např. posvátné hory, poutní místa bönu apod.) a ne geograficky, jak je to běžné u nás. Méně znalému cestovateli to může činit potíže. Úctyhodný rozsah 1100 stran umožnil Chanovi zabývat se podrobně známými místy (např. Lhase je věnováno 140 stran, z toho chrámu Džókhang 35 stran) i místům prakticky neznámým. K několika málo nevýhodám tohoto unikátního průvodce patří snad jen minimum praktických informací, absence názvů míst v tibetštině v textu a zejména velká hmotnost.

Britský průvodce Tibet handbook with Bhutan autora Gyurme Dorje (Footprint handbooks, Bath, England, 2. vydání, 1999, 950 stran) je druhým průvodcem, který je možné zakoupit i v ČR. Tibeťan žijící v Anglii Gjüme Dordže (Gyurme Dorje) pracuje jako turistický průvodce pro britské cestovní kanceláře a specializuje se na Tibet. Jeho kniha podrobně popisuje nejen centrální a západní Tibet, ale stejně pečlivě se věnuje i Khamu a Amdu. Výborná znalost tibetských reálií i těch nejodlehlejších míst, jejich podrobný popis, zkušenosti z putování po území celého Tibetu a názvy míst v tibetštině v textu jsou největší výhodou této knihy. K nevýhodám můžeme zařadit snad jen menší množství praktických informací a zaměření na bohatší britskou klientelu jezdící do Tibetu s cestovními kancelářemi (např. doporučované hotely jsou pro našince velmi drahé, v dopravě je kladený důraz na pronajaté džípy apod.).

Japonský průvodce Mapping the Tibetan World (Kotan Publishing, Reno, USA, 1. vydání, 2000, 430 stran) je anglickým překladem proslulého japonského průvodce vycházejících v Tokyu již asi v šestém vydání. Pro Japonce je Tibet oblíbenou turistickou zemí, ke které mají díky buddhismu velmi blízko. Když ze k tomu přidá japonská pečlivost a pracovitost, vznikne vynikající průvodce. Kniha poměrně podrobně mapuje nejen celý historický Tibet (centrální, západní, Amdo i Kham), ale i přilehlé oblasti s velkým tibetským vlivem (Ladak, Nepál, Sikkim, Bhútán, Dharamsala apod.). Největší výhodou tohoto příjemného průvodce jsou podrobné praktické informace určené zejména mladým cestovatelům s minimálními finančními prostředky, množství mapek a plánů a také názvy míst v tibetštině v textu. K nevýhodám patří jen někdy až velmi stručné informace o navštěvovaných klášterech nebo chrámech.

Průvodce vynikajícího znalce Tibetu Stephena Batchelora The Tibet Guide (Wisdom Publications, Boston, USA, 2. vydání, 1998, 250 stran) vychází z velmi úspěšného a rozebraného prvního londýnského vydání z roku 1987, které bylo koncem 80. a začátkem 90. let nejvýznamnějším tibetským průvodcem. Druhé aktualizované vydání popisuje nejznámější místa centrálního a západního Tibetu. Další dva průvodce, Tibet autorky Elisabeth Booz (Passport Books, Lincolnwood, 1986, 230 stran) a The power-places of central Tibet od Keith Dowmana (Routledge, London, 1988, 350 stran) patří spolu s The Tibet Guide Stephena Batchelora ke třem prvním „západním“ průvodcům po Tibetu. Všechny tři obsahují poměrně málo praktických informací (dnes již samozřejmě zastaralých), ale velmi dobře a podrobně popisují nejznámější místa centrálního Tibetu.

Pro ty, kteří se chtějí toulat opuštěnými tibetskými horami, je kromě již zmíněného Tibet handbook - A pilgrimage guide Victora Chana určen Trekking in Tibet autorů Gary McCuea a George Schallera (The Mountaineers, Seattle, USA, 2. vydání, 1999, 320 stran) popisující treky v centrálním Tibetu a částečně i v západním Tibetu, Amdu a Khamu. Chcete-li se toulat západním Tibetem, zejména kolem posvátné hory Kailás, pak můžete sáhnout po starší, ale dobré knize Hugha Swifta Trekking in Nepal, West Tibet and Bhutan (Sierra Club Book, San Francisco, USA, 1. vydání, 1989) nebo The Sacred Mountain autora Johna Snellinga (East-West publications, London, 1. vydání, 1990, 450 stran).

„Příští rok jedu do Tibetu, jakého průvodce si mám s sebou vzít, který je nejlepší?“ Zkuste si teď odpovědět sami. Já sám vozím s sebou britský Tibet handbook with Bhutan (výborný podrobný popis i těch nejodlehlejších míst) a japonský Mapping the Tibetan World (podrobné praktické informace odpovídající mé peněžence). Příště se s vámi podělím o zkušenosti s mapami a příručkami tibetštiny pro cestovatele.

Článek je převzat z časopisu Tibetské listů č. 13-14 - podzim-zima 2001