O Tibetu

Tibetské řeky a jezera

Řeky Transhimálaje můžeme rozdělit podle místa vzniku do dvou skupin. Vody stékájící ze severních svahů ústí většinou do četných tibetských jezer. Řeky jižních svahů východně od osvátné hory Kailás napájejí centrální tibetskou řeku Cangpo, která po průlomu hlavního hřebene Himálaje na východě Tibetu mění své jméno na Brahmaputru a vlévá se do moře ve společné deltě s dalším veletokem Asie, Gangou, v Bengálském zálivu. Řeky pramenící v blízkosti hory Kailás nebo západně od ní patří do povodí řek Indus, Satladž a Karnálí.

V severozápadní a severovýchodní části Tibetu převládají vysoko položené náhorní plošiny, často bezodtokové, převážně se slanými jezery, ve kterých končí řeky stékající z horských masivů Čhangthangu nebo jižních svahů Kchun-lunu.

V západním Kchun-lunu tečou velké řeky, z nichž některé pramení v Karákóramu. Jurunkaš, Karakaš a Kerija pramení v jižním pásu Kchun-lunu a další, zpravidla kratší, směřují k severu do Tarimské pánve. Většina řek Nan-šanu tekoucích do pánví se ztrácí v jejich nánosech, pouze údolní toky, jež jsou zásobovány vodami z ledovců, protékají až do podhorských oblastí. Východní Kchun-lun tvoří rozvodí řek Chuang-che a Jang-c'-ťjang.

V Tibetu najdeme řadu rozlehlých jezer. Mezi největší a nejznámější patří Namccho, v tibetském překladu Nebeské jezero, s rozlohou 2207 km² ve výšce 4718 m n.m., které leží přibližně 150 km severozápadně od Lhasy. Dále např. jezero Ziling (4495 m n.m., 1673 km²) v Čhangthangu, Jamdok ležící jihozápadně od Lhasy, Manasaróvar a Rakas-tal u hory Kailás nebo Kökenúr v Nan-šanu. Nejvýše položeným jezerem je Nganglha Ringccho (4748 m n.m.).