Dokumenty

Tibet, zásah proti lidskosti

V roce 1998 oslavoval celý svět 50. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv. Navzdory přijetí této deklarace však Čínská lidová republika stále porušuje její ustanovení, a nechává tak Tibeťanům jen málo důvodů k oslavám. Ani 49 let poté, co Čína provedla okupaci Tibetu, nebylo svobodné uplatňování základních lidských práv v Tibetu stále obnoveno.

Čínská lidová republika s úspěchem odolala mezinárodnímu tlaku v otázce lidských práv, v prvé řadě díky svému rozvinutému tržnímu hospodářství. Přestože zemi navštívilo během roku několik zahraničních delegací, bylo provedeno jen málo účinných úprav, které by zlepšily situaci. Důkazy dokonce naznačují opačný trend: stále přísnější vládní kontrolu všech oblastí života v Tibetu, jež vážně ohrožuje přežití tibetského lidu a zachování jeho jedinečné kultury.

Zdá se, že aby Čína zabránila odtržení, snaží se donutit Tibeťany, aby se odcizili své vlastní identitě. Tibetská populace je vytlačována na okraj společnosti ve všech oblastech. Nejhorší restriktivní opatření spadají na náboženství, a stále dusí tibetskou kulturní samosprávu. Důsledně se popírá právo na svobodu projevu a názoru a mnoho Tibeťanů je pro jejich uplatňování svévolně zatýkáno.

Tibetskou samosprávu také vážně omezuje nedostatek skutečného zastoupení v politické oblasti, v jehož důsledku se Tibeťané musí smířit s politikou diskriminace a s dalším utlačováním ve své vlastní zemi. Státem podporovaný přesun Číňanů do Tibetu tento stav ještě zhoršuje. Přesídlování obyvatelstva, umocňované politikou kontroly porodnosti neslučitelnou s čínským právem, má vážné následky na přežití Tibeťanů. Tyto postupy se musí potlačit.

Násilné potlačení pokojné demonstrace ve lhaském vězení Dabži v květnu 1998 je důkazem toho, že Čína zcela popírá právo Tibeťanů na svobodu projevu. Podle ověřených zpráv zemřelo při této události deset vězňů a mnoho dalších bylo zraněno. Ostatní, kteří se demonstrace zúčastnili, utrpěli tvrdými následky. Demonstrace proběhla v době oficiální návštěvy trojice vyslanců Evropské unie, čínská kontrola nad informacemi však zabránila, aby se delegace o incidentu dozvěděla dříve, než opustila zemi. Informace o této události jsou stále utajovány. To naznačuje drtivou vládní kontrolu v této oblasti a způsobuje znepokojení obránců lidských práv, neboť čínská vláda má zřejmě neomezenou schopnost manipulovat s rozšiřováním informací vztahujícím se k problematice lidských práv.

Následně po misi Evropské unie navštívili Tibet v srpnu 1998 členové Zahraničního výboru dánského parlamentu a v září 1998 Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Mary Robinsonová. Všechny delegace vyslovily svou nespokojenost s omezeními vyvolanými čínskou vládou, kterým musely během svých návštěv čelit. Jakýkoli styk s Tibeťany byl zakázán, pokud nebyli doprovázeni vládními úředníky, a všechny body cestovního plánu podléhaly čínskému schválení. Bohužel i přes pojmenování těchto překážek, byly zprávy delegací diplomaticky nejednoznačné a nevyvíjely dostatečný nátlak na čínskou vládu, aby napravila současné hrubé postupy v praxi.

Pátého října 1998 podepsala Čínská lidová republika Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. To je vítaný krok, jak Tibeťané, tak i mezinárodní společenství však nyní čekají na důkazy o zasazení vhodných úprav do čínského práva a do jeho výkonných postupů. Současné postupy překračují mezinárodní měřítka v otázce lidských práv, a ačkoli došlo v některých oblastech ke zlepšení, musí se okamžitě začít uskutečňovat obsáhlý plán na ochranu lidských práv Tibeťanů.

Svoboda projevu

Přestože se Čínská lidová republika zavázala k povinnosti zajistit, aby všichni její občané mohli užívat svobody projevu a názoru, jsou tato práva stále potlačována. Vyjádření jakéhokoli názoru proti ideologii Komunistické strany Číny může vést k zatčení. Pro tyto aktivity bylo v roce 1998 zatčeno 56 Tibeťanů a 31 z nich se ocitlo ve vazbě.

Restriktivní opatření směřují především na náboženské instituce, které Číňané považují za hlavní zdroje protivládních myšlenek. Od zahájení kampaně Tvrdý úder v roce 1996 čínská vláda systematicky utlačuje náboženské instituce v Tibetu, aby vymýtila oddanost dalajlamovi, tibetské vlastenectví a jakoukoli rozdílnost názoru. V důsledku těchto kroků byly vyhnány tisíce mnichů a mnišek a stovky jich byly zatčeny. Kampaň se přenesla i do světské oblasti, takže žádný Tibeťan není před touto restriktivní politikou v bezpečí.

To je pokládáno za úmyslné odepření práva na svobodu projevu, které bude-li pokračovat, může vážně ohrozit tibetské kulturní dědictví. Tato vládní politika se musí okamžitě zrušit.

Svévolné zatýkání a věznění

Dodatky k čínskému trestnímu procesnímu právu z roku 1996 nepřinesly účinná opatření, která by chránila jedince před svévolným zatčením a uvězněním. Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech, kterou Čína podepsala v říjnu 1998, obsahuje nařízení, jež obhajují právo občanů být zbaven tohoto nebezpečí. Očekává se proto připojení vhodných dodatků v tomto smyslu k národní ústavě.

Velká většina ze 135 zatčení Tibeťanů v roce 1998 byla svévolná, jako důvod uvěznění se nejasně uvádí "ohrožení státní bezpečnosti". Lidem uvězněným za uplatňování svých základních práv jsou mnohá práva upírána i při zadržení. Soudní řízení nevyhovuje mezinárodním měřítkům, obžalovaným je často upíráno právní zastoupení, právo na návštěvy a právo na odvolání. Vězně také často mučí, aby z nich vypáčili doznání, a mnoho je jich dokonce uvězněno bez soudu.

Političtí vězni a vězni svědomí

K prosinci 1998 byla známa jména 1083 tibetských politických vězňů umístěných v čínských věznicích. 246 z nich tvoří ženy a 12 je nezletilých. A dalších 93 lidí, nyní dospělých, se ocitlo ve vězení v mladistvém věku a už zde zůstalo. 76 vězňů si odpykává trest odnětí svobody na více než deset let. Podíl lidí uvězněných z politických důvodů je v Tibetu mnohem vyšší než v jiných oblastech spadajících pod čínskou správu. Svědčí to o rozsahu všeobecné vládní kampaně za odstranění jakéhokoli stanoviska odlišného od oficiální politiky. Je to bezprostřední zneuctění základního práva na život a svobodu a práva na svobodu projevu.

Mučení v nápravných zařízeních a ve věznicích

Mučení znamená závážné zneužití lidských práv. Přestože je Čína smluvně vázaná mezinárodními úmluvami, které mučení staví mimo zákon, čínská vláda tiše podporuje jeho užívání v nápravných zařízeních a věznicích.

Nejvyšším porušením lidských práv je ukončení života. V roce 1998 zemřelo předčasně ve vazbě 19 Tibeťanů. Jedenáct z těchto úmrtí bylo výsledkem čínského květnového potlačení pokojné demonstrace ve vězení Dabži. Od roku 1986 bylo zaznamenáno šedesát úmrtí Tibeťanů ve vazbě.

Svědectví bývalých politických vězňů potvrzují, že mučení zůstává v tibetských vězeních běžnou metodou. Prvotní funkcí týrání je dostat z vězně doznání ještě před soudním přelíčením, ale zprávy naznačují, že jeho užití pokračuje v průběhu celé vazby. Tento postup je nepřijatelný a je v přímém rozporu s Konvencí OSN proti mučení. Ačkoli je Čína smluvním účastníkem této konvence již deset let, stále ještě nesplnila svou povinnost vymýtit mučení ze svých nápravných zařízení.

Potírání náboženství

Čínské utlačování tibetského náboženství v roce 1998 zesílilo. Ohromné zvýšení počtu mnichů a mnišek, kteří byli vyhnáni ze svých klášterů, je důkazem čínské snahy dále omezovat náboženské obřady v Tibetu. Během roku bylo jako výsledek kampaně Tvrdý úder zatčeno 327 mnichů a mnišek a 7156 jich bylo vyhnáno z klášterů.

Kampaň s cílem snížit kriminalitu a korupci byla v celém státě uvedena v květnu 1996. V Tibetu ji doprovázel program "vlastenecké převýchovy", který si kladl za cíl vyhubit jakýkoli podvratný názor a omezit tibetský nacionalismus. Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii zaznamenalo od zahájení programu 9977 vyhnaných a 492 zatčených mnichů a mnišek.

Čína nedávno prohlásila Tibet za nebuddhistickou zemi a stále provádí opatření, aby dosáhla tohoto cíle. Dalajlama, duchovní i světský vůdce Tibeťanů, a jím uznaný pančhenlama byli zavrženi. Devítiletý jedenáctý pančhenlama se pohřešuje od té doby, kdy bylo jeho postavení v roce 1995 oznámeno. Zakázaly se dokonce i fotografie dalajlamy. Velký počet institucí byl zcela zavřen a jiné náboženské památky byly zničeny. Právo na svobodu náboženského vyznání se v Tibetu soustavně popírá.

Práva žen

Čínské zákonodárství i mezinárodní závazky zklamaly při uplatňování práv žen v Tibetu. Základní porušování jejich práv plyne z politiky kontroly porodnosti. Přestože čínské právo obsahuje výjimky pro menšinové skupiny, musí se Tibeťanky často podrobit vynucené sterilizaci, užití antikoncepčních prostředků a potratu. Nemají ani právo vybrat si metodu ochrany před početím, ani jim po těchto zákrocích není poskytnuta přiměřená lékařská péče. Strach ze sterilizace odradil mnoho žen od vyhledání lékařské péče při jiných onemocněních, a proto je zdraví těchto žen ohroženo.

Právo žen na svobodu projevu se také nedodržuje. V současné době je v Tibetu 246 žen, které jsou vězněny z politických důvodů. Tyto ženy jsou vystaveny sexuálnímu zneužívání, mučení a těžké fyzické práci. Čína ratifikovala v roce 1980 Konvenci za odstranění všech forem diskriminace žen, ale stále ještě nesplnila její podmínky.

Práva dětí

Čínská vláda nechrání plně práva tibetských dětí, což je proti mezinárodním i vnitrostátním směrnicím. Kvůli existenčním problémům, nevhodným zařízením a diskriminačním opatřením je mnoha tibetským dětem znemožněn přístup k přiměřené lékařské péči a ke školnímu vzdělání. Zdraví tibetských dětí neodpovídá standardním podmínkám. V některých oblastech se váha dětí vzhledem k jejich věku klasifikuje jako "nepřijatelně nízká". Zprávy také naznačují, že růst tibetských dětí brzdí chronická podvýživa.

Ve vzdělávacím systému musí děti čelit závažné diskriminaci. Protože jsou nyní součástí menšinové populace, není vzdělávací systém určen jim, ale čínským přistěhovalcům. Následkem toho jsou znevýhodněni v průběhu celé školní docházky, a to se odráží i v jejich budoucích pracovních příležitostech.

Tibetská mládež trpí také potlačováním svobody projevu. V současné době je v Tibetu 12 politických vězňů mladších osmnácti let a 93 dalších, kteří byli uvězněni v nezletilosti, ale nyní jsou již dospělí. V roce 1998 bylo z náboženských institucí vyloučeno 2206 dětských mnichů a mnišek, kterým tak odepřeli jejich právo na svobodu náboženství, kultury a vzdělání.

Celková životní úroveň se musí zvýšit a diskriminační praktiky musejí být zrušeny, aby se zabezpečily naléhavé potřeby tibetských dětí.

Přesídlování obyvatelstva

Přesídlování čínských občanů do Tibetu je v současné době pro Tibeťany asi nejzávažnějším nebezpečím. Pokud bude vláda ve své politice přesídlování pokračovat, hrozí Tibeťanům úplné odsunutí na okraj společnosti - osud ne nepodobný Vnitřnímu Mongolsku, Mandžusku a Východnímu Turkestánu.

Následky promyšlené taktiky jsou již dnes patrné. Tibeťanům je zcela odmítán přístup do politické oblasti a jsou utiskováni čínským právem. Následkem toho jsou vystaveni vykořisťování a politice bezvýznamných plánů. Značný hospodářský rozvoj, který urychluje přesídlování, způsobuje vykořisťování země a ničí živobytí mnoha místních lidí. Tradiční naturální hospodářství se nahrazuje tržní ekonomikou, na které se Tibeťané nemohou podílet. Schopnost zajistit si živobytí prudce klesla, a to ohrožuje i ostatní práva. Díky přívalu Číňanů hrozí Tibeťanům vysídlení, a obyvatelé Tibetu tak ztrácí právo spravovat svou vlastní zemi.

Strádání a očividně diskriminující metody zbavují Tibeťany možnosti vzdělání a vyhledání lékařské péče. Následky těchto problémů jsou velmi vážné, zejména, když se k tomu připočte přísná kontrola porodnosti, která postihuje tibetské ženy, dostávají záměry Čínské lidové republiky mnohem záludnější podtext.

Právo na život

Zvýšení čínského přistěhovalectví, diskriminační politika a nedostatečná sociální pomoc vytváří pro Tibeťany kruté hospodářské prostředí. Více než 70% Tibeťanů dnes v Tibetské autonomní oblasti žije pod hranicí chudoby. Zničení tradičního naturálního hospodářství vytvořilo pro místní lidi hospodářské vakuum, neboť na tržní ekonomice, která nahradila dřívější naturální, se nemohou podílet. Čínské programy hospodářského rozvoje zatím nedokázaly zmírnit chudobu, musí se proto uplatnit nové prostředky finanční pomoci.

Tyto problémy znásobuje nelítostné zdanění, jež nezná výjimek. Daně, které někdy dosahují výše až poloviny platu, Tibeťany velmi zasáhly. Čína plánuje příjem z daní z Tibetské autonomní oblasti vyrovnat s příjmem z ostatních oblastí Číny, přestože v Tibetu žije tak mnoho obyvatel v chudobě. Tento záměr je doslova hanebný.

Je nutné, aby Čína zmírnila svůj plán na zdanění a přesunula svou každoroční podporu na Tibetskou autonomní oblast, aby se životní úroveň jednotlivců obývajících Tibet mohla zvýšit. Dokud toho nebude dosaženo, nebudou zajištěna ani ostatní základní lidská práva.

Zmizení

K závažnému porušení práva na život, svobodu a bezpečnost člověka dochází v případech zmizení. Lidé jsou vzati do vazby a podrobnosti jejich zadržení zůstávají utajeny. Tyto události vyvolávají nesmírný strach jak u zadržených osob, tak i u všech jedinců v jejich okolí.

Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii zjistilo v roce 1998 dvanáct nových případů zmizení. Podrobnosti těchto událostí však nejsou známy. Okolnosti a místo 18 z 22 známých případů minulého roku stále ještě nebyly zveřejněny. Naléhavě žádáme čínskou vládu, aby okamžitě poskytla informace o situaci těchto osob.

Rasová diskriminace

Přesídlení zvyšujícího se počtu Číňanů do Tibetu způsobilo, že se Tibeťané stali menšinou, a vystavilo je různým formám diskriminace.

Přestože je Čína smluvním účastníkem Konvence na odstranění všech forem rasové diskriminace, čínské právo nedokázalo diskriminaci Tibeťanů vymýtit. Některé vládou schvalované postupy jsou vůči Tibeťanům očividně diskriminující.

Práva Tibeťanů v politické oblasti jsou vážně omezena, a to zbavuje jejich zákonné právo na samosprávu platnosti. Tibeťané také trpí rozdílným přístupem ke vzdělání a k lékařské péči, který vážně ovlivňuje jejich kulturní i tělesný rozvoj.

Trvalý příliv čínských osadníků také vyúsťuje v diskriminaci v zaměstnaneckém sektoru. Čínská vláda by měla rychle zavést určité kroky směřující k nápravě tohoto problému.

Závěr

Do konce roku 1998 Čínská lidová republika "alespoň podepsala" tři úmluvy, které zahrnuje Mezinárodní listina základních práv a svobod. Proto je potřeba věřit, že Čína brzy přijme do svého právního systému účinná opatření v souladu s mezinárodními normami, a upustí tak od současného porušování lidských práv.

Kulturní i fyzické přežití tibetského národa v Tibetu je dnes vážně ohroženo trvalým potlačováním těchto práv. Čína musí tuto problematiku aktivně řešit. Podpis Číny na mezinárodních úmluvách zatím nezajistil prosazování jejich ustanovení, a proto žádáme mezinárodní společenství, aby situaci v Tibetu bedlivě sledovalo.

Potlačování individuálních i kolektivních lidských práv stále ovlivňuje každodenní život Tibeťanů a zpochybňuje zachování jejich jedinečné kultury do budoucna. Čínská vláda musí napravit tuto situaci přijetím dodatků ke svému právu, které by poskytovaly dostatečnou ochranu všech práv. Podepsání Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech je vítaným znamením, ale Tibeťané očekávají dodržování jejích ustanovení a také dalších zákonů. Trvalý mezinárodní tlak je nutný pro povzbuzování čínské vlády, aby se podrobila nařízením úmluv o lidských právech.