Dokumenty

Otázka lidských práv uvězněných nebo jakýmkoliv způsobem zadržovaných osob

Komise OSN pro lidská práva, 54. zasedání, 22. prosince 1997

Výtah z dokumentu Pracovní skupiny pro svévolné zadržení Komise OSN pro lidská práva vydané po návštěvě delegace skupiny v ČLR

Předseda Pracovní skupiny Kapil Sibal z Indie a místopředseda skupiny Louis Joinet z Francie navštívili na pozvání vlády ve dnech 6 až 16 října 1997 Čínskou lidovou republiku. Tato návštěva následovala po pětidenní přípravné misi, kterou v červenci 1996 provedl bývalý předseda skupiny Joinet, v jejímž průběhu se setkal s některými úředníky, navštívil věznici v Pekingu a pracovní převýchovné zařízení v oblasti Šantung.

Při říjnové návštěvě delegace navštívila Peking, Čcheng-tu (provincie S'-čhuan), Lhasu a Šanghaj. V Pekingu se členové komise setkali s místopředsedou Nejvyššího lidového soudu, zástupcem hlavního prokurátora, náměstkem ministra spravedlnosti, náměstkem ministra zahraničních věcí, ředitelem odboru ministerstva zahraničních věcí pro mezinárodní organizace a konference, s představiteli ministerstva veřejné bezpečnosti a několika prokurátory. Navštívili také jeden soudní proces a hovořili se soudci. Dále proběhly rozhovory s právníky ze Všečínského právnického sdružení, s prezidentem a členy Čínské společnosti pro studium lidských práv a se členy Institutu právní vědy a Čínské akademie společenských věd.

V Čcheng-tu přijali členy mise představitelé místní úřadů a bylo jim umožněno navštívit nápravně- výchovné zařízení pro mladistvé delikventy z provincie S'-čhuan. Ve Lhase členy mise přijal předseda místní regionální vlády a bylo jim umožněno navštívit věznici č.1 Dabži na předměstí Lhasy. V Šanghaji hovořili členové mise se zástupcem starosty, příslušníky vyšetřujícího oddělení veřejné bezpečnosti a s předsedou administrativní komise pro převýchovu prací. Pracovní skupina také navštívila vazební věznici v Šanghaji, věznici Čchingpchu, nápravné zařízení pro ženy - administrativní zadržovací středisko pro převýchovu prací.

Program návštěvy nebylo možné kvůli obstrukcím z čínské strany možné vyjasnit předem. Čínské úřady také vytrvale opakovaly, že podle čínských zákonů není nikomu povolen přístup do míst vazebního zadržování. Nakonec však byli členové delegace vpuštěni do střediska tohoto typu v Šanghaji. Úřady také často nechtěly umožnit členům delegace hovořit s vězni v soukromí, i tento požadavek se však nakonec podařilo prosadit. Ve věznici Dabži například trvali zástupci místní správy na tom, že tlumočníci pro rozhovory s vězni musejí být schváleni úřady Tibetské autonomní oblasti. Nakonec se však podařilo, že z tibetštiny do čínštiny a obráceně tlumočili někteří spoluvězni znalí tohoto jazyka. Vzhledem k tomu, že podobná návštěva zahraniční delegace v těchto zařízeních byla první svého druhu, místní úředníci a velitelé často nevěděli, co mohou delegaci umožnit a co je již zakázáno.

O věznici Dabži v Tibetu zpráva Pracovní skupiny uvádí, že se v ní nachází 968 vězňů, z toho 78% jsou Tibeťané. Uvěznění jsou vzděláváni a vyučováni, aby si po odpykání trestu mohli najít práci. Vězni mohou jednou měsíčně přijmout návštěvu členů rodiny, která trvá 15 až 20 minut. Řadě vězňů je za dobré chování prominuta část trestu. Členové pracovní skupiny soukromě hovořili s namátkou vybranými 10 vězni. Obsah rozhovorů Pracovní skupina nezveřejnila.

Pracovní skupina kromě návštěv věznic a zadržovacích center a rozhovorů s oficiálními představiteli provedla také expertizu zákonů a právního a soudního systému. Ta však byla ztížena tím, že čínské úřady nebyly schopny, přes předem podané žádosti, poskytnout členům delegace text novelizovaných zákonů ve francouzštině nebo angličtině. Ohledně změn právního řádu Pracovní skupina došla k těmto závěrům:

1. Změny, které provedla čínská vláda ohledně zákona o trestním řízení jsou krokem správným směrem. V souladu s mezinárodními právními normami byla posílena role obhájců při soudním procesu a umožňuje efektivněji hájit obviněné osoby. Začlenila také do čl.12 trestního zákona zásadu presumpce neviny.
2. Provedené změny jsou krokem od inkvizičního modelu trestního práva k modelu dvou stran ve sporu, což může přispět k větší ochraně lidských práv v Číně.
3. Pracovní skupina však došla k závěru, že je třeba ještě provést řadu úprav. Skupina například konstatovala, že i když podle současného trestního řádu již nelze trestat kontrarevoluční trestné činy, i nadále tyto trestné činy existují a spadají pod jinou část práva. Jsou nyní vedeny jako trestné činy ohrožující národní bezpečnost. Tento termín není nikde přesně definován a umožňuje tak úřadům stíhat občany pouze za nenásilné prosazování jejich základních práv a svobod.
4. I řada dalších trestných činů je definována pouze nejasně a nepřesně, čímž jsou ohroženy základní práva občanů, například právo na vlastní názor nebo svoboda tento názor vyjadřovat prostřednictvím tisku, shromažďování a náboženství.
5. Pracovní skupina je přesvědčena, že absence nezávislého tribunálu nebo soudce při odsuzování lidí k převýchově prací je v rozporu s přijatými mezinárodními normami.

Pracovní skupina vydala tato doporučení:

1. začlenit do zákona o trestním řízení výslovné konstatování, že podle zákona je osoba považována za nevinnou, dokud není prokázána její vina soudem nebo tribunálem na konci soudního řízení,
2. přesně definovat zločin „ohrožení národní bezpečnosti“,
3. začlenit do trestního zákona výjimku, že tento zákon nebude posuzovat jako trestné činy nenásilné aktivity, které jsou uplatněním základních práv garantovaných Všeobecnou deklarací lidských práv,
4. ustavit stálý nezávislý tribunál nebo zajistit rozhodování soudce u všech řízení, které mohou využívat úřady k odsouzení osob k převýchově prací. Zajistit, aby současné řízení nebylo možné kritizovat za jeho neslučitelnost s mezinárodními normami pro spravedlivý soudní proces, především Všeobecnou deklarací lidských práv.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 2 - zima 1998

[  22.12.1997    zdroj: TIBINFO (www.tibinfo.cz)    ]