Dokumenty

Zpráva Mezinárodní komise právníků z roku 1959

Obvinění vznesená proti Čínské lidové republice mohou být shrnuta do třech obecných kategorií:

1. systematické ignorování povinností daných v Dohodě o sedmnácti bodech z roku 1951
2. systematické porušování základních lidských práv a svobod tibetského lidu
3. Wantonský masakr Tibeťanů a jiné činy, které by mohly vést k vyhlazení Tibeťanů jako národnostní a náboženské skupiny do takové míry, kdy je nutné zvážit otázku genocidy.

Tyto kategorie se nevyhnutelně částečně překrývají, například v případě respektování náboženského vyznání, kde je tato podmínka dána jak v Dohodě o sedmnácti bodech (článek 7), tak i ve Všeobecné deklaraci lidských práv (článek 18).

Důležitost těchto tří právních kategorií může být ve zkratce vysvětlena. Porušení dohody z roku 1951 Čínou může být považováno za oproštění tibetské vlády od svých povinností a s důsledkem, že Tibet znovu nabyl své nezávislosti, které se podle dohody vzdal. Tato otázka je diskutována v části této zprávy nazvané "Pozice Tibetu podle mezinárodního práva". Z tohoto důvodu se porušení dohody Čínou stalo více než pouhou vnitřní záležitostí mezi Tibetem a Čínou. V sázce je vlastní existence Tibetu jako člena rodiny národů a touto záležitostí se zabývá celá rodina národů. Důkazy ukazující na systematické porušování povinností Číny daných touto dohodou jsou proto vytištěny v celém rozsahu.

Veškeré systematické porušování lidských práv v jakékoliv části světa by mělo být tématem diskuse Organizace spojených národů. Z tohoto důvodu jsou důkazy naznačující systematické porušování řady práv tibetského lidu jako lidských bytostí vytištěny v plném rozsahu. Většina lidí by souhlasila, že některá z lidských práv jsou naprosto základní. Práva Tibeťanů, která byla s největší pravděpodobností bezostyšně porušena, mezi taková základní patří. V případě takto závažného porušování již nejde o otázka modifikace lidských práv podle požadavků místních podmínek. Je to otázka vlády, která šokuje civilizovaný svět a nemusí být ani zahrnuta do žádné právní kategorie. Důkazní materiál ukazuje na systematický postup s cílem vymýtit samostatný národnostní, kulturní a náboženský život Tibetu.

Genocida je nejvážnějším trestním činem, které národnostní právo zná. Obvinění o genocidě by nikdy nemělo být vzneseno bez nejhlubšího zvážení důkazů o zabíjení nebo jiných činech zakázaných v Konvenci o genocidě, ať již v jakémkoliv rozsahu, které mají za účel zničení části nebo celé určité skupiny, která tvoří rasu, národ nebo náboženství. Fakta, tak jak jsou známa, jsou vytištěna v plném rozsahu. S plným uvážením vážnosti takového obvinění existují důkazy dávající základ přinejmenším pro případ prima facie o genocidě proti Čínské lidové republice. Tento případ si zaslouží plnou pozornost Organizace spojených národů.

Důkazy předložené proti Číně jsou v této zprávě vytištěné doslovně. Prohlášení učiněná v tisku a v rozhlase Čínské lidové republiky jsou reprodukovány v možná nadměrné délce, ale i tak netvoří nic víc než příklady čínského popisu nedávné historie Tibetu. Není dostatek prostoru k doslovnějším prohlášením, ale i tak považujeme výběr za typický pro čínské stanovisko. Zprávy poskytnuté tibetskými vůdci v exilu a uprchlíky na jedné straně a čínskými mluvčími a tibetskými kolaboranty na straně druhé jsou reprodukovány s minimálními úpravami a průběžnými komentáři. Většina zpráv vypracovaných Tibeťany je jasně spojená s určitou právní kategorií, ve které jsou uvedeny. Zprávy z čínských zdrojů se jeví nekonsistentní a v takovém případě jsou doprovázeny průběžnými poznámkami.

Na začátku každé důkazní části je předložena sumarizace obsahu, odhad dopadů na důkazní materiál a v některých případech také kritické prodiskutování čínských zpráv. Nakonec je uvedeno shrnutí závěrů. Poznámka týkající se hlavních zúčastněných osobností předchází hlavní důkazní části, spolu s listem zkratek použitých ve výňatku a komentáři.

Z celé řady propletené propagandy, obvinění a obhajoby hlavních protagonistů tibetské otázky se vymyká jedno prohlášení. Dalajlama ve svém prohlášení v Mussoorie, Indie, dne 20. Června 1959 řekl:

"Přeji si, aby bylo jasné, že svá prohlášení proti čínským vládním představitelům v Tibetu jsem učinil plně si vědom jejich závažnosti, protože vím, že.jsou pravdivá. Možná že si vláda v Pekingu není vědoma faktické situace, ale není ani hotova přijmout tato prohlášerní, souhlasit s vyšetřováním provedeným mezinárodní komisí. Na naší straně, já a moje vláda, budeme vždy připraveni jednat v souladu s verdiktem takovéhoto nezávislého orgánu."

Otázka důkazů předložených v této zprávě se ve velkém rozsahu týká toho, kdo mluví pravdu. Proto je dalajlamovo prohlášení tohoto druhu velice důležité. Mezinárodní komise právníků připravuje svou Právní informační komisi, ale není ještě známo, jestli bude této komisi dovoleno vstoupit na území Tibetu. A také není jisté, jestli bude Komise Organizace spojených národů, pokud bude nějaká vytvořena, vznášet otázky v samotném Tibetu. Pokud bude vstup zamítnut, bude tak učiněno Čínskou lidovou republikou. Tato vláda doposud návrh dalajlamy nepřijala. Pokud jde o otázku důvěryhodnosti, musí být pracováno s domněnkami.

Otázka genocidy

Genocida je definována v Konvenci pro prevenci a trestání genocidy ze dne 9. prosince 1948, která byla odsouhlasena v souladu s rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů (Rezoluce 96 (1) ze dne 11. prosince 1946) tak, že genocida je trestní čin proti národnostnímu právu. Smluvní strany se zavázaly předcházet a trestat genocidu. Proto je povinností každého jednotlivého státu, který byl stranou této Konvence, učinit opatření v případě, že dojde ke genocidě.

Konvence definuje mens rea (termín trestního práva, znamená stav mysli nutný k učinění trestním jednání, které je zakázáno) a actus rea (jednání zakázané zákonem) genocidy ve specifických termínech. Actus rea je spáchán jedním nebo více způsoby v souladu s definicí ve článku 2:

1. zabíjení
2. způsobení vážného tělesného či mentálního zranění
3. vystavení životním podmínkám, které vedou k úplné nebo částečné destrukci určité skupiny
4. násilné přemísťování dětí této skupiny do skupiny jiné.

Komplot za účelem spáchání genocidy, podněcování ke spáchání genocidy, pokus o genocidu a napomáhání a podporování genocidy jsou všechny podle článku 3 trestné. Mens rea genocidy je definováno jako úmysl ke zničení části nebo celé národnostní, etnické, rasové nebo náboženské skupině jako takové.

Nemusí být zdůrazňováno, že vznesení obvinění z genocidy musí být dobře zváženo. Jde pravděpodobně o nejzávažnější trestní čin, který národnostní právo zná. Z tohoto důvodu musí být veškerý důkazní materiál pečlivě prostudován a veškeré učiněné domněnky musí být logicky zdůvodnitelné.

Důkazní materiál po stránce actus reus genocidy

1. Náboženské skupiny: důkazy o rozsáhlém zabíjení buddhistických mnichů a lamů v Tibetu jsou jasné a jednoznačné. Je nutné pouze učinit odkaz na důkazní materiál uvedený v této kategorii v sekci A(II). Pokud se tyto důkazy nezdají být přesvědčivé, jde o destrukci zabíjením části náboženské skupiny. Mezinárodní komise právníků věří, že uvedené důkazy představují přinejmenším případ, který musí být důkladně prošetřen.
2. Národnostní skupiny: zpráva o zabíjení ve Wantonu v Tibetu ukazuje na zabíjení většího rozsahu než v případě náboženské skupiny. Výjimečná pozornost by měla být zaměřena na důkazy o celoplošném vzdušném útoku a záměrném střílení do Tibeťanů, kteří neprojevovali žádné nepřátelství. Důkazy o takovém zabíjení jsou uvedeny v sekci B. Mělo by být také zdůrazněno, že obvinění z deportace 20 000 tibetských dětí je v přímém rozporu se článkem 2(e) (Zpráva byla vytištěna ve článku v londýnském listě "Daily Mail" dne 11. ledna 1959. I když novinový článek nemůže být považován za autentický primární zdroj, prohlášení kompetentního a známého novináře (p. Noela Barbera) by mělo byt přinejmenším prošetřeno.) Je velice důležité, aby byla tato zpráva důkladně prošetřena.

Memorandum zahrnuje i důležité důkazy o násilném přesunu dětí do Číny:

"Tisíce domácností učinili nešťastnými násilným odvlečením chlapců a dívek do Číny k denacionalizaci, a tak je donutit k vzpouře proti naší vlastní kultuře, tradicím a náboženství. Do dnešního dne bylo více než pět tisíc chlapců a děvčat odesláno do Číny."

Zde je jasný důkaz prima facie o porušení článku 2(e) Konvence o genocidě.

Důkazní materiál po stránce mens rea o genocidě

V trestním řízení je velice neobvyklé, aby byly dostupné přímé důkazy o mens rea. Fakt, že neexistuje žádné oficiální prohlášení čínské politiky namířené proti vyhlazení Tibeťanů neznamená, že neexistuje základ pro obvinění z genocidy, pokud se můžeme domnívat, že takový úmysl existoval. Z tohoto důvodu je dovoleno zvážit činy, které směřují k vyhlazení národnostní nebo náboženské skupiny a zda tyto činy jsou genocidou. Protože pokud může být rozlišena systematická snaha o zničení národnostní nebo náboženské skupiny na základě činů, které samy o sobě nejsou považovány Konvencí o genocidě za trestné, takové činy, na kterých jsou založeny příslušné domněnky, mohou být použity jako důkaz obecného úmyslu. Pokud dále existují činy, které mohou být podle práva považovány za Genocidu a takové činy tvoří součást konsistentního plánu na zničení národa nebo náboženství, je domněnka o úmyslných negenocidních činech stejně platná v ohledu na činy, které jsou zakázány Konvencí o genocidě.

Z tohoto důvodu jsou obvinění založená na důkazech uvedených v sekci B a A relevantní a důležitá. V případě kdy takové důkazy ukazují na úmysl zničit náboženství v Tibetu, tedy asimilace tibetského způsobu života s čínským, existují důkazy nutné k prokázání úmyslu zničit část nebo celou národnostní či náboženskou skupinu. Dospělo se k závěru, že čínské aktivity v Tibetu naznačují, že takový úmysl byl v činech Číňanů podle důkazů uvedených v sekci A a B. Je nemožné jinak vysvětlit takovou krutou důslednost. Důkazy v těchto dvou sekcích by měly být podrobně prostudovány.

Domněnky byly učiněné na základě těchto a jiných faktů poskytnutých Tibeťany jako je dalajlama a mnoha dalšími. Tibetský názor na čínské úmysly je následující:

Prohlášení dalajlamy v Mussoorie, 20. června 1959:

V průběhu své tiskové konference dalajlama prohlásil:

"Hlavním čínským cílem co se týče Tibetu se podle mě zdá být pokus o vyhlazení náboženství a kultury a splynutí tibetské rasy. Mimo členů vládní a armádní administrativy je v Tibetu přítomno dalších 5 milionů čínských osídlenců, kteří přijeli do východního a severovýchodního Ccho (Ccho-ngön), a dále je plánován příchod dalších 4 milionů čínských osídlenců do provincií Ü a Cang středního Tibetu. Mnoho Tibeťanů bylo deportováno, což má za důsledek úplné vstřebání Tibeťanů jako rasy, o což se snaží Čína."

Memorandum:

Již citované prohlášení v případě actus reus genocidy také zahrnuje domněnku autorů dokumentu, že cílem bylo odvézt děti, aby "se vzbouřily proti své vlastní kultuře, tradicím a náboženství".

Prohlášení Čhaggö Namgjal Dordžeho:

" . . . Má zkušenost čtyřleté práce s Číňany mě přesvědčila, že jejich propaganda byla falešná a jejich skutečným úmyslem bylo vyhladil nás jako rasu a zničit naše náboženství a kulturu.

. . . Komunisté jsou nepřátelé nejenom pro buddhismus, ale také pro náboženství obecně. Bylo mi řečeno, že více než 2 000 lamů bylo Číňany zabito. Osobně vím o 17 takových útocích na lamy.

. . . I když nepřichází žádná pomoc, budeme bojovat a jsme hotovi zemřít. Bojujeme ne proto, že doufáme ve vítězství, ale nemůžeme žít o komunismu. Raději si zvolíme smrt.

. . . Nebojujeme za třídu nebo sektu. Bojujeme za své náboženství, svou zemi, svou rasu. Pokud nemohou být ochráněny, raději tisíckrát zemřeme, než abychom ustoupili Číně."

Tyto domněnky byly učiněné lidmi, kteří zakoušejí a jsou si vědomi čínské brutality v Tibetu jako nikdo zvenčí. Mohou mnohem lépe určit motivy čínského utlačování, včetně vraždění, deportací a méně krutých metod, o kterých existují nezvratné důkazy.

Proto je názorem Mezinárodní komise právníků, že důkazy svědčí o:

1. případu prima facie týkajícího se činů v rozporu se článkem 2(a) a (e) Konvence o genocidě z roku 1948
2. případu prima facie týkajícího se systematického úmyslu takovými a jinými činy zničit část nebo všechny Tibeťany jako samostatný národ a buddhistické náboženství v Tibetu.

Současně Komise doporučí Právní informační komisi, aby byl důkladně prošetřen důkazní materiál o genocidě a aby všechny další důkazy, které se objeví, byly prošetřeny a ta nepodložená tvrzení aby byla také prošetřena a zkontrolována. Ale konečná zodpovědnosti za tento úkol leží na oficiálním orgánu světové autority a názoru. Komise proto upřímně doufá, že Organizace spojených národů se o tuto záležitost postará. Co se nyní zdá být pokusem o genocidu, může se stát plnou genocidou, pokud nebudou učiněna rychlá a přiměřená opatření. Život Tibetu a životy Tibeťanů jsou možná v sázce a někde na světě musí zbývat dostatek morální síly najít pravdu skrze nejvyšší světový mezinárodní orgán.

Ženeva, 1959