|
Tato zpráva si klade za cíl zveřejnit některá fakta o stupňujícím se násilí, které je pácháno Čínskou lidovou republikou na tibetském lidu. Tibet bývá v poslední době nazýván "největší přežívající světovou kolonií". Lidská práva všech Tibeťanů i jejich
osobní svobody jsou hrubě pošlapávány čínskou armádou. Symbolem útlaku jsou i čínské nákladní automobily, které odvážejí
ze země přírodní bohatství a přivážejí čínské osadníky.
Ke konci prosince 1997 bylo známo, že v čínských věznicích v Tibetu strádá 1216 politických vězňů. Mezi nimi je 295 žen a 39
nezletilých, tedy osob mladších než osmnáct let. V roce 1997 bylo také zaznamenáno ve věznicích 6 úmrtí, způsobených mučením a nelidským zacházením. V průběhu čínské kampaně "silný úder" bylo z klášterů vyhnáno 2827 mnichů a mnišek, 165 jich
bylo uvězněno a 9 zemřelo.
Kampaň „Tvrdý úder“ a s ní spojené „převýchovné“ akce, které byly zahájeny začátkem roku 1996 a pokračovaly v roce 1997,
jsou výrazem stupňujícího se nátlaku a snahy o umlčení Tibeťanů, volajících po nezávislosti a dodržování lidských práv ve své
zemi. Čínské „pracovní skupiny“ (ve skutečnosti prověrkové komise) stále působí v tibetských mužských i ženských klášterech, jejich kontrola sílí a také ostatní obyvatelstvo je neustále prověřováno. V roce 1997 byl i nadále zadržován tibetský druhý
nejvyšší duchovní představitel, osmiletý pančenlama, a jeden náboženský činitel, který se pokoušel ho nalézt, byl odsouzen
k šestiletému vězení.
Potlačování tibetských náboženských svobod a institucí stále pokračuje. Číňané vyhrožují, že rozšíří přeškolování do všech
oblastí tibetské kultury (kterou čínské úřady nedávno prohlásily za nebuddhistickou), ČLR se stále snaží pošpinit tibetský lid.
S různými oblastmi tibetské kultury i s tibetským jazykem zacházejí Číňané velmi nešetrně. Snižuje se počet Tibeťanů (zvláště
vlivem násilných sterilizací žen a nedobrovolných potratů), do země neustále přicházejí další a další čínští přistěhovalci, zajišťující prý rozvoj oblasti. Tento „rozvoj“ přináší především drastické změny tibetské sociální struktury. Nejpřekvapivějším
znakem čínské ekonomiky v Tibetu je však skutečnost, že neznamená žádný přínos pro samotný Tibet.
Svoboda náboženského vyznání
V loňském roce čínské úřady ještě více omezovaly občanské svobody Tibeťanů, a to především zákazem vykonávání
a vyznávání náboženského přesvědčení. Během kampaně „Tvrdý úder“ (nebo také přísně zamávat se zločinem), uplatňované
v Tibetu od dubna 1996, se tibetští mniši a mnišky stali hlavním cílem "vlastenecko-přeškolovacích" akcí. Zpřísněné kontroly
a prověrky v klášterech měly za následek vyloučení 2827 mnichů a mnišek z klášterů, 165 uvězněných, 9 mrtvých
a 35 „dobrovolných“ odchodů z klášterů.
Čínské pracovní skupiny (nebo spíše prověřovací komise) byly vyslány do klášterů po celém Tibetu, aby řídily „vlastenecké
přeškolování“ a poučily mnichy a mnišky o zlu a krutostech dalajlamy a tzv. „tibetského nacionalismu“. Pětibodový politický
závazek, který musel každý podepsat, požadoval na mniších a mniškách, aby odmítli myšlenku svobodného Tibetu, odsoudili
dalajlamu a přihlásili se k Číňany dosazenému pančhenlamovi. Tzv. „demokratické výbory“, založené čínskými úřady
v tibetských klášterech, byly zreorganizovány podle pokynů pracovních skupin. Podmínky pro vstup do klášterů byly zpřísněny,
dnes je vstup do kláštera znemožněn osobám mladším než 16 let. Uplatňuje se také řada dalších omezení klášterního života
a náboženského studia.
Číňané vydali zprávu, že z celkového počtu 46 000 tibetských buddhistických mnichů a mnišek jich zatím bylo „vlastenecky
přeškoleno“ 30 000 a z celkového počtu 1787 klášterů bylo 1780 prověřováno pracovními skupinami. Čínské úřady také oznámily,
že se rozhodly rozšířit prověřovací a „vlasteneckou přeškolovací“ kampaň z klášterů do všech sfér společnosti.
Svoboda vyjadřování a mínění
V roce 1997 bylo hlášeno 96 případů zadržení. Většina z nich je důsledkem pokusu svobodně vyjádřit vlastní názor.
K dodatkům čínského trestního práva byl připojen termín „ohrožování národní bezpečnosti“, který nahradil dříve užívaný termín „kontrarevolucionářství“. Ukazuje se však, že jakékoliv vyjádření politického názoru v Tibetu může znamenat hrozbu pro
čínskou národní bezpečnost. V roce 1997 byli Tibeťané vězněni za vylepování protibetských plakátů, vyvěšování tibetské
národní vlajky, psaní letáků volajících po nezávislosti a samozřejmě za provolávání zakázaného hesla „Svobodný Tibet!“
Čínská „vlastenecká přeškolovací kampaň“ začala v květnu 1996, zesílila během roku 1997, a přinesla další zákazy svobody
vyjadřování. Tibetským mnichům a mniškám bylo nařízeno podepsat prohlášení loajality a byli donuceni akceptovat pracovní
skupiny, ničící a zkreslující jejich dějiny, učení a víru. Pokud se při těchto školeních někdo pokusil vyslovit vlastní názor
nebo položit čínským úředníkům nějakou otázku, mohl si být jist, že bude zadržen nebo vyhoštěn z kláštera.
Političtí vězni
Podle našich informací strádalo koncem roku 1997 v čínských věznicích v Tibetu 1216 politických vězňů a vězňů svědomí
uvězněných proto, že bez použití násilí žádali svá práva na svobodu slova, shromažďování a náboženského vyznání. Mezi nimi
je také 296 žen a 39 nezletilých. Mnozí jsou vězněni již velmi dlouhou dobu a někteří se ocitli ve vězení již podruhé nebo potřetí. V současné době je v Tibetu 85 vězňů, odsouzených k trestu deseti i více let.
Čínské úřady stále zadržují osmiletého pančenlamu i s jeho rodiči. Čhadel Rinpočhe, vedoucí skupiny pro vyhledání nové reinkarnace pančhenlamy,
jmenovaný dalajlamou, byl v roce 1997 odsouzen k sedmi letům vězení. Političtí vězni, např. Cchering
Ngöndub (66 let) a Sönam Döndub (24 let) jsou již ve vězení dvanáctý rok a byli dosouzeni za svobodné vyjadřování svých
politických názorů. Lozang Tändzin (28 let) a Ngawang Čhöphel (31 let) byli odsouzeni na 18 let za podezření, že byli zapojeni
do protičínských politických aktivit. Současný nejdéle vězněný politický vězeň je Tanag Džigme Zangpo (71 let). Pokud se
dožije svého propuštění v roce 2011, bude za sebou mít 41 let strávených ve vězeňské cele. Mnišky, např. Phüncchog Ňidön (29
let), Džigme Jangčhen (28 let), Tändzin Thubtän (21 let) a Gjalcchän Dolkar (27 let), byly odsouzeny na 12 až 17 let vězení za
nahrávání písní a básní.
Svévolné zadržování a věznění
U většiny tibetských politických vězňů jde o svévolné zadržení a uvěznění. V roce 1997 bylo známo 96 takovýchto případů.
Tito Tibeťané byli souzeni pro ohrožování národní bezpečnosti a byli odsouzeni až na osm let. V roce 1996 bylo zadrženo
204 Tibeťanů, kteří požadovali svobodu slova a shromažďování. Informace z okupovaného Tibetu získáváme obtížně a často
s velkým zpožděním, dozvěděli jsme se proto až nyní ještě o 53 Tibeťanech, zadržených v roce 1996 - je nám tedy nyní známo,
že v roce 1996 bylo zadrženo a uvězněno celkem 257 lidí. Většinou to byli mniši a mnišky, kteří neuspěli při přeškolovacích akcích.
I když v roce 1997 bylo upraveno čínské procesní právo, jsou politicky motivované žaloby v Tibetu i nadále trestány podle
právního systému ČLR. Tibeťané jsou vězněni bez zatykače, bez udání příčiny, bez možnosti získat obhájce. Běžné je také
prodlužované zadržení bez soudu. Mnozí zadržovaní potvrdili, že byli při výslechu mučeni, aby "přiznali své činy". Nadále jsou
také povolovány mimořádné uzavřené procesy v případech souvisejících se státním tajemstvím, pro které platí upravené zákony.
Máme také zprávy o sedmi Tibeťanech, zadržených v roce 1997 za špionážní aktivity pro tibetskou exilovou vládu. Ve
všech případech chybí jakékoliv důkazy o vině kromě skutečnosti (v několika případech), že obvinění navštívili Indii.
Mučení
V roce 1997 jsme získali zprávy o šesti úmrtích vězňů, která byla způsobena mučením nebo krutým zacházením. Mezi obětmi
je Džamjang Thinlä (29 let), který zemřel na následky čtyřměsíčního týrání. Jeho tělo bylo pokryto krví, podlitinami, puchýři
a ranami od elektrických šoků. Kalzang Dawa (29 let) byl po dvouapůl letém mučení nalezen ve své cele oběšený. Předtím si
neustále zakrýval uši a křičel: „Strkají mi do uší elektrické kolíky!“ Phüncchog Jangkji (20 let) upadla do komatu poté, co jí
čínští lékaři doslova vysáli téměř všechny tělní tekutiny. Její nehty, jazyk, rty i celé tělo zcela zčernaly.
Byly hlášeny desítky případů, popisujících kruté metody policie a dozorců ve věznicích. Oběti vzpomínají, že byly mláceny
holemi i pažbami pušek, dostávaly elektrické šoky, během nichž musely mít v ústech kovové roubíky, byly nuceny trávit dny
v tmavých, těsných a velmi studených celách, bylo jim odebíráno velké množství krve. Jeden vězeň uvádí, že byl celý den připoután
k horkému komínu, bez jídla a pití. Když ho odpoutali, měl po celém těle obrovské, vodou naplněné puchýře. Jedné
mnišce, která ve vězení předříkávala buddhistické modlitby, dávali elektrické šoky a když se zhroutila, donutili ji stát v ledové
vodě.
Zmizení
Jen velmi málo zmizení je objasněno. Čínské úřady jednoduše popírají jakékoli informace o zmizení konkrétních osob, a tak
mohou všechna podobná hlášení ignorovat. Pouze v několika případech čínské úřady přiznaly, ovšem až o mnoho měsíců později,
že nějaký zmizelý Tibeťan je ve skutečnosti zadržován, odmítaly však oznámit kde. To je také případ osmiletého Gendün Čhökji Ňimy,
označeného dalajlamou za reinkarnaci 10. pančhenlamy, který je postrádán i s rodiči od května 1995.
V roce 1997 je zaznamenáno zmizení deseti Tibeťanů. Není známo, jestli byli souzeni, anebo alespoň obviněni (někteří jsou jen
o něco starší než 16 let). Není také známo, kde jsou uvězněni. Oběti jsou udržovány v neustálých obavách o svou budoucnost
a velmi trpí také jejich rodina a přátelé, kteří nevědí, jestli jsou jejich blízcí mrtví či živí a kde jsou zadržováni. Navíc jsou sužováni
skutečností, že jim nemohou pomoci.
Rasová diskriminace
Diskriminace Tibeťanů čínskými úřady, způsobená jejich původem, je ve všech oblastech života výrazná. Týká se veřejného
zastupování, vzdělání i zdravotnictví. Ve vládních úřadech i v obecních zastupitelstvích v Tibetu jsou většinou Číňané, nebo
jsou jejich pracovníky Tibeťané, vybíraní a prověřovaní Číňany a v poslední době také tzv. „demokratickými výbory“ vytvořenými
čínskými „pracovními skupinami“ v tibetských klášterech.
Hrubě porušována jsou také pracovní práva Tibeťanů v celé tzv. Tibetské autonomní oblasti, kde musí pracovat na nucených
nebo neplacených pracích. Čína na svém území již zavedla minimální plat, toto nařízení se však nevztahuje na Tibet. Na začátku
roku 1997 ztratilo práci celkem 69 ze 72 Tibeťanů, kteří působili ve Lhase jako průvodci cizinců, protože údajně bez povolení
cestovali do Indie. Propuštění Tibeťané byli nahrazeni Číňany.
Tibetské děti, které jsou nyní v exilu, vypovídají o metodách diskriminace tibetských studentů: vyšší školné, neustále pokuty -
placení za židle, stoly, knihy a všechno, co bylo ve škole zničeno. Tibetským dětem je také značně ztěžován přístup ke vzdělání.
Přijímací zkoušky jsou pouze v čínštině, od roku 1997 i na tibetskou univerzitu ve Lhase. Diskriminace zasahuje i učební osnovy a výuku,
přednášky o tibetské kultuře a historii jsou velmi řídké.
Tibetští uprchlíci také informují o tom, že Tibeťané musí zaplatit za lékařskou péči plnou taxu, zatímco Číňané neplatí nic.
Výdaje za nemocnice jsou velmi vysoké: 800 až 1000 juanů jako základní vklad, dále 20 juanů za noc a postel, 200 juanů za
láhev glukosy, a další poplatky za prohlídky. Stává se, že těžce nemocný Tibeťan zemře následkem toho, že nemocnice ho nepřijala,
protože neměl prostředky na základní vklad.
Práva žen
Tibetské ženy zažívají mnoho krutostí a zastrašování. Během akcí proti náboženství bylo v roce 1996 a 1997 vyhnáno
z ženských klášterů 137 mnišek. Tibeťanky jsou svévolně zadržovány, je s nimi krutě zacházeno a jsou ve vězeních mučeny.
Z 1216 dnes známých politických vězňů je 295 žen, 11 politických vězeňkyň si odpykává trest vyšší než 10 let. Jedna těhotná
žena byla po svém zatčení při výslechu držena 14 hodin v podchlazené místnosti. Řekla svému vyšetřovateli, že je těhotná, ten ji
však mučil a pokračoval ve výslechu. Druhý den žena ve vězení potratila.
Z roku 1997 je známo 883 případů nucených přerušení těhotenství a násilných sterilizací tibetských žen. Následkem toho jedna
žena zemřela a tři porodily mrtvé děti. Mnoho tibetských žen bylo za nepovolené těhotenství pokutováno. Ze všech částí Tibetu
přicházejí zprávy o přísných kontrolách porodnosti. Důvodem je také stěhování velkého množství čínského obyvatelstva do
Tibetu, což silně ohrožuje přežití Tibeťanů v jejich vlastní zemi.
Rodině jsou povolovány dvě až tři děti, za překročení tohoto čísla jsou udělovány přísné tresty a vysoké pokuty (1500 - 3000
juanů, což je 200 - 400 dolarů). Dítěti narozenému navíc může být znemožněno jakékoliv vzdělání i možnost najít zaměstnání.
Mnohé ženy nevědí nic o ochranných antikoncepčních prostředcích, které jim byly aplikovány, a jsou známé případy, kdy
tyto zákroky způsobily vážné zdravotní problémy.
V jednom okrsku Lhasy bylo v roce 1996 sterilizována během 22 dnů 308 žen, které již měly tři děti. Jedna z nich tři dny poté
zemřela na následky nucené sterilizace. Ve městě Jamdum v tzv. Tibetské autonomní oblasti bylo ohlášeno, že všem ženám
starším 16 let byla zavedena dlouhodobá antikoncepce. Tři ženy po tomto zákroku porodily mrtvé děti.
Práva dětí
I v roce 1997 pokračovaly čínské úřady ve svévolném zadržování a mučení tibetských dětí. Chtěly je tak přimět, aby odmítly
svou víru a popřely své právo na vzdělání a na kulturu. Alespoň 39 dětí strádá ve vězeních jako političtí vězni za uplatňování
svobody slova. Nejmladší je osmiletý Gendün Čhökji Ňima. Děti jsou umísťovány do vězení pro dospělé, je jim odpírána právní
ochrana, styk s rodiči, a často je s nimi velmi hrubě zacházeno.
Přibližně třetina školou povinných dětí nemá možnost chodit do školy. Většina nových škol je budována v místech, kde žijí
čínští přistěhovalci. Tibeťané ani nemohou chodit do těchto škol, jednak proto, že jsou tu vysoké poplatky, a dále proto, že
vstupní pohovory jsou vedeny v čínštině. Také vstup do klášterních škol je obtížný. Může zde studovat jen přísně omezený
počet žáků a běžné jsou velmi vysoké úplatky pro čínské úředníky, aby vstup po klášterní školy povolili. V rámci kampaně
"silný úder" bylo v letech 1996-97 celkem 613 dětských mnichů a mnišek vyhnáno z klášterních škol.
Stále také upadá výuka tibetštiny ve školách. V dubnu 1997 úřady v tzv. Tibetské autonomní oblasti ohlásily, že tibetština již
nebude vyučovacím jazykem na školách, a že v mnoha případech bude nahrazena čínštinou. Totéž začalo platit i pro sdělovací
prostředky - noviny, rozhlas, televizi. Tibetské děti, které jsou nyní v exilu, vyprávěly, že byly pronásledovány za nošení tibetského
oblečení, slavení tibetských svátků a vlastnictví fotografií dalajlamy.
Děti dnešních uprchlíků popisují kruté tresty používané ve školách zřízených Číňany. Byly nuceny čistit odvodňovací strouhy,
prát učitelům oblečení a uklízet v průmyslových podnicích. Každý tibetský žák základní školy (6 až 12 let) se stal malým
otloukánkem - byl bit bičem, páskem, židlí, bambusovými tyčemi, gumovými obušky a jinými nástroji.
Přesídlování obyvatelstva
Ohrožení vlastní tibetské identity je pravděpodobně největší bezprostřední hrozbou, které musí tibetský lid čelit. Máme zprávy,
že od poloviny roku 1994 bylo do Tibetu přesídleno více než 500 000 přistěhovalců na práce v 62 nových průmyslových
projektech, podporovaných Pekingem. Tyto přesuny obyvatelstva způsobily, že v poměru k 7,5 milionu Číňanů je 6 milionů
Tibeťanů jen menšinou ve vlastní zemi.
Čínští přistěhovalci jsou ve všem zvýhodňováni. Mají lepší podmínky při získávání bydlení, zaměstnání i vzdělání, jsou jim
bezplatně poskytovány všechny sociální i zdravotní služby. Nově budované nemocnice a školy jsou umisťovány do oblastí
větších měst, kde žije hlavně čínské obyvatelstvo. Tradiční tibetský způsob bydlení musel ustoupit komunistickým panelákům.
Nové průmyslové projekty pustoší křehký ekologický systém Tibetu, který je ohrožován zvláště bezohledným kácením lesů
a těžbou uhlí a kovů.
Právo na život
ČLR v mnohých svých oficiálních prohlášeních zdůrazňuje, jaký pokrokový sociálně ekonomický systém v Tibetu zavádí.
Údaje od sedmdesáti Tibeťanů, kteří v poslední době uprchli z Tibetu, jsou však zcela odlišné. Ukazuje se, že čínské ekonomické
zákony a nařízení silně nepříznivě ovlivnily většinu tibetského obyvatelstva, která žije v zemědělských oblastech země.
Množství zpráv přináší informace o tom, že ekonomické represe velmi snížily jejich životní úroveň a schopnost uživit sebe
a své rodiny.
Rozhodující roli tu mají obrovské daňové nároky Číňanů. Tibeťané podléhají různým formám daní a některé z nich jsou až
neuvěřitelně vysoké. Daňové předpisy nerespektují ekonomické postavení Tibeťanů. Je také zřejmé, že ti, kteří jsou nuceni
platit vysoké daně, z toho nemají vůbec žádný prospěch. Jsou ukládány nejrůznější typy daní, například z půdy, zvířat, kůže,
masa, másla, mléka, sýra, hnojiva a léčivých rostlin. Platí se také starobní a vzdělávací daň, a to i v případech, že se dotyčné
osobě nedostalo žádného vzdělání ani sociální pomoci. Byla také stanovena daň pro "nemístní obyvatele", vztahující se na
všechny, kteří navštíví Lhasu. Tato daň se platí od konce roku 1997.
Závěrem
ČLR ospravedlňuje své pošpiňování individuálních práv tím, že se soustřeďuje na prosazování společných práv, přesto však
Tibeťany zbavuje jejich největšího společného práva, kulturní identity. V květnu 1997 čínské úřady vyhlásily, že „víra se musí
podrobit potřebám rozvoje socialismu a že socialismus se nebude adaptovat na potřeby víry“. V červenci 1997 argumentoval
Čhen Kuej-jüan, tajemník komunistické strany tzv. Tibetské autonomní oblasti tím, že buddhismus není podstatný pro tibetskou
kulturu a že se musí podrobit čínskému vlivu.
Na 53. schůzi Komise OSN pro lidská práva zahájila Čína silné nátlakové akce za ukončení konfrontačního přístupu a přijetí
pozitivnějšího bilaterálního dialogu. Zástupci mnoha zemí přijali tento čínský návrh a uskutečnili s představiteli Číny schůzky
na nejvyšší úrovni, na nichž skutečně byla na programu lidská práva.
A jaký přínos znamenal tento přístup pro Tibeťany a jejich lidská práva? Občasné symbolické gesto (jeden či dva propuštění
političtí vězni, podpis některých mezinárodních dokumentů), vždy načasované tak, aby ovlivnily volební modely OSN nebo
ekonomická jednání s příslušným státem. Skutečností zůstává, že bilaterální dialog nepřinesl žádné konkrétní očekávané výsledky
vedoucí ke zmírnění utrpení tibetského lidu.
Dodržování lidských práv v Čínou okupovaném Tibetu je jasné. Je to nesčetné hrubé porušování základních osobních lidských
práv a zároveň napadání a nedodržování společných národních práv Tibeťanů. Násilí proti právům tibetského lidu je často pácháno
jako systematická rasová a kulturní diskriminace. Politické, náboženské a kulturní represe v Tibetu v roce 1997 zesílily
a jsou v současné době uplatňovány především ve školách, náboženských institucích a veřejných úřadech. Čínské úřady, které
mají téměř neomezené pravomoci, se snaží rozšířit diskriminační opatření do všech sfér veřejného i kulturního života. Konečným
výsledkem této praxe by měl být zánik původní rasy, náboženství a kulturního dědictví tibetského lidu.
[
01.01.1998
zdroj: TCHRD (www.tchrd.org) ]
|
