Toulky Tibetem

Gjalthang

Gjalthang, město v jihovýchodním cípu Khamu, najdete na mapách pod čínským názvem Čung-tien (Zhongdian). Toto centrum Dečhenského tibetského autonomního okresu je dnes součástí čínské provincie Jün-nan. Na rozdíl od turisticky známého Ta-li (Dali) nebo Li-ťiangu (Lijiang) se zachovalými historickými městskými centry, zavítá do Gjalthangu jen málo zahraničních turistů. V čínském stylu vystavěné moderní město, které se rozkládá v širokém údolí v nadmořské výšce 3300 m n.m., není typickým turistickým lákadlem.

Samotné město, které leží na jün-nansko-tibetské silnici, opravdu není moc zajímavé, jeho okolí však skýtá pro zvídavého návštěvníka mnoho příjemných překvapení. Pro člověka zvyklého na vyprahlé nehostinné náhorní plošiny centrálního Tibetu působí bílý čhörten v sedle nad městem uprostřed rozkvetlých luk plných ptáků a barevných motýlů opravdu nezvykle. Středoevropan by v tomto prostředí spíše čekal malou kapličku nebo boží muka. Nedaleký řídký les tvořený břízkami a borovicemi s velkými šiškami připomíná spíše Jeseníky než Tibet. Letní monzun z jihovýchodní Asie přináší do Gjalthangu dostatek vláhy a proměňuje tuto oblast v nejzelenější a z botanického hlediska nejbohatší část Tibetu.

Dominantou celého údolí je klášter Gandän Songcänling, který najdete asi pět kilometrů severozápadně od samotného Gjalthangu v úbočí horského hřebenu Kari. Gandän Songcänling je dnes největším tibetským klášterem v celé provincii Jün-nan. Na rozdíl od klášterů centrálního Tibetu se při stavbě Gandän Songcänlingu používalo hodně dřeva. Mladý mnich Taši rád vysvětluje, že klášter je “jedním z třinácti vzácných stromů Khamu”. Před klášterem najdete malé Jezero zázraků, tibetsky Lhamo jumccho. První ranní sluneční paprsky dopadají na jeho hladinu jako na první místo v celém širokém okolí. Jeho břehy jsou příhodným místem pro pivoňky, kterých zde roste na 200 druhů. Stavba rozsáhlého kláštera, který patří škole Gelug tibetského buddhismu, začala v roce 1679. Místo, kde bude nový klášter stát, určil samotný pátý dalajlama Ngawang Lozang Gjamccho. Vnější tvar a rozložení budov zdálky připomíná Potalu ve Lhase. Dnes zde žije asi 700 mnichů, po okupaci Tibetu Číňany jich více než sto uteklo do Indie. Masivní reklamní kampaň čínských cestovních kanceláří láká do kláštera desetitisíce čínských turistů. A tak máte dojem, že klášter je více turistickou atrakcí nebo výstavní exponát, než centrum studia Buddhova učení. Stačí však setrvat v klášteře o něco déle, posedět a popovídat si s mnichy např. v dükhangu, rozlehlé svatyni s osmdesáti podpěrnými sloupy s obrovskými sochami Congkhapy, zakladatele školy Gelug, pátého dalajlamy a významných opatů kláštera, a pochopíte, že jím není. Největším problémem je však domluva, mniši nemluví anglicky a ani se znalostí lhaské tibetštiny si moc nepomůžete, zdejší khamština se od ní velmi odlišuje.

V Gjalthangu mají Číňané již převahu, ale v celé oblasti je ještě pořád skoro 80 % Tibeťanů a příslušníků tří dalších menšin Lisu, Ji a Nasi. Přijedete-li do Gjalthangu v prvních říjnových dnech, můžete navštívit festival lidových tanců Tibeťanů, Lisu a Ji, který se po setmění odehrává v hlavních ulicích města.

Do Gjalthangu se dostanete autobusem z jün-nanského Kunmingu. Nejdřív dojedete do Ta-li (7-8 hodin), pak do Li-ťiangu (165 km, 3,5 hodin), odkud denně jezdí do Gjalthangu autobus (200 km, 8 hodin). V Gjalthangu najdete několik restaurací a hotelů, k jeho návštěvě nepotřebujete povolení.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 11 - jaro 2001