Mani khorlo je dutý válec libovolné velikosti upevněný tak, aby se mohl otáčet. Na povrchu válce zhotoveného většinou
z kovu, řidčeji ze dřeva, je ozdobně vytepána, případně vyřezána mantra Óm mani padme húm.
Válec je oživen uvnitř uloženými modlitbami, mantrami a sútrami tištěnými na pruzích papíru. Každým otočením
jsou modlitby uvnitř i vně ,,čteny". Válce jsou většinou umísťovány po několika nebo v celých řadách
v přístřešcích podél cest ve vesnicích, na poutních místech, v chrámech. V areálech klášterů najdeme vždy
jeden chrám, který je příbytkem modlitebních válců: stříška chrání ochoz podél venkovního obvodu budovy, kolem
něhož je umístěna nepřerušená řada modlitebních válců. Poutníci je obcházejí ve směru hodinových ručiček
a roztáčejí jeden válec po druhém. Jindy je v samostatné svatyni nebo ve vestibulu chrámu umístěn jeden,
dva nebo více obřích - dva až tři metry vysokých modlitebních válců. Obměnou pevně instalovaných modlitebních
válců je přenosný ruční modlitební mlýnek, který funguje na stejném principu. Je k němu připojena rukojeť
a mlýnek je udržován v chodu pomocí kuličky zavěšené na řetízku.
Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 9 - podzim 2000.
[
15.10.2000
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) autor: Zuzana Ondomišiová ]
|
|