Písemnictví

Akhu Dönba a boháč

Protože v Akhu Dönbově rodině došla campa, Akhu Dönba si ji šel vypůjčit do domu jednoho boháče, který žil nedaleko. Ten boháč byl však velmi lakomý a nepůjčil Akhu Dönbovi ani jednu jedinou hrst campy. Pak po několika dnech šel Akhu Dönba opět do domu toho bohatce vypůjčit si velkou pánev na pražení campy a přitom prohodil: „Protože v těchto dnech je ve Lhase cena campy vysoká, půjdu tam zítra prodávat campu.“ Jakmile to boháč uslyšel, zaradoval se, jako když kočka spatří myš, a pomyslel si: „Budu muset něco udělat, abych zbohatl.“ Boháč se podrobně vyptal Akhu Dönby na ceny zboží, prodej a ostatní věci na lhaském tržišti. Potom, jsa velice šťasten, řekl: „Dobrá, půjdu tedy s tebou zítra do Lhasy prodávat campu.“

Boháč vstal příští den brzy ráno, naložil náklad campy na svého jaka, ukončil všechny přípravy na cestu do Lhasy a čekal na Akhu Dönbu. Akhu Dönba napěchoval dva prázdné vaky na campu senem a slámou, aby to vypadalo, že tam je campa, a naložil je na osly. Pak přišel za boháčem a společně vyrazili do Lhasy. Cestovali celý den, až dorazili k malému rozbořenému klášteru a dohodli se, že tam přenocují. Boháč, který byl unaven celodenním putováním, usnul hned jako by byl mrtvý. Asi o půlnoci Akhu Dönba potichoučku vstal, dal oslům seno a slámu, které byly v jeho vacích na campu, a naplnil své vaky campou boháče. Potom vložil do rukou sochy místního božstva boháčův prázdný vak na campu, vzal hrst campy, pomazal jí ústa sochy a ulehl ke spánku. Po rozbřesku, jakmile boháč vstal a uviděl, že jeho náklad zmizel, ihned probudil Akhu Dönbu. Oba uviděli prázdné vaky na campu v rukou sochy. Akhu Dönba pravil: „Protože lidské bytosti dlouho nenabídly božstvu obětiny, mělo asi hlad, a protože nevědělo jak se nasytit, snědlo tvoji campu.“ Boháč se zeptal: „Ale proč snědlo pouze moji campu a ne tvoji?“ Akhu Dönba odvětil: „Protože tebe má božstvo raději.“ Boháč vzdych a řekl: „Já do Lhasy nepůjdu, jdi sám!“ Akhu Dönba mu odpověděl: „Samotný nejdu.“ A oba dva se společně vrátili domů.

Z tibetštiny přeložil Jiří Holba.

Tento příběh je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 4 - léto 1999