Písemnictví

Akhu Dönba kácí ořech

Kdysi dávno měl Akhu Dönba bohatého souseda, který mu rád ukazoval svoji převahu. Ten jednou zasadil ořech přímo pod okno Akhu Dönbova domu. Každý rok na začátku léta listy ořechu rozkvetly a bránily světlu v přístupu do Akhu Dönbova okna, takže dokonce i ve dne bylo potřeba svítit lampou. Akhu Dönba si pomyslel: "Jestliže špatnosti nebude odplaceno špatností, ti, kdo utiskují ostatní, budou utiskovat ještě více." Proto si jednoho dne naložil na rameno dlouhý kus dřeva a vydal se s ním pod boháčova okna. Když ho boháč uviděl, zeptal se: "Hej, Akhu Dönbo, kam s tím dřevem jdeš?" Akhu Dönba naoko projevil překvapení a řekl: "Cožpak ty ještě nevíš, že dnes přišli do Lhasy kupci, kteří nakupují ořechové dřevo? Ti dávají sto zlatých za každý kus, který je dlouhý, coby člověk roztáhl ruce. Kdybys prodal ten svůj ořech, pak bys za něj získal alespoň deset tisíc stříbrňáků. Ale musíš si pospíšit, protože obchodníci se chystají brzy odejít." Boháč si pomyslel: "Můj ořech je vysoký a silný, bezpochyby za něj dostanu hodně peněz." A tak ořech rychle usekl a šel ho prodat. Když přijel do města a nenašel tam pro své dřevo ani jednoho kupce, nepříčetně se rozlítil, prodal ho za babku na otop a jel domů. Příští den boháč zašel za Akhu Dönbou a rozzuřeně mu řekl: "Ty jsi mě podvedl. Ve městě nebyl ani jeden kupec dřeva." Akhu Dönba odvětil: "Jak bych se mohl opovážit podvést bohatého člověka? Což jsem ti neřekl, že si musíš pospíšit, protože se obchodníci chystají k odchodu? Přišel jsi zkrátka příliš pozdě." Boháč nebyl schopen odpovědi. A od té doby bylo v Akhu Dönbově domě opět teplo a světlo.

Z tibetštiny přeložil Jiří Holba.

Tento příběh je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 10 - zima 2000