Lidová kultura

Kniha v Tibetu

Ve starém Tibetu (až do 50. let 20. století) byly tradičními středisky vzdělanosti především kláštery. Podle buddhistických představ je pro každého muže žádoucí, aby alespoň symbolicky prošel mnišskou etapou života. Malí chlapci byli proto ve věku kolem pěti šesti let posíláni do kláštera. Někteří časem složili náboženské sliby a přijali život a studium podle regulí té které školy tibetského buddhismu, k níž příslušeli. Jiní se za kratší nebo delší dobu navrátili do laického života. Pobyt v klášteře byl však vždy příležitostí naučit se číst a psát.

V klášterech se knihy zprvu ručně opisovaly, později byly zhotovovány ruční xylografické tisky z dřevěných matric, do nichž byla písmena ručně vyrývána. Předmětem opisování a později tisku byly především texty dvou sbírek tibetského buddhistického kánonu - Kandžuru (Překlady slov Buddhových) a Tandžuru (Překlady komentářů). Do těchto dvou rozsáhlých souborů byly začleněny jak texty mahájánového buddhismu, jež byly překládány ze sanskrtu hned od počátku vytvoření tibetského písma (7. stol.), tak některé překlady z čínštiny i původní díla tibetských autorů. Kandžur a Tandžur byly ve 14. století zrevidovány tibetskými učenci a jejich zrevidované sbírky se staly kanonizovaným základem pro pozdější xylografická vydání. První tištěné vydání Kandžuru pochází sice z Pekingu z roku 1410, avšak řada klášterů v Tibetu měla své vlastní tiskárny. Mezi nejznámější patří především tiskárny ve Lhase, Derge, Narthangu, Lithangu aj.

Tibetské knihy se skládají z jednotlivých volných listů podélně obdélníkového tvaru, jež jsou z obou stran potištěny. Svým tvarem napodobují přiříznuté palmové listy, které sloužily jako původní psací podklad v Indii, odkud do Tibetu přešlo jak písmo, tak řada buddhistických textů. Uchovávají se mezi dvěma dřevěnými deskami (často zdobenými), svázanými šňůrou nebo hedvábnou tkanicí a zabalenými do plátna nebo hedvábí. V klášterních knihovnách jsou pak svazky ukládány po jednom do dřevěných přihrádek a pečlivě označeny.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 9 -podzim 2000