O dalajlamovi

Dalajlama o svém zklamání z Pekingu

Po krátkém dalajlamově rozhovoru s prezidentem Billem Clintonem v listopadu 1998 v Bílém domě vyvstaly naděje, že vůdcové z Pekingu by se přece jen mohli setkat s tibetským exilovým duchovním vůdcem. Očekávání, že Washington by mohl jednání mezi třiašedesátiletým nositelem Nobelovy ceny za mír a Číňany zprostředkovat, se však brzy zhroutilo. V Bódhgaji v severní Indii se dalajlama v nezvykle zdrženlivé náladě nedávno setkal s šéfredaktorem dillíských Time’s Timem McGirkem a svěřil se mu se svým zklamáním z marného pokusu prodiskutovat s Pekingem otázku tibetské autonomie. Na otázku, v jakém stavu se vzájemné vztahy nacházejí, zachmuřele odpověděl: ,,Žádné nové zprávy. Nic nefunguje.“

V průběhu Clintonovy návštěvy Číny zableskla nová naděje, že Peking bude přeci jen ochoten započít společný rozhovor. Co se stalo? Jsou dveře opět zavřeny?
Nemohu říct, že jsou zavřeny. „Zavřeny“ je špatný výraz. Z Pekingu však přicházejí zmatené signály. Jeden z neformálních kontaktních kanálů, které jsme užívali, je nyní víceméně uzavřen. Nefunguje.

Proč čínští vůdci změnili názor ohledně navázání dialogu?
Zdá se, že vládní politika vůči disidentům a prodemokratickému hnutí v poslední době přitvrdila. Ke stejnému obratu došlo i k postoji vůči mně a vůči Tibeťanům. Zdá se, že vliv zastánců tvrdé linie neustále roste.

Je za to zodpovědný i sám prezident Ťiang Ce-min?
Víme jen to, že ohledně postoje k Tibetu se politbyro dělí na dvě skupiny, umírněnou a zastávající tvrdou linii.

Co bude dál? Jak čínské vůdce přesvědčíte, že vzájemné rozhovory jim nemohou nijak uškodit?
Navzdory tvrdšímu postoji Číňanů se moje pozice nemění. Plně se stavím za přístup tzv. střední cesty, tj. za nalezení tibetské autonomie, která by mohla Číně dopomoci dosáhnout skutečné stability a jednoty. Je to ve skutečnosti pravý opak odtržení. Čínská vláda by si to měla uvědomit, ale naneštěstí je přespříliš podezřívavá. Jakmile čínská vláda učiní jakýkoli pozitivní signál, bez předchozích podmínek jsem kdekoli a kdykoli ochoten zahájit rozhovory.

Jste pořád optimistou?
Povzbudivé je, že otázkou Tibetu se teď začínají zabývat někteří čínští spisovatelé a intelektuálové. Svoji podporu nepochybně zvyšují i Spojené státy a západní Evropa. Ohledně bezprostřední budoucnosti jsem velice pesimistický, ale bráno s časovým nadhledem jsem vždy optimistou.

Občas se zdá, že čínskou strategií je jednoduše vás ignorovat a doufat, že sami vydrží déle než vy.
Ano. Jeden z názorů v čínském vedení je, že pokud dalajlama zemře, všechno bude daleko snazší, protože Tibeťané přestanou klást odpor. Avšak existuje i jiný názor: dokud je dalajlama zde, je ještě možné nalézt řešení v tzv. střední cestě. Bez dalajlamy bude vše mnohem obtížnější a nebezpečnější.

V současné době se ale zdá, že Peking se snaží zničit odlišnou tibetskou identitu.
Dělá mi to starosti. Živoucí tibetská buddhistická kultura a tradice prospívá nejenom šesti miliónům Tibeťanů, ale v minulosti hodně pomohla i Číňanům. Tradice také v budoucnu Číňanům pomohou navrátit jisté hlubší hodnoty.

Jakým způsobem? Jste přesvědčen, že Číňané o své hodnoty přišli?
Dnes neexistuje nic, pouze peníze. Marxismus již nefunguje. Všude je korupce a množství různých skandálů. Číňané dnes říkají, že pokud bude odstraněna korupce, zahyne komunistická strana, a pokud korupce odstraněna nebude, zahyne celá zem. Sebekázeň založená na duchovních hodnotách - to je pravý lék na korupci.

Objevují se zprávy, že situace v Tibetu se opět hroutí. Jakou radu byste poskytl těm Tibeťanům, zejména mnichům a mniškám, kteří jsou nuceni zříkat se vás coby duchovního vůdce?
Řekl bych jim: v pořádku, zřekněte se mě, zvláště jste-li podrobeni fyzickému mučení. Nechci, aby kvůli mě zakoušeli bolest.

Proč se vás vůdcové v Pekingu tolik bojí?
To nevím. To nevím. Mají velkou vojenskou moc, ale nemají pravdu.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetan Bulletin, March-April 1999