Na slovíčko s...

Na slovíčko s... Tändzin Dargjäm

„Beru život tak, jak přichází," říká usměvavý Tibeťan pocházející z Indie, který od 12. listopadu 1999 žije v České republice. Přibližně rok zde bude na pražské filozofické fakultě a v Centru Potala učit tibetštinu. Už nyní má, jak sám říká, plno práce. Kromě přípravy na své přednášky a čtení knih o buddhistické filozofii chce pomáhat s jakoukoli prací, která se věnuje Tibetu. Den po našem rozhovoru například odjížděl do Brna, kde pronesl řeč o současné situaci v Tibetu a o Tibeťanech žijících v exilu v Indii či na Západě. "V Brně se bude oslavovat Den lidských práv a já budu kromě toho slavit také jedno výročí. Před deseti lety získal dalajlama Nobelovu cenu míru, která přinesla světu povědomí o nenásilném boji Tibeťanů za svobodu," říká Tändzin Dargjä. On sám se do tohoto boje již dávno plně zapojil.

Mohl byste se našim čtenářům krátce představit?
Narodil jsem se v roce 1972 Mungdodu v jižní Indii. Moji rodiče uprchli z Tibetu v roce 1959 do Indie, patřili k rozsáhlému exodu, který následoval Jeho Svatost dalajlamu. Chodil jsem na základní školu v Chendnaghri ve východní Indii. Poté jsem v roce 1987 odešel do Dharamsaly a nastoupil jsem na Institut buddhistické dialektiky, který byl založen Jeho Svatostí dalajlamou v roce 1971. Je určen mladým Tibeťanům, kteří chtějí studovat jak moderní, tak i tradiční tibetské předměty, především ale buddhistickou filozofii. Studium jsem dokončil v roce 1997. Potom jsem se skupinou mnichů strávil rok v USA a v Kanadě.

A vaše rodina? Můj otec byl až do své smrti v roce 1986 učitelem. Patřil mezi první učitele tibetštiny v exilu, když se v šedesátých letech začaly otevírat tibetské školy. Moje matka je v domácnosti. Mám ještě čtyři mladší sestry a bratra. Můj bratr je o dva roky starší a právě se vrátil z Bostonu, kde dokončil svá studia. Teď pracuje v Indii pro tibetskou vládu.

Jak jste se dostal do České republiky?
Když jsem se vrátil v dubnu tohoto roku z USA do Indie, přišlo na Institut buddhistické dialektiky pozvání z České republiky pro lektora, který by v Praze vyučoval tibetštinu. Přihodilo se, že tam ležela tato nabídka, ale bylo k dispozici málo vystudovaných Tibeťanů, protože institut otevírá novou třídu jen jednou za tři roky. Vlastně jsem mohl odjet jen já. Odepsal jsem tedy a začal jsem se o to zajímat.

Věděl jste něco o České republice předtím, než jste sem přijel?
Ne mnoho. Jen jsem se dozvěděl, že v téhle části Evropy není mnoho Tibeťanů. A poté, co jsem přijel, jsem zjistil, že v České republice žádný jiný Tibeťan nežije. Něco málo jsem o vaší zemi také zaslechl na BBC, které rád poslouchám. Teď zjišťuji, že je Česká republika moc zajímavá. Je mnoho věcí, které se tady mohu naučit.

Už měsíc v České republice žijete. Nemáte problémy s českým životním stylem? Překvapilo nebo dokonce šokovalo vás tady něco?
Ani ne. Mám pořád moc práce, takže jsem ještě nepřišel příliš do styku se zdejším pořádkem. Velmi mě zaměstnává příprava na mé přednášky na univerzitě a v Potale a také hodně čtu. Ani nic šokujícího jsem tady nezažil. Když se stěhujete z místa na místo, musíte se umět přizpůsobit. Vše záleží na tom, jestli máte dostatek vůle.

Co budete v České republice všechno dělat?
Byl jsem pozván na dva semestry. V tomto semestru vyučuji tibetštinu na univerzitě a také učím veřejnost, která se o Tibet zajímá, v Centru Potala. V příštím semestru budu vést na univerzitě přednášky o tibetské kultuře a buddhistické filozofii. A pokud bude zájem a dostatek posluchačů, tak budu přednášet i jinde. Budu více než rád, když se budu smět podělit o to, co znám.

Budete nějakým způsobem pomáhat organizacím podporujícím Tibet, které působí v České republice? Mohu přispět svými znalostmi o tibetské kultuře a svým vzděláním, kterého jsem dosáhl v buddhistické filozofii. Víte, pokud je třeba, jsem vždy připraven pomáhat organizacím, které brání tibetskou společnost.

Budete se učit česky?
Možná, že se něčemu naučím na hodinách. Ale nijak to neplánuji, protože nemám moc času. Musím studovat jiné věci a připravovat se na přednášky.

Byl jste v USA a Kanadě, teď budete žít v České republice. Co vás láká na cestování?
Zajímám se o cizí kultury, to mě k cestování původně přivedlo. V Americe a v Kanadě jsme projeli více než osmdesát měst, bylo to velmi rychlé. Poznal jsem trochu odlišný způsob života.

Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi tibetským a evropským či americkým způsobem života?
Já jsem vyrostl v indickém exilu. Tibeťané tam nejsou tak zaměstnáni vyděláváním a snahou o pokrok jako lidé v Americe, ale mají víc práce s kulturou. Prvotní zodpovědností všech Tibeťanů žijících v exilu je snaha o zachování pravé tibetské kultury a tradic. Máme v tom dobré výsledky, vidíme teď, že tibetská kultura je "živější" v Indii, než v okupovaném Tibetu.

Byl jste někdy v Tibetu?
Ne, je to smutné, ale nikdy jsem tam nebyl. Poznal jsem spoustu Čechů, kteří Tibet navštívili. Je dobré, že mají tuto možnost. Ale někdy, když o tom přemýšlím… Trochu jim závidím. Protože pro nás je to nemožné. Tibeťan v exilu se tam může jen tajně „připlížit“, ale přitom riskuje svůj život.

Proč se čínská vláda tak brání tomu, aby do Tibetu přijížděli Tibeťané žijící v exilu?
My, kteří jsme byli vychováváni v exilu a umíme cizí jazyky, jsme pro čínskou vládu hrozbou. Jezdíme do mnoha míst na celém světě, kde Tibeťané předtím nikdy nebyli, a říkáme pravdu o situaci v Tibetu. Jsme schopni komunikovat se světem a jsme svobodní a to je vlastně útok na čínskou komunistickou vládu. Proto nám Číňané znemožňují návštěvu Tibetu. Dokud Čína nerozšíří na svém území svobodu v praktickém smyslu, jsou naše šance dostat se do Tibetu jen velmi malé.

Myslíte si, že se situace v příštích letech zlepší?
Události ve světové politice je velmi těžké předvídat, ale Tibeťané v exilu i v Tibetu jsou stále velmi optimističtí.

Tento rozhovor poskytl Tändzin Dargjä časopisu Tibetské listy v prosinci 1999 (č. 6 - zima 1999).