Články

Zničení kláštera Serthar

Klášter Serthar založil v roce 1980 lama Džigme Phüncchog v údolí Larung nedaleko města Serthar. Klášter měl sloužit k obnovení meditační praxe a vzdělanosti Tibetu, která byla potlačena během kulturní revoluce. Při svém založení měl méně než 100 studentů, během 21 let však toto číslo vzrostlo na 8 800 mnichů a později byl založen i přidružený klášter pro mnišky. V Sertharu bylo možné studovat všechny čtyři hlavní směry tibetského buddhismu i původní tibetské náboženství bön.

Klášter se tak stal předním centrem náboženské vzdělanosti v Tibetu. Dosahoval takového stupně vzdělanosti, že mohl konkurovat i hlavním klášterům v indickém exilu. To však trvalo jen do léta 2001, kdy slávu sertharského kláštera ukončilo nařízení pekingské vlády. Počet studentů byl dramaticky snížen, mnoho klášterních budov bylo srovnáno se zemí a Džigme Phüncchog byl odvlečen na neznámé místo...

Kořeny represí

V roce 1990 khänpo (opat kláštera) Džigme Phüncchog odjel do Indie, aby se zúčastnil audience u dalajlamy. Během své návštěvy si k tomuto tibetskému exilovému vůdci vytvořil trvalý duchovní vztah. Khänpo také v roce 1993 navštívil mnoho zemí, v nichž získal mnoho nových žáků. Svým charismatem a autentickým vyučovacím stylem zapůsobil i na Číňany žijící v jihovýchodní Asii. V roce 1994 mu však čínské úřady zakázaly vycestovat do zahraničí s odůvodněním, že jeho setkání s dalajlamou v Dharamsale bylo nežádoucí.

V témž roce se v Pekingu konalo „Třetí fórum práce v Tibetu“, kterému předsedal prezident Ťiang Ce-min. Zde bylo rozhodnuto o potřebě zvýšit kontrolu klášterů, obývaných mnichy a mniškami, neboť náboženské instituce považovaly čínské úřady za ohnisko „aktivit dalajlamovy kliky“. Nařízení schválená fórem vyústila v pozdější kampaň „vlastenecké převýchovy“ a v nechvalně známou kampaň „tvrdý úder“. V roce 1997 byly založeny „pracovní jednotky vlastenecké převýchovy“, jejichž cílem bylo přinutit mnichy a mnišky po celém Tibetu, aby se zřekli dalajlamy a slíbili svou věrnost komunistické straně.

V roce 1998 byl khänpo Džigme Phüncchog třikrát vyslýchán a dotazován na spojení s dalajlámou v exilu. Khänpo odpověděl, že mu dalajlama, jakožto jeho duchovní učitel, radil, aby pracoval pro dobro všech cítících bytostí. Khänpo kategoricky odmítl jakoukoliv politickou angažovanost a přísahal, že ho dalajlama nikdy nenabádal k tomu, aby se účastnil jakýchkoliv politických aktivit. V tomto období byly v klášteře založeny „pracovní týmy“, které pro studenty pořádaly setkání politické indoktrinace a šířily materiály propagující komunistickou ideologii. Po výsleších a „převýchovných“ setkáních následovalo omezení pohybu Džigme Phüncchoga po Tibetu. Musel žádat o speciální povolení, aby mohl cestovat po provincii S'-čchuan.

V roce 1998 se pekingské úřady rozhodly omezit počet obyvatel kláštera (mnichů, mnišek i laických studentů) z 8000 na 150. Khänpo upozornil, že „snížení počtu obyvatel by nejen způsobilo institutu problémy, ale ohrozilo by podstatu jeho existence“. Oponoval také tím, že mniši sem přišli dobrovolně, na základě svého svobodného rozhodnutí, a jejich vystěhování by znamenalo porušení zákona zaručujícího svobodu vyznání. Čínské úřady částečně vyslyšely khänpovy námitky a zvýšily povolený počet obyvatel institutu na 400, později byl tento počet ještě zvýšen na 1400. Ve skutečnosti však v klášteře stále zůstávalo zhruba 8000 mnichů a mnišek.

Z rozkazu Ťiang Ce-mina

„Pracovní týmy“ přijížděly do kláštera průběžně až do roku 2000 a snažily se uplatnit nařízení o snížení počtu obyvatel na 1400. Konaly se výslechy a politická indoktrinace. Obyvatelé Setharu však stále vzdorovali oficiálním nařízením. V dubnu roku 2001 začaly přijíždět "pracovní týmy" z rozličných krajů provincie S'-čchuan, narušovaly studijní řád, ale nepodařilo se jim úplně omezit aktivity institutu. Opět přišlo nařízení, že většina obyvatel se musí vystěhovat do konce října. Jediní studenti z kraje Serthar, kteří mohli zůstat, byli ti, kteří by se zřekli dalajlamy. Rozhodnutí o vyhnání 7000 studentů začalo být realizováno 24. května roku 2000, kdy úředníci násilím převezli asi tisíc studentů do míst jejich původního bydliště v Tibetu nebo v Číně.

Koncem roku 2000 dorazil do kláštera posílený 70-ti členný „pracovní tým“. Obyvatelům institutu, zejména čínským, bylo nařízeno, aby se vrátili do místa svého původního bydliště. Studenti se odvolali k čínským úřadům a bylo jim řečeno, že tato nařízení pocházejí přímo z Pekingu, od prezidenta Ťiang Ce-mina. Jejich neuposlechnutí by vyústilo v uplatnění tvrdých postupů vůči institutu a vzdorujícím studentům. Všechny zaslané protestní petice byly odmítnuty. Později se někteří mniši a mnišky dobrovolně vrátili do svých domovů, jejich přesný počet však není znám. Má se za to, že k listopadu roku 2001 bylo vyhnáno skoro 3000 mnišek z původních 3500 až 4000. Serthar byl jeden z mála institucí v Tibetu, kde mohly mnišky dosáhnout vyššího stupně vzdělání. Čínská vláda většinu klášterů pro mnišky systematicky zničila, nebo omezila nový nábor do stávajících klášterů. Pro tibetské ženy usilující o vyšší vzdělání budou důsledky těchto opatření velmi vážné. Mnoho mnišek se vrátilo ke svým rodinám a nyní pracují na poli. Jiné skončily jako žebračky na okrajích velkých měst. Těm, které nemají rodinu nebo domov, nezbývá než emigrovat do Indie.

Násilné vyhnání

Z výpovědí svědků je zřejmé, že se čínští úředníci snažili přimět členy institutu k tomu, aby se vrátili do míst svého původního bydliště, nejrůznějšími způsoby. Hrozili jim, že pokud neuposlechnou, jejich rodiny budou muset zaplatit pokutu a vina bude přikládána khänpovi. Obyvatelé institutu nejprve odmítli uposlechnout příkazy k vystěhování. Při hromadném vyhánění, které následovalo, jim bylo řečeno, že musí podepsat dokument, jímž se měli zříci dalajlamy, a zavázat se, že přijímají politiku nastolenou čínskými úřady a že se do institutu už nevrátí. K podpisu se je úředníci snažili přimět různými způsoby - nabízeli jim peníze, šest jaků, stavbu nebo opravu domu, či práci.

I přesto mniši většinou odmítli toto prohlášení podepsat a rozhodli se trvat na svém za každou cenu. Když se situace vyhrotila, rozhodli se institut opustit bez toho, aby tento dokument podepsali. Násilné vyhánění bylo doprovázeno týráním, výhružkami a bitím. Plivání, kopání, házení hrnků, mávání puškami - to vše mělo sloužit k jejich zastrašení.

V červenci 2001 úřady nařídily, aby byla zničena část kláštera. Velké množství mnišských příbytků pak bylo srovnáno se zemí pomocí vojenské techniky, aby se mniši do kláštera již nemohli vrátit.

Do léta 2001 byl khänpo Džigme Phüncchog stále v Sertharu. Osmašedesátiletý zakladatel kláštera však trpěl zhoršujícím se zrakem a žaludečními potížemi a po vystěhování mnichů a ničení klášterních budov se ještě zhoršil jeho celkový psychický i fyzický stav. Vyhledat lékařskou pomoc mu bylo povoleno až v srpnu 2001, kdy byl převezen do vojenské nemocnice v Barkhamu. Poté byl údajně přesunut do nemocnice v Čcheng-tu, hlavním městě provincie S´-čchuan. Od té doby však místo jeho pobytu ani údaje o jeho zdravotním stavu nejsou známy. Podle nepotvrzených zpráv je khänpo držen kdesi v domácím vězení.

Ničení ze strachu

Pekingská vláda se zdráhá uvést důvody tvrdého zákroku vůči klášteru a vyjádření několika málo úředníků si protiřečí. Všichni ale odmítají tvrzení, že by vystěhování více než 7000 studentů probíhalo násilnou cestou. Ve veřejných prohlášeních obhajují čínské úřady své činy tím, že měly sloužit jako prostředek ke snížení počtu žáků institutu. Nicméně podle jiných informací byl institut Serthar obviněn z podpory „dalajlamovy kliky“, ukrývání protičínských elementů a „z nedostatečné podpory oficiálních stanovisek“. Přítomnost mnoha mezinárodních studentů byla považována za potenciální ohrožení „stability“ národa.

Když v roce 1996 začala první vlna kampaně „vlastenecké převýchovy“, zůstal Serthar institut nedotčen. Bylo to zřejmě díky jeho „akademickému“ statusu, protože byl považován spíše za vzdělávací, než za náboženskou instituci. Avšak některé zprávy naznačují, že tím, že se khänpo odmítl zúčastnit obřadu jmenování pančhenlamy, vybraného Číňany, mohl čínské vedení popudit.

Tvrdý postup vůči klášteru Serthar v roce 2001 odporuje opakovaným prohlášením čínské vlády o náboženské svobodě v Tibetu. Zničení takového centra vyšších buddhistických studií, které nemá v dnešním Tibetu obdoby, je ztráta nejen pro Tibet samotný, ale i pro buddhistická studia po celém světě.

Řečeno slovy studentů, kteří emigrovali poté, co byli vyhnáni: „Čínské úřady se očividně báli vlivu, který by jednoho dne mohli tito vysoce vzdělaní intelektuálové získat. Proto zahájili útok na Serthar pod záminkou přezkoumávání postojů a kázně“.

Podle zprávy "Destruction of Serthar Institute", který vydalo v prosinci 2001 Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii zpracovala Petra Veselá.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 16 - léto 2002.