Články

Soucítění v našem světě

Záznam z veřejné přednášky J.S. dalajlamy, kterou pronesl 3. července 2002 ve Sky Clubu Brumlovka v Praze.

Bratři a sestry, jsem velmi šťasten, že se s vámi mohu opět setkat. Za takováto setkání jsem vždy velmi rád a chtěl bych velice poděkovat organizátorům, jejichž práce si velmi vážím. Když jsem vaši zemi navštívil poprvé, bylo to krátce poté, co jste získali svobodu a skutečnou nezávislost, a já jsem měl tehdy příležitost sdílet s vámi vaše nadšení. Samozřejmě po nadšení přichází vlastní proces transformace, který není snadný. Je to dlouhá cesta, a i když počáteční nadšení opadne, je nutné si zachovat vizi toho, kam směřujeme. Mám za to, že Česká republika to nakonec dokáže a nezíská pouze svobodu a prosperitu, ale také se tu podaří rozvinout pozitivní lidské hodnoty, a tak uskutečnit skutečně lidskou společnost.

Já jsem obyčejný člověk a kromě toho také buddhistický mnich. Jako buddhistický mnich mám jednu hlavní praxi, a tou je rozvíjení altruistické mysli. Když už jednou žijme, je důležité, aby náš život byl smysluplný. Co to znamená smysluplný život? Je to život, prožitý šťastně a s radostí. A jak toho dosáhnout? Samozřejmě je tu celá řada faktorů, ale tím nejdůležitějším je vnitřní klid a duševní rovnováha. A čím více je v naší mysli altruismu, tím hlubší je náš vnitřní klid a spokojenost. Jakožto praktikující buddhista cítím velkou zodpovědnost dělit se o toto poznání s druhými. Proto kamkoliv přijdu, snažím se přispět k šíření lidských hodnot, a proto je i dnes naším tématem význam soucítění v dnešním světě.

Co je soucítění? Někdy si můžeme myslet, že je to jakási útrpnost s někým, kdo je na tom hůř než my, a nám je ho proto líto a máme přitom pocit nadřazenosti. To ale není skutečné soucítění. Jindy si můžeme myslet, že soucítění můžeme pociťovat pouze ke svým blízkým. To ale není upřímné soucítění proto, že je v něm příměs připoutanosti. Není nestranné, protože rozlišuje na přátele a nepřátele. Naproti tomu opravdové soucítění, opravdovou starost o druhé, nemáme jen proto, že pro nás něco udělali nebo pro nás mnoho znamenají. Skutečná laskavost k druhým pramení z pochopení toho, že druzí jsou stejní jako já, že stejně jako já touží po štěstí a chtějí se zbavit utrpení. A že všichni máme stejné právo toho dosáhnout. Takovéto soucítění a laskavost jsou nestranné a zahrnují tak i naše nepřátele. I když je k nám někdo vysloveně zlý nebo nepřátelský, nevadí, protože zůstává lidskou bytostí s právem zbavit se utrpení.

A k čemu nám je soucítění dobré? Můžeme hovořit o třech úrovních užitku. O té první jsem se již zmínil. Soucítění je klíčem k vnitřnímu klidu, přináší nám více sebedůvěry a stability, a díky nim pociťujeme méně strachu. Proto jsme otevřenější a snáz se nám komunikuje s druhými. Druhou úrovní je to, že se skrze soucítění zklidní naše mysl a zlepší naše zdraví. V současné době i lékaři přicházejí na to, že klidná mysl je důležitá pro úspěšnou léčbu. Na třetí úrovni je soucítění základem pro šťastnou rodinu a šťastnou společnost.

Někdo by si mohl pomyslet: „Všechna náboženství hovoří o lásce a soucítění, takže to jsou jakási náboženská témata. Ale mně náboženství nic neříká, tak proč bych se měl zabývat soucítěním?“ Je pravda, že všechna náboženství vyzdvihují hodnoty jako soucítění, lásku a schopnost odpouštět. V první řadě jsou to ale základní lidské hodnoty, a náboženství je jeden z nástrojů k jejich posílení. Všechny náboženské a filosofické představy, jako je stvořitel, karma nebo přerozování, jsou tu od toho, aby nám pomohly posílit tyto základní lidské vlastnosti. Mám za to, že náboženství a základní lidské hodnoty jsou dvě oddělené věci. Lidská laskavost a  soucítění jsou s námi po celý život. Už ve chvíli, kdy se narodíme, bychom stěží mohli přežít bez laskavé péče druhých. A stejně tak, když jsme staří a nemocní, když umíráme, jsou pro nás laskavost a soucítění druhých důležité. S náboženstvím je to jinak. Když se narodíme, nemáme o něm ani ponětí. Znám spoustu lidí, kteří jsou opravdu laskaví a přitom jsou nevěřící. A z toho usuzuji, že náboženství a základní lidské hodnoty jsou dvě různé věci. Náboženství je dobré, ale i bez něj se dá žít šťastný život. Bez základních lidských vlastností však šťastný lidský život není možný. Když někdo o náboženství nic neví, není to problém, neměl by ale přehlížet základní lidské hodnoty. Pokud se někdo zabývá náboženstvím, ale zanedbává základní lidské hodnoty, bude nešťastný. Bude vždycky cítit strach, bude podezíravý a bude ovládán negativními emocemi. tak si zkazí své zdraví i své vztahy s přáteli a to, že popírá základní lidské hodnoty, mu nakonec zničí život.

Mám za to, že hlavním rysem, kterým se člověk liší od ostatních savců, je jeho i nteligence. A díky ní jsou potřeby nás lidí ve srovnání s ostatními zvířaty, která žijí velmi prostě, bezmezné. aby lidé všechny své potřeby naplnili, věnují se všemožným aktivitám: ekonomice, politice, vzdělávání, péči o zdraví. To, zda tyto aktivity opravdu přinesou lidstvu něco dobrého, závisí na jejich motivaci. S nedostatkem dobré motivace mohou naopak přinést více problémů. Podívejme se například na náboženství, které je tu od toho, aby lidem pomáhalo a přitom samo nyní způsobuje problémy. Stejně tak je to s ekonomikou nebo s právem. Právo nám má zaručovat spravedlnost a rovnoprávnost, ale když mu schází správná motivace, vede to k tomu, že jsou lidé chudí a lidé bohatí, lidé, kteří trpí, že je tu spousta korupce a skandálů. Čím soucitnější je motivace, tím prospěšnější je a ktivita. Například učitel s dobrou motivací může svým žákům dát mnoho dobrého. Když někdo vydělává peníze s upřímnou motivací, mohou tyto peníze být užitečné, a navíc si tento člověk nepokazí pověst. Když ale dobrá motivace schází, tak i vydělané peníze způsobí více problémů a ztrátu pověsti. A můžeme dokonce uvést i příklad války. Pokud si v situaci, kdy není jiná možnost než použít sílu, zachováme soucitnou motivaci, omezí se tak i ničivé následky. A naopak, pokud schází úcta k životům druhých, budou i ničivé následky větší. Tak vidíme, že na každé aktivitě je nejdůležitější její motivace.

Nebo jiný příklad, kterým je vztah matky a dítěte. Je to vztah velice blízký, ze strany matky je tu starostlivost a péče, a ze strany dítěte zase potřeba péče, což je dáno už biologicky. Je proto přirozené, že vztah mezi matkou a dítětem by měl být velmi blízký a hezký. Bohužel ale existují příklady, kdy tomu tak není z důvodu chybějící lidské laskavosti. Dalším příkladem je manželství. Lidé vstupují do manželství proto, aby spolu žili šťastný život, ale když tu není laskavost, i manželství se často stává zdrojem problémů.

Otázka zní: je možné lidskou laskavost a soucítění vědomě rozvíjet? Nepochybně a no. Když se budeme snažit, povede to k opravdovému rozvinutí naší laskavosti. Jsem totiž přesvědčen, a dokonce to již tvrdí i někteří vědci, že laskavost je základní lidskou přirozeností. Agresivita je tu také, ale není základní, laskavost převažuje. Tam, kde vládne laskavost, se cítíme lépe a zdravěji, naproti tomu tam, kde lidská laskavost chybí, je i fyzický rozvoj ztížený. Kdo má v mysli neustále hněv, strach, žárlivost a jiné negativní emoce, trpí i tělesně: špatně spí, špatně tráví, a podlamuje si tak vlastní zdraví.

Ještě je třeba vyjasnit, co odlišuje dobrou a špatnou motivaci, pozitivní a negativní emoce. Dobrá motivace a pozitivní emoce jsou ty, které vedou ke štěstí, a špatné naopak ty, které vedou k utrpení.

Všichni samozřejmě víme, jak na nás působí prostředí. Je to tím, že jsme jím neustále obklopeni, a tím se stává zažitým a mění nás. Stejně tak je to s myšlenkami. Skrze postupné osvojování nás mohou ovlivnit. A takto lze také cvičit mysl. Je třeba přemýšlet o významu soucítění, stále znovu, znovu a znovu. A také o negativních důsledcích nedostatku laskavosti. Musíme to dělat tak dlouho, dokud nevyvstane jasné pochopení a ocenění v tom smyslu, že budeme rozvíjet to pozitivní, a toho negativního, jako je hněv, se vyvarujeme. Takto je možné mysl skutečně změnit. Tato metoda je opravdu účinná. Nikoliv modlitba nebo meditace, kdy máme zavřené oči a nemyslíme na nic. Je třeba používat vlastní i nteligenci, a na základě svých zkušeností a zkušeností svého okolí rozpoznat, že tyto hodnoty jsou dobré a užitečné, a proto je rozvíjíme. A zároveň si uvědomíme škodlivost negativních emocí, a budeme se jich proto zříkat. A tak se postupně časem dostaví změna. Jde o to umět lidskou inteligenci používat správně, a dojít tak k přesvědčení, které může transformovat naši mysl. Otázkou samozřejmě je, zda nám o to jde či nikoliv. ale pokud a no, skrze dostatečné úsilí je to možné.

Jsem přesvědčen, že každý z nás v sobě má semínko soucítění. Jde jen o to si to uvědomit, použít je a nechat je růst. ač je moje zkušenost omezená, je lepší než žádná. Dovoluje mi prohlásit, že mysl je možné změnit. A když mysl budeme rozvíjet správným způsobem, můžeme dosáhnout maximálního účinku.

Naše soucítění není samo ještě zárukou toho, že ti ostatní budou skutečně šťastní. To záleží do značné míry na nich. Jisté však je, že projevené soucítění má okamžitý účinek na nás samé. Staneme se klidnějšími a šťastnějšími, a tak i když nás potká nějaká obtížná situace, snadněji se s ní vypořádáme.

Na závěr Jeho Svatost dalajlama odpověděl na otázky z publika:

Je snadné o soucítění přemýšlet a mluvit, horší je to v praxi. Kde brát sílu a odvahu být soucitní v každodenním životě?
Lidé si někdy myslí, že mít soucítění znamená před každým ustupovat. To ale není podstata soucítění. Když vás například někdo zneužívá, tak a niž byste ztratili soucítění, můžete přijmout protiopatření, můžete se bránit. Pokud si při tom zachováte soucitný postoj, bude vaše protiopatření dokonce účinnější. Naopak, když bude vaše mysl rozrušená a negativní, snadno uděláte nějakou chybu. Tolerance nespočívá v tom, že za každou cenu před druhými ustupujeme, ale v tom, že v sobě nenecháme vyvstat nenávist vůči tomu, kdo nám působí potíže. A být soucitní v každodenním životě - to je rozhodně možné. Samozřejmě tu určitou roli hraje čas, nenaučíme se to za pár dnů nebo týdnů. ale když se budeme soustavně snažit, celé měsíce a třeba i roky, začne se v naší mysli něco měnit.

Je dávání peněz lidem na ulici soucítění?
Vím, že i mnoho politiků dává peníze žebrákům na ulici. V Indii, kde žiji, je na ulicích mnoho žebráků. Když jsem se jich jednou zeptal, jak se jim daří a kdo jim dává peníze, odpověděli, že nejvíc peněz jim dávají politici. Snaží se tím totiž získávat voliče a daří se jim to, protože těmto lidem na ulici je jedno, jak bude vypadat politika země, hlavně když dostanou nějaké peníze. Dávání peněz s takovouto zištnou motivací ale není projevem úplně upřímného soucítění. Samozřejmě když dáváme peníze proto, že máme skutečnou starost o druhého člověka a nikoliv pro zisk a slávu, potom můžeme mluvit o skutečně soucitné pohnutce. Obecně ale mají větší hodnotu a smysl takové soucitné činy, které mohou poskytnout dlouhodobou pomoc.

Jak nám může meditace pomoci ke štěstí?
Existuje celá řada různých druhů meditace. Obecně můžeme říci, že je meditace důležitý prostředek, který pomáhá transformovat naši mysl.

Jak můžeme my, obyčejní lidé v Čechách, kteří nejsme politici a nemáme žádnou moc, pomoci Tibetu?
V první řadě byste se měli snažit dozvědět něco o Tibetu a tamní situaci. A pokud již něco víte, můžete informovat ostatní. Tibetská otázka, to není pouze porušování lidských práv, ale mnoho dalších komplexních problémů. Mne v současné době nejvíce trápí otázka životního prostředí Tibetu. Jelikož Tibet leží velmi vysoko a podnebí je v něm velice suché, je tamní životní prostředí velmi zranitelné a potřebuje zvláštní péči. Kromě toho v oblasti Tibetu pramení mnoho velkých řek, které tečou do celé a sie, od Pákistánu až po Čínu. Proto by narušení životního prostředí v Tibetu mělo vážný dopad na mnoho milionů lidí. Další velkou starostí je otázka zachování tibetské kultury a buddhistického duchovního odkazu. Jsem přesvědčen, že tato kultura má skutečný potenciál pomoci mnoha lidem, včetně milionů mladých Číňanů, kteří by z ní mohli mít skutečný užitek. Ovšem aby se podařilo uchránit tibetské životní prostředí, kulturu a duchovní odkaz, je zapotřebí nová politická struktura. a tou by měla být skutečná autonomie. Takové uspořádání by přineslo užitek oběma stranám. Pro nás by bylo zárukou zachování naší kultury a životního prostředí, a pro Čínu by zase zaručilo jednotu a stabilitu. O tom všem můžete i nformovat své přátele a také se můžete obracet na své zastupitele, politiky a členy parlamentu a i nformovat je o svých názorech a požadavcích. Pokud nejste sami členy nebo spolupracovníky skupiny na podporu Tibetu, můžete se obrátit na naše přátele z Lungty.

Toto je poněkud osobní otázka. Co máte v té červené tašce, která je na stole před vámi?
Jeho Svatost se směje a začíná z tašky postupně vytahovat obal na brýle, pastu a kartáček na zuby, tužku a další drobnosti. Se slovy „A tohle je nejdůležitější!“ Jeho Svatost vytahuje malý bonbón a strká si ho do pusy. V zápětí vyndává ještě jeden a podává ho tlumočnici. Přitom se stále srdečně směje.

Lidé způsobují mnoho utrpení zvířatům. Jak tomu můžeme bránit, když nám to klasické právo zakazuje?
Je třeba respektovat a chránit životy zvířat - vždyť i oni cítí bolest a radost, je to jasně vidět z toho jak reagují, když je jim ubližováno. Většina Tibeťanů ovšem nejsou vegetariáni, přestože úcta k životům zvířat byla v Tibetu vždy veliká a lov a rybolov byl odedávna zakázán. V naší tibetské komunitě v Indii zase platí zákaz pěstování zvířat na porážku. V klášterním prostředí v naší komunitě se navíc snažíme prosazovat vegetariánskou stravu. Neznám zákony vaší země a tak vám nemohu poradit, jen mohu říci, že je velmi dobré starat se o zvířata a respektovat jejich životy.

Poznal jste velmi dobře západní civilizaci. Proč právě v těch nejbohatších a technicky nejvyspělejších zemích rostou frustrace, deprese, drogové závislosti, perverze všeho druhu? Jde o slepou uličku ve vývoji člověka?
Již jsem se zmínil o tom, že materiální rozvoj sám o sobě nestačí. V důsledku své lidské inteligence máme stále více potřeb a více tužeb, kterými si ale jen způsobujeme více starostí, neklidu a strachu. Protože jsou ale naše bolestné zkušenosti způsobeny naší vlastní lidskou i nteligencí, nenajdeme jejich řešení v penězích, ale zase jen ve vlastní i nteligenci. Je třeba, aby zároveň s materiálním rozvojem docházelo i k rozvoji duševnímu. V tomto smyslu jsou vyspělé země ukázkou toho, že a čkoliv je materiální rozvoj dobrý, má své meze a bez rozvoje základních lidských hodnot nám může přinést více potíží než užitku.

Můžeme pro vás udělat něco, co by vám udělalo radost, tak jako vy přinášíte radost do našich srdcí? Můžeme vám dát nějaký dárek k narozeninám?
Já mám největší radost z lidského úsměvu. Vidím, že se smějete a z toho mám radost. Dnes ráno jsem byl na Hradě na konferenci o náboženství abylo zajímavé vidět, jak každý na úsměv reaguje jinak. Přišel jsem tam, a jak je mým zvykem, na všechny jsem se smál. Někteří lidé mi úsměv opláceli a také se začali usmívat. Z toho mám vždy radost. Ale jiní lidé se zdají být spokojenější, když se tváří velmi vážně. Když jsem se na ně usmál, jejich tvář zůstala úplně vážná. Řekl jsem si, že se jim to tak a si líbí víc, a tak jsem také vždy patřičně zvážněl ... [smích]. Sám mám ale za to, že lidský úsměv je něčím jedinečným, je to veliké bohatství.

Pomodlete se prosím s námi za vaše zdraví a vaši další návštěvu Čech.
Je pravda, že jsem letos poměrně vážně onemocněl, ale velmi brzy jsem se z toho dostal, a teď už jsem zase úplně zdráv. Teď je mi 67 let a jak dlouho budu ještě žít, to nevím. Možná deset, možná dvacet nebo třicet let. Vím ale jistě, že dokud budu živ, budu buddhistickým mnichem a obyčejným člověkem a doufám, že budu moci dál přispívat k rozvíjení základních lidských hodnot. Mám jednu nejoblíbenější modlitbu, která pochází ze starého i ndického textu a rád bych se s vámi teď o ní podělil:

Jsem velmi šťasten, že jsem měl možnost se s vámi setkat. My všichni jsme stejné cítící bytosti, máme stejný potenciál žít šťastný a smysluplný život. Podmínkou takového života je mít dobré a vřelé srdce, soucítění a laskavost. Prosím přemýšlejte o významu těchto základních lidských hodnot. Když je shledáte užitečnými, můžete s nimi začít experimentovat a uvidíte, jaký budou mít na váš život hluboký dopad.

Z angličtiny přeloženo překladatelskou skupinou Karma Thegsum Čhöling Praha, 2002.