Články

Jeho Svatost dalajlama v Praze

Laskavost a energie, stálý úsměv na tváři a neustálá pohoda, vtipkování a častý smích. To vše a ještě mnohem více je vlastní Jeho Svatosti 14. dalajlamovi, který v říjnu navštívil Prahu. Každý, kdo se s ním setkal, si odnesl trochu z jeho síly a vnitřního klidu. Snad kromě představitelů čínského režimu neexistuje nikdo, kdo by neobdivoval jeho schopnost soucítění a vstřícnost k ostatním lidem. Každý, kdo ho vidí či slyší, se podvědomě začne usmívat. A ještě teď, když o jeho návštěvě píšeme, se nám na tvář vloudil úsměv…

Pondělí 16. října, 15:55, Letiště Praha - Ruzyně
Na letištní plochu dosedá pravidelná linka z Bratislavy. Kromě představitelů konference Forum 2000 čeká na Jeho Svatost dalajlamu také zástupce indického velvyslanectví v Praze a malý štáb zpravodajství České televize, který byl jako jediný z novinářských kruhů vpuštěn do uzavřených prostor určených významným hostům. Krátký rozhovor s dalajlamou je přerušován hlukem startujících a přistávajících letadel. U vstupních dveří čekají zástupci skupin na podporu Tibetu a buddhistických skupin v ČR s bílými khatagy v rukou. Dalajlama postupně všechny přítomné krátce pozdraví a pak nasedá do připravené tmavě červené limuzíny a odjíždí za prezidentem Václavem Havlem do jeho vily ve Střešovicích. Zbytek jeho doprovodu, ve kterém je kromě jiných i mladší bratr Jeho Svatosti Tändzin Čhögjal, odjíždí do Lán, kde je ubytován.

Úterý 17. října, 9:00, Pražský hrad
Přestože je teprve devět hodin ráno, Španělský sál na Pražském hradě se plní hosty i novináři. Všichni muži s výjimkou íránského šejka a Tibeťanů jsou v obleku. Většina lidí si jde nalít ranní kávu, fotografové a kameramani ale bojují o lepší místo pro záběr Jeho Svatosti dalajlamy.

„Bratři a sestry,“ začíná dalajlama projev svou typickou jednoduchou angličtinou s tibetskou dikcí. „Velice vítám takovéto setkání a jsem rád, že se i já mohu s vámi podělit o některé ze svých pocitů a některé ze svých myšlenek. Jsem skutečně velmi šťasten, ale zároveň jsem i trochu nervózní, protože nemluvím příliš dobře anglicky. A navíc rád hovořím neformálně, takže dovolte, abych využil této příležitosti a říkal skutečně to, co mám na mysli.“ Nervozita ale brzy mizí a dalajlama se nehledě na psanou verzi svého projevu rozhovoří o duchovních hodnotách, emocích dobrých i destruktivních, o náboženství, ale i o tom, jak dosáhnout štěstí. „V tomto dnešním světě, pro který je typický materiální rozvoj a globalizace, stále nesmíme zapomínat, že jsme hlavně lidské bytosti. My lidé jsme jakýmisi pány nad technologií a vědou, ale nejsme otroky techniky. Myslím si, že lidské hodnoty by měly stát výš než materiální věci a technika. Já sám tomu říkám sekulární etika, která nevychází z nějakého konkrétního náboženství, ale představuje určité duchovno, jež potřebujeme k tomu, abychom žili šťastně. Nic jiného není třeba.“ A jeho vnitřní klid jako by jeho slova potvrzoval.

Po zbytek dopoledne a většinu odpoledních hodin seděl Jeho Svatost dalajlama v sále a poslouchal projevy a vystoupení. Chvílemi zavíral oči a snad meditoval. Na mysl nám přišla slova jeho zástupce pro střední Evropu Čhime Rigdzina, který ještě před návštěvou říkal: Chci, aby dalajlama strávil několik hodin posloucháním přednášek. Alespoň na chvilku si odpočine…

Úterý 17. října, 18:30, Chrám svatého Víta
Lidé se před Chrámem svatého Víta na Pražském hradě začali shlukovat už v pět hodin. Teprve v šest se ale otevřel hlavní vchod. Novináři byli vpuštěni až do těsné blízkosti řečnického pultu, ale nejdříve se museli zastavit u policisty s ručním detektorem kovu. Kameramani a fotografové opět bojovali s ochrankou o každý metr. Po půl sedmé těsně kolem nich prošli hlavní protagonisté a usedli do křesílek před oltářem. Multireligiózního setkání se zúčastnili pražský arcibiskup, indický myslitel, židovský rabín, íránský šejk, arcibiskup ze Sierra Leone a dalajlama.

Svatým Vítem se rozléhá křesťanský projev, po kterém následují verše z véd. Ty nahrazují slova v hebrejštině, citáty z koránu a nakonec buddhistické zásady Jeho Svatosti dalajlamy. Projevy jsou přerušeny jen krátkými nahrávkami modliteb toho náboženství, které vyznává následující řečník. „Sama skutečnost, že se zde stavíme do jedné řady, že s úctou nasloucháme slovům i hudbě, vyjadřující tak rozdílné spirituality, je výmluvným symbolem a poselstvím… Posíláme znamení naděje a výzvu k usmíření do všech míst našeho světa, kde dosud trvají nebo se nově zažíhají požáry nenávisti,“ řekl moderátor večera Tomáš Halík. Na všechny padl nečekaný klid, když ne jinde, v tomto chrámu toho večera na krátkou chvíli nastalo usmíření.

Po skončení projevů zapaluje každý z náboženských představitelů a dalších významných hostů konference Forum 2000 svíčky na obrovském svícnu. V tu chvíli dává předtím klidný a uvolněný dalajlama průchod své zvědavosti. Všechny, kdo kolem něj procházejí, aby zapálili svíčku, vesele zdraví a zvědavě se naklání, aby viděl, jestli ji zapálí či nikoli. Skoro jako by šibalsky čekal, že se to někomu nepovede…

Maličkou zlomyslnost pak provedl své ochrance, která se po oficiálním závěru snažila provést ho houfem novinářů a hostů co nejrychleji pryč. Jeho Svatost dalajlama vyšel, ale uvědomil si, že si ještě nepodal ruku se všemi hosty, a tak to spěchal rychle napravit. Volně se procházel davem a se všemi se zdravil. Když se konečně členům hradní ochranky podařilo vyvést ho ven, bylo vidět, jak si oddechli.

Středa 18. října, 11:00, Trůnní sál Pražského hradu
Tisková konference Jeho Svatosti dalajlamy se konala v malém Trůnním sále Pražského hradu a byla na pozvánky. Ti, kteří je nedostali, měli většinou smůlu, protože vchod byl hlídán. Redaktorka Tibetských listů se tam sice náhodou bez pozvánky dostala, ale známý čínský tibetolog Victor Chan, který byl součástí dalajlamova doprovodu, nebyl původně vpuštěn a musel vejít až se samotným dalajlamou.

„Dámy a pánové, vítejte na tiskové konferenci. Jeho Svatost dalajlama si nepřeje říci úvodní slovo…“ zahájil besedu Jiří Pehe. „Nemám co říct,“ přerušil ho se smíchem dalajlama. Na každou otázku však poté dlouho odpovídal. Většina novinářů ztratila své obvyklé ostré způsoby a otázky kladla téměř uctivě. Mluvilo se o plánované návštěvě Tchaj-wanu, ale i o tom, jestli tibetský vůdce ovládá telepatii či zda používá e-mail. Dalajlama se přiznal, že zatímco všechny jeho úřady využívají Internet, on sám to s počítači příliš neumí. „Moje prsty jsou ještě tak schopné používat šroubovák. Ale počítač? To je beznadějné,“ smál se.

Samozřejmě se však mluvilo i o vztazích s Čínou. „Mám jednu novou soukromou mantru, kterou si odříkávám: Nejsem pro nezávislost, nejsem pro nezávislost... A čínští představitelé mají svou vlastní mantru: Tibet je součástí Číny, Tibet je součástí Číny… Nakonec se ale jednou ukáže, že tyto mantry jsou absurdní,“ řekl.

Středa 18. října, 13:00, Restaurace na Hradčanech
Při soukromém obědě, kterého se zúčastnili dalajlama se svým tibetským doprovodem, český průvodce Jeho Svatosti Alexandr Neuman, čínský tibetolog Victor Chan, pražský lektor tibetštiny Tändzin Dargjä, dva členové hradní ochranky a tlumočnice, se dalajlama vyptával svých českých bodyguardů na život v České republice před revolucí a po revoluci. Často se řeč stočila k Victoru Chanovi, který v současné době pracuje na knize o Tibetu, Číně a Jeho Svatosti. Již dříve si členové dalajlamova doprovodu Victora Chana z neznámého důvodu dobírali, zejména pak dalajlamův mladší bratr Tändzin Čhögjal. Při obědě si z něj opět dělali legraci ve smyslu, že vlastně nemá žádnou pořádnou identitu, protože je původem Číňan z Hongkongu, žije v Kanadě a neustále se zabývá Tibetem. Když si Victor Chan při obědě nalil jasně červený ovocný čaj, dalajlama si toho všiml a řekl: „Ha, já jsem vždycky tušil, že jsi rudý Číňan.“ A rozesmál se. Dalajlamův bratr pouze podotkl: „To jsem neřekl já, to řekl Jeho Svatost dalajlama.“ A to vyvolalo další smích.

Středa 18. října, 14:00, Senát Parlamentu ČR
Jménem Zahraničního výboru Senátu ČR uvítal Jeho Svatost dalajlamu předseda výboru Michael Žantovský. Senátoři a dalajlama společně seděli u stolu, na kterém byly mísy s květinami v barvách tibetské vlajky. Žantovský prozradil, že se výbor těmito květinami snažil vynahradit to, že se mu nepodařilo sehnat tibetskou vlajku. Během půlhodinového setkání se většina přítomných senátorů téměř celou dobu vědomě či podvědomě usmívá.

Dalajlama výboru poděkoval za podporu, především za protibetskou petici, kterou senát v roce 1994 schválil. V krátkém projevu pak dalajlama konstatoval, že současná situace v Tibetu působí beznadějně, že má pocit frustrace a pocit, že je snad už příliš pozdě. O tibetský duch však dalajlama obavy nemá: „Ten vydržel padesát let a vydrží dalších padesát, spíše bude ještě sílit.“ Pokud se ale naplní čínské plány a do třiceti let se do Tibetu nastěhuje dvacet milionů Číňanů, nezbude už podle tibetského vůdce žádná naděje. „Musíme stále doufat v to nejlepší a zároveň se připravovat na to nejhorší,“ řekl dalajlama.

Středa 18. října, 18:00, Sportovní hala na Výstavišti
Už ve čtyři hodiny stály před pražskou Sportovní halou davy lidí. Ti šťastnější měli lístky a po otevření se hnali k nejlepším místům, na mnoho dalších se ale vstupenky nedostaly. Přednášku Jeho Svatosti dalajlamy si přišlo poslechnout sedm a půl tisíce lidí. Před přednáškou se divákům představili tanečník a hudebník Tändzin Gönpo a zpěvačka Namgjal Lhamo. Asi v šest hodin ochranka v zákulisí znervózněla a za tři minuty přijela hradní limuzína s Jeho Svatostí. Za chvíli pak už byl na jevišti spolu se svým osobním tlumočníkem a českou překladatelkou. Radost dalajlamy ze setkání s obyčejnými lidmi byla viditelná. Hned na začátku si rukou zastínil oči, aby přerušil ostrá světla, a rozhlížel se do hlediště. „Tolik lidí…“ pochvaloval si. Během přednášky se rozhlížel, neposedně se vrtěl a bavil svými kousky publikum vždy, když tlumočnice překládala do češtiny. Prohlížel si láhev dobré vody, škrábal se a stěžoval si, že ho „kouše nějaký nepřátelský hmyz“. Po přednášce o emocích, lidských hodnotách a etice v novém tisíciletí odpověděl i na několik dotazů z obecenstva. „Rozčílíte se někdy?“ „Když si na mě sedne komár, nechám ho většinou pít a daruji mu krev. Když přiletí druhý, to už se mi nelíbí, a tak ho odháním. Třetího se snažím scvrnknout a někdy ho dokonce i plácnu,“ uvedl dalajlama příklad takovéto situace.

Místo plánované hodiny se nakonec dalajlama v hale zdržel o čtyřicet minut déle. „Hodina je krátká doba, když se projev překládá. A Jeho Svatost dalajlama chtěl, aby lidé odešli spokojeni. Navíc jemu samotnému se tam velmi líbilo,“ prozradil později důvod zástupce dalajlamy pro střední Evropu Čhime Rigdzin.

Čtvrtek 19. října, 10:00, Letiště Praha - Ruzyně
Jeho Svatost dalajlama posnídal s několika českými příznivci Tibetu a dlouho si s nimi povídal. Potom odletěl do Severního Irska.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 10 - zima 2000