Stručná historie

Tibet ve 20. století

1903: Britská Indie posílá do Tibetu vojenskou expedici vedenou plukovníkem Younghusbandem, která u Gjance poráží tibetskou armádu. Třináctý dalajlama Thubtän Gjamccho utíká do Mongolska a Číny.

1904: Britská armáda opouští Tibet po podepsání Lhaské úmluvy; podle ní se Tibet musí zdržet uzavírání smluv s mocnostmi. Schvaluje se otevření britských obchodních tržišť v Gjance a Garthogu.

1907: Británie a Rusko uznávají Tibet jako stát pod nominální svrchovaností Číny. Smlouva porušuje dřívější uznání nezávislosti Tibetu britskou vládou.

1910: Mandžuský generál Chao Er-fang útočí na Tibet, tím končí dlouholeté vztahy mezi mandžuskou dynastií a institucí dalajlamů. Třináctý dalajlama utíká do Indie.

1912: Kampaň za nezávislost vedená dalajlamou vyústí v odsun čínských jednotek z centrálního Tibetu.

1913: Poté, co z provincií Amdo a Kham odcházejí poslední čínské jednotky, vyhlašuje dalajlama nezávislost Tibetu. Urychluje také proces modernizace, který má posílit mezinárodní postavení Tibetu.

1914: Britská Indie, Čína a Tibet podepisují jako nezávislé mocnosti tzv. Simelskou dohodu. Čína dohodu odmítá ratifikovat a konflikt končí zrušením čínské svrchovanosti nad Tibetem.

1933: Třináctý dalajlama Thubtän Gjamccho umírá ve věku 54 let. Thubtän Džampal Ješe se stává regentem a faktickým vládcem Tibetu.

1935: Ve vesnici Tagccher v severovýchodním Tibetu se narodil chlapec Lhamo Döndub, budoucí čtrnáctý dalajlama Tändzin Gjamccho.

1940: Tändzin Gjamccho je intronizován, oficiálně uznán za čtrnácté vtělení dalajlamy.

1947: Tibetská vláda blahopřeje Indii k nově získané nezávislosti. Na konferenci o vztazích mezi asijskými státy je Tibet zastoupen vlastní delegací.

1948: Tibetská vláda vypravuje do zahraničí významnou obchodní delegaci vedenou Žagabpou, aby podala důkaz nezávislosti státu. Velká Británie a USA udílejí vzhledem k uznání tibetské nezávislosti víza do tibetských pasů.

1949: Komunistická deklarace lidové Číny za „osvobození“ Tibetu vyvolává obavy, tibetská zahraniční kancelář žádá o podporu v dopise britskému ministru zahraničí Ernestu Bevinovi. Je přiložena kopie dopisu zaslaného předsedovi Mao Ce-tungovi, ve kterém se vysvětluje, že Tibet je nezávislý stát, a proto by nová čínská vláda měla respektovat stanovené hranice. V prosinci posílá tibetská vláda telegram, v němž žádá Velkou Británii o podporu přijetí Tibetu do OSN.

1950: 40 000 jednotek Čínské lidově osvobozenecké armády útočí na Čhamdo, město na východě Tibetu. O dva dny později je tibetská armáda o 8 000 mužích poražena a guvernér provincie Ngaphö Ngawang Džigme je zadržen jako rukojmí. Indická vláda zasílá protestní dopis představitelům Číny. USA a Velká Británie se připojují.

1951: Tibetská delegace je v Pekingu donucena podepsat „Sedmnáctibodovou smlouvu“, aniž by k tomu měla od své vlády oprávnění. Komunistická Čína vtiskne na listinu padělanou tibetskou pečeť. Do Lhasy přicházejí desetitisíce čínských vojáků.

1952: Desátý pančhenlama přijíždí do Lhasy a setkává se s dalajlamou. Sedmnáctibodová smlouva se začíná realizovat, výsledkem je vytvoření Tibetského pracovního výboru.

1954: Indie a Čína podepisují dohodu založenou na pěti zásadách mírového soužití (paňčašíla) a Indie opouští ideu nezávislosti Tibetu. Dalajlama navštěvuje Peking a jedná s představiteli státu. Zvyšuje se počet utečenců z provincií Amdo a Kham, uprchlíci přinášejí čím dál tím hroznější svědectví o komunistických útocích na náboženství a náboženské instituce.

1956: Dalajlama, kterému je nyní 21 let, přijíždí do Indie na oslavy Buddha džajantí, 2 500. výročí Buddhova narození. Diskutuje o možnosti azylu s premiérem Néhrúem, ale čínský premiér Čou En-laj ho přesvědčí, aby se vrátil zpět domů, a slíbí mu, že se Peking bude snažit o napravení situace v Tibetu. Čína sestavuje Přípravný výbor pro zřízení Tibetské autonomní oblasti, který má nahradit tibetskou vládu.

1958: Sdružením 23 khampských náčelníků vzniká partyzánská protičínská skupina, nazvaná Čhu-ži gang-dug (Čtyři řeky, šest pohoří) v čele s Taši Gönpem. Nová žlutá vlajka se dvěma zkříženými meči se stává standartou tibetského hnutí odporu. V červnu shazuje CIA khampských bojovníkům z letadla první dodávku zbraní. Tibetské odbojové skupiny se rozšířují i do centrálního Tibetu.

1959: Ve Lhase propuká tibetské národní povstání. Čína povstání potlačuje a výsledkem je 87 000 mrtvých Tibeťanů. Formuje se Sdružení tibetských žen na protest proti okupaci. Dalajlama odchází do Indie a do exilu ho následuje 80 000 Tibeťanů. Čínský premiér Čou En-laj oznamuje rozpuštění tibetské vlády. Dalajlama zavrhuje Sedmnáctibodovou smlouvu, ke které byla „tibetská vláda a tibetský lid donucena hrozbou zbraní“. V Mansúrí v severní Indii je vyhlášena tibetská exilová vláda. „Kdekoliv jsem spolu s naší vládou, tibetský lid nás uznává jako vládu Tibetu,“ vysvětluje dalajlama. Valné shromáždění OSN schvaluje rezoluci o Tibetu, požadující „respektování základních lidských práv tibetského lidu a jeho odlišného kulturního a náboženského života.“

1960: Nepálský Mustang se stává základnou neoficiální tibetské gerily, která pokračuje v odporu proti čínské okupaci Tibetu. Tibetská exilová vláda se přesunuje do Dharamsaly v severní Indii. Mezinárodní komise právníků vydává první zprávu o Tibetu, v níž kritizuje Čínu za „lehkomyslné zabíjení Tibeťanů“ a nesouhlasí se závazky vyplývajícími ze Sedmnáctibodové smlouvy. Je vytvořen tibetský exilový parlament.

1961: Valné shromáždění OSN schvaluje druhou rezoluci o Tibetu, v níž uznává právo tibetského lidu na sebeurčení.

1962: Přibližně 97 % klášterů v Tibetské autonomní oblasti a 99 % klášterů mimo oblast je buď neobydlených nebo v ruinách. Z 6259 klášterů v celém Tibetu zůstalo pouze 8 klášterů nezničených. Pančhenlamova Sedmdesátitisícová petice, adresovaná čínské vládě, tuto destrukci potvrzuje.

1963: Dalajlama vyhlašuje demokratickou ústavu pro budoucí Tibet.

1964: Pančhenlama je zadržen ve Lhase poté, co veřejně vyjádřil podporu dalajlamovi. Více než 10 000 studentů ve Lhase protestuje proti čínské politice.

1965: Valné shromáždění OSN schvaluje třetí rezoluci o Tibetu, opakovaně „žádající skončení všech praktik, jež porušují lidská práva tibetského lidu a jeho základní svobody, které vždy požíval.“

1966: Maova kulturní revoluce vyvolává v Tibetu vlnu vraždění a ničení. Pančhenlama je zadržen a odsouzen k 10 letům vězení.

1970: V Dharamsale je vytvořena největší tibetská nevládní organizace, Kongres tibetské mládeže.

1971: Čína provádí první testy jaderných zbraní v povodí řeky Cchädam v tibetské provincii Amdo.

1979: Po vyhlášení politiky liberalismu v Tibetu se čínský vůdce Teng Siao-pching setkává v Pekingu s Gjallo Döndubem, starším bratrem dalajlamy, a oznamuje mu, že Čína je připravena jednat o všech otázkách týkajících se Tibetu, s výjimkou nezávislosti. Dalajlama vysílá do Tibetu první delegaci.

1980: Tibet navštěvuje druhá delegace, vyslaná dalajlamou. V červenci přijíždí do Tibetu třetí delegace, čtvrtá delegace navštíví severní Tibet o pět let později.

1981: Dalajlama píše Teng Siao-pchingovi dopis, ve kterém uvádí, že jeho tři delegace našly životní podmínky v Tibetu ve smutném stavu a že „musí být vyvinuto skutečné úsilí o vyřešení problémů Tibetu“. Tajemník ČLR Chu Jao-pang odpovídá „Čínskou pětibodovou politikou vůči dalajlamovi“, ve které se snaží zúžit problémy Tibetu na otázku dalajlamy pozice.

1984: Tři členové tibetské exilové vlády odjíždějí do Tibetu vyjednávat, narážejí však na nekompromisní odpor čínských politických představitelů. Tibetská exilová vláda oznamuje, že následkem čínské invaze a okupace zemřelo 1,2 milionu Tibeťanů.

1987: Dalajlama posílá Výboru pro lidská práva při americkém Kongresu tzv. „Pětibodový mírový plán“ na vyřešení tibetské otázky vyjednáváním s čínskou vládou. O měsíc později vypuknou ve Lhase dvě velké demonstrace za nezávislost.

1988: Dalajlama ve svém projevu před Evropským parlamentem ve Štrasburku rozvíjí svůj pětibodový plán a navrhuje jednání, která by měla vést k „samosprávné demokratické politické entitě“ pro všechny tři provincie Tibetu. Tato entita, říká dalajlama, by měla být vytvořena „ve svazku s ČLR“ a čínská vláda by stále mohla být „zodpovědná za tibetskou zahraniční politiku a obranu“.

1989: Desátý pančhenlama umírá při návštěvě Žikace. Pár dní před svou záhadnou smrtí veřejně prohlašuje, že čínská vláda přinesla Tibetu více utrpení než užitku. V odpovědi na tři roky trvající demonstrace ve Lhase, které byly vždy násilně potlačeny, Čína nakonec vyhlašuje stanné právo. V říjnu je dalajlamovi udělena Nobelovu cenu za mír.

1990: Dalajlama vyhlašuje demokratické reformy exilové administrativy, které volenému Shromáždění tibetských lidových zástupců dávají pravomoc k volbě kabinetu ministrů exilové vlády.

1991: Shromáždění tibetských lidových zástupců přijímá nové demokratické ustanovení pro tibetskou exilovou vládu. Americký prezident George Bush podepisuje rezoluci Kongresu, která prohlašuje Tibet za okupované území.

1992: V „Pravidlech pro budoucí tibetskou politiku a základní znaky ústavy“, dalajlama prohlašuje, že se v osvobozeném Tibetu vzdá svých pravomocí ve prospěch vlády zvolené lidem Tibetu.

1995: Dalajlama oznamuje, že Gendün Čhökji Ňima, šestiletý chlapec z Tibetu, je reinkarnací desátého pančhenlamy. Čína ho odmítá a místo něj dosazuje jako jedenáctého pančhenlamu svého kandidáta, Gjacchän Norbua. Dalajlamou uznaný chlapec je i se svými rodiči odvezen do neznámého místa a je do dnešního dne nezvěstný.

1996: Čína zahajuje kampaně Tvrdý úder, Vlastenecká převýchova a Duchovní civilizace, všechny s cílem, aby Tibeťané, především mniši a mnišky, popřeli svou oddanost dalajlamovi.

1997: Dalajlama navštěvuje Tchaj-wan a setkává se s prezidentem Li Teng-chuejem. Americká vláda vytváří nový úřad na ministerstvu zahraničních věcí se zaměřením na tibetské záležitosti. Greg Crain je jmenován prvním koordinátorem pro Tibet.

1998: Šest členů Kongresu tibetské mládeže drží v Dillí hladovku, aby donutili OSN k přijetí doporučení ze zprávy Mezinárodní komise právníků, vydané v roce 1997. Jejich stoupenec Thubtän Ngöndub se upálí.

1999: Tři členové Kongresu tibetské mládeže drží v Ženevě hladovku, aby na 55. zasedání Komise OSN pro lidská práva byla vznesena kritika Číny a její politiky v Tibetu.

2000: Sedmnáctý karmapa utíká ze svého sídelního kláštera Cchurphu do indického exilu.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 15 - jaro 2002.