|
Velká očekávání vyvolaly u Tibeťanů žijících v exilu dvě návštěvy Tibetu, které se uskutečnily v poslední době.
Měsíční soukromou cestu do Tibetu a Číny podnikl v červenci starší bratr dalajlamy Gjallo Döndup, který je
dlouholetým prostředníkem mezi tibetskou exilovou vládou v čele s dalajlamou a čínskou vládou, která připojila
Tibet ke svému území. V září pak Lhasu navštívili dva dalajlamovi vyslanci, aby jednali s představiteli místní
samosprávy.
Dlouho se soudilo, že Peking vyčkává, až sedmašedesátiletý dalajlama, který je stále oblíbeným vůdcem Tibeťanů
jak v exilu, tak i v samotném Tibetu, zemře. Pak měl být podle předpokládaného scénáře Pekingu nalezen nový
dalajlama, samozřejmě na území spravovaném Čínou. Ten měl být vychován s úctou k pekingské vládě a připojení
Tibetu k Číně by tím získalo i ideologické oprávnění.
Letos však Čína propustila z vězení několik předních tibetských politických vězňů a nyní povolila, aby
dalajlamovi vyslanci navštívili Lhasu. Okamžitě se proto zvedla vlna naděje, že dojde ke změně pekingské politiky
a že čínská vláda brzy umožní návrat dalajlamy a stovek tisíc Tibeťanů z exilu zpět do Tibetu.
Odborníci na tibetskou otázku předpokládají, že jsou dva důvody, které by čínskou vládu mohly k takové změně
vést. Prvním je smutný fakt, že následkem přílivu čínských přistěhovalců do Tibetu, mohutné přestavby tibetských
měst a vlivem rozsáhlého počínšťování tibetské kultury si je nyní Čína již naprosto jistá svou pozicí v Tibetu.
Druhým pak jsou obavy Číny, jak zareaguje tibetská komunita po dalajlamově smrti, a to především její radikální
křídlo. Násilné jednání by sice více uškodilo tibetskému hnutí než Číně, přesto by jí další vojenský zákrok
v Tibetu opět zkazil pověst na mezinárodním poli.
Vyslanci na soukromé cestě
Dalajlamův bratr zahájil svou cestu 3. července 2002. Navštívil mimo jiné Lhasu, Samjä, Gjance a Žikace
ve středním Tibetu a také Kumbum a své rodiště ve východní tibetské provincii Amdo (dnes patřící do čínské
province Čching-chaj). Během návštěvy se setkal s představiteli místní vlády Tibetské autonomní oblasti (TAO)
Raidim a Legčhogem a řekl jim údajně, aby přestali očerňovat tibetského vůdce dalajlamu. Šéf místní komunistické
strany Kuo Ťin-long však uvedl, že to byla soukromá návštěva, a proto se s dalajlamovým bratrem nesetkal.
„(Gjallo Döndup) hovořil s jinými představiteli TAO, vyměnili si své názory na změny v Tibetu. Protože to
však byla soukromá návštěva, nevím, zda se dotkli také jiných témat, a nemám vám k tomu co říct,“ dodal.
Gjallo Döndup po svém návratu poskytl několik velmi optimistických rozhovorů médiím. „V posledních 23 letech
jsem navštívil Čínu mnohokrát. Nyní mám ale velkou naději. Na základě osobních zkušeností s čínskými
představiteli vidím situaci v Tibetu velmi slibně,“ uvedl 8. srpna ve vysílání Radia Svobodná Asie. Řekl také,
že představitelé TAO, s nimiž se setkal, souhlasili s tím, že je důležité zachovat tibetskou kulturu a povolit
obyvatelům Tibetu a Tibeťanům z exilu vzájemné styky.
Ještě větší optimismus vyvolala cesta dvou dalajlamových vyslanců do Lhasy. Dalajlamovi přední reprezentanti
v USA a Evropě, Lodi Gjari a Kalzang Gjalcchän, se 15. září ve Lhase setkali s předsedou místní vlády TAO
Legčhogem. Jedná se o první setkání na tak vysoké úrovni od roku 1985, kdy Tibet směla navštívit poslední
z exilových delegací shromažďujících údaje o tamní situaci. Ovšem Legčhog komentoval setkání velmi nevybíravě:
„Setkal jsem se s dvěma tibetskými krajany, kteří přijeli do Tibetu navštívit své příbuzné, ale nevěděl jsem,
že se jedná o dalajlamovy vyslance, a oni to také nepotvrdili.“
Dalajlamu v Tibetu nechceme
Oficiální reakce čínské vlády na setkání jakoukoli naději zchlazují. „Několik tibetských exulantů dostalo
povolení k soukromé návštěvě Číny. Vítáme je v Číně, aby si zde mohli na vlastní oči ověřit rozvoj Tibetu
a dalších tibetských autonomních regionů,„ uvedl podle ČTK mluvčí čínského ministerstva zahraničí Kchung Čchüan.
Možnost návštěvy dalajlamy ve Lhase však Kchung odmítl. „Čína se domnívá, že v posledních letech se dalajlama
angažuje v aktivitách směřujících k rozdělení Číny za podpory protičínských sil v zahraničí,“ uvedl s dodatkem,
že dalajlama se musí zříci požadavku na nezávislost Tibetu a musí uznat Tibet a Tchaj-wan za nedílnou součást
Číny. Čínská strana tak opakuje stále stejné požadavky, a to přestože dalajlama již dlouho tvrdí, že nechce
pro Tibet samostatnost, ale jen větší autonomii.
Proč čínská vláda vůbec návštěvu Tibetu dalajlamovu bratrovi a jeho vyslancům povolila, tak zůstává nejasné.
Nejpravděpodobnějším důvodem však je snaha vylepšit si svůj obraz před říjnovou návštěvou čínského prezidenta
Ťiang Ce-mina v USA, a ne změna oficiální politiky.
Tibetská odezva na tento čínský ústupek byla neobyčejně vstřícná. Tibetská exilová vláda vydala prohlášení,
v němž žádá své stoupence, aby až do června 2003 nepořádali proti Číně a jejímu postupu vůči Tibetu žádné
protestní akce. Především pak vyzvala, aby nepořádali žádné demonstrace právě proti návštěvě Ťiang Ce-mina
ve Spojených státech. „Chci vyzvat všechny Tibeťany a přátele Tibetu, aby se zdrželi veřejných akcí, jako
jsou pochody a shromáždění, během návštěvy prezidenta Ťianga v USA a v Mexiku,“ uvedl podle ČTK předseda
tibetské vlády Samdhong Rinpočhe.
„Jsou náznaky, že čínské vedení by mohlo být ochotné zahájit s námi jednání, a mohli bychom využít příležitosti,
kterou skýtá návštěva prezidenta Ťianga, abychom vyzkoušeli, jak Čína odpoví,“ dodal. Jaké náznaky to jsou,
však neřekl. Jestli se jedná pouze o povolení zmíněných dvou návštěv, obávám se, že je to příliš malý příslib,
který pravděpodobně opět nevyústí v nic jiného než v marné naděje.
Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 17- podzim 2002
[
03.11.2002
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) autor: Marie Peřinová ]
|
