Cö, město v severovýchodním cípu Amda, najdete na mapách pod čínským názvem Che-cuo (Hezuo). Toto centrum tibetského
autonomního okresu Känlho je dnes součástí čínské provincie Kan-su.
Na rozdíl od proslulého kláštera Labrang, který leží asi 70 km severně, zavítá do tohoto městečka jen nepatrný počet
cizinců. Pro většinu z nich je Cö pouze nutná a nepříjemná zastávka na cestě Amdem z Lan-čou do Čheng-tu. Již příjezd
do Cö, čínského a muslimského města s malou tibetskou komunitou, a pohled na polorozbořené domečky natlačené na sebe
kolem nové asfaltové silnice vyvolává stísněný dojem. S nimi ostře kontrastují nové vysoké budovy v centru města
s obrovskými modrými okny a obložené bílými kachlíky, které jsou tak typické pro celou dnešní Čínu. Skutečnost, že Cö
leží v Tibetu, připomíná jen zvláštní vysoká věž na okraji města, které zdálky vypadá jako tibetský klášter, dále
rozestavěný bílý čhörten a malá tibetské čtvrt rozkládající se poblíž věže.
A právě tato nezvyklá věž je jednou z nejzvláštnějších tibetských buddhistických staveb. Devítipatrová stavba, která
patří klášteru Cögön Gandän Čhöling, je replikou chrámu Säkhar Guthog v jižním Tibetu poblíž bhútánských hranic. Známý
tibetský jogín a básník Milarära (1040-1123) postavil původní devítipatrovou věž Säkhar Guthog svému učiteli Marpovi
jako důkaz svého asketického pokání. Legenda praví, že o šest set let později dostal lama Gjalcchän Sengge, který žil
v Cö, od opata známého amdoského kláštera z Rebkongu zázračný obraz Milaräpy. Pro uložení obrazu pak Gjalcchän Sengge
v roce 1673 postavil v Cö malý chrám. O dalších dvě stě let později v roce 1888 další mnich Lozang Dhargjä, který sám
sebe považoval za inkarnaci Milaräpy, chrám přestavěl na devítipatrovou budovu, repliku chrámu Säkhar Guthog. V roce
1967, v období čínské kulturní revoluce, byl chrám rudými gardami zničen. Znovu byl postaven v letech 1988-1994. Jeho
obnovu financovali Tibeťané z Amda i z indického exilu a také buddhisté z Mongolska. Dnes věž v Cö patří mezi
nejvýznamnější nově postavené chrámy v Tibetu především nádhernou vnitřní výzdobou.
Samotnou věž obklopuje bílá obvodová zeď s 1500 malými čhörteny a malý poutní okruh se 130 velkými modlitebními mlýnky.
Po vstupu dovnitř obklopí poutníka galerie velkých soch, mezi kterými dominují bódhisattvové Džampaljang, Čhagna dordže,
Dolma karpo a také významné postavy tibetské historie Ňathi Cänpo, Thonmi Sambhota, Ralpačän nebo Songcän Gampo.
Strmé dřevěné schody vedou do druhého podlaží věnovaného historickým postavám spojeným s tzv. Novými překlady škol
Kadam, Sakja a Gelug. Třetí podlaží je věnováno mistrům nejstarší linie tibetského buddhismu, škole Ňingma. Tisíc
malých sošek Milaräpy uložených ve speciálních schránkách pokrývá dvě protilehlé boční stěny. Také ve všech dalších
patrech je uložena přesná tisícovka malých Milaräpů. Další patra, podobné jedno druhému, jsou postupně věnovány tantrickým
postavám, nositelům linie školy Kagjü, indickým panditům, buddhům pěti věků či Kje dordže mandale. Poutníka, který vydrží
až do konce, pak přivítá pozlacená střecha, ze které je pěkný výhled do širokého okolí.
Do Cö se dostanete několikrát denně autobusem z Labrangu (70 km, 1,5 hodiny) nebo z Lan-čou (280 km, 7 hodin).
V městečku najdete několik restaurací a hotelů, k jeho návštěvě nepotřebujete povolení.
Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 13-14 - podzim-zima 2001
[
11.02.2003
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) autor: Ľubomír Sklenka ]
|
|