Toulky Tibetem

Mačhen

Dlouhá prašná ulice lemovaná nehezkými domy z bílých kachlíků a modrého skla. Typické maloměsto v čínském stylu. Tak vypadá na první pohled Mačhen, hlavní město prefektury Kuo-luo v čínské provinci Čching-chaj. Městečko, které se nachází v Amdu, bývalé severovýchodní provincii Tibetu, však skrývá mnohá (příjemná i nepříjemná) překvapení.

Mačhen se rozkládá ve výšce 3735 m nad mořem v hornaté oblasti, která je součástí vysokohorského systému Kchun-lun. Město, do kterého se dá po poměrně dobré silnici dojet ze Si-ningu (hlavního města provincie Čching-chaj), obývají Tibeťané, Číňané, muslimští Chuejové i Gologové. Přestože Mačhen nenabízí žádné historické památky ani klášter, je občas navštěvován cizinci, protože je důležitým bodem na cestě k Amňe Mačhen (6282 m nad mořem), posvátné hoře východního Tibetu. Amňe Mačhen je významným buddhistickým místem, dříve byla považována za nejvyšší horu světa a její výška se odhadovala až na 10 000 m. Z Mačhenu jezdí denně gazíky po bahnité horské cestě do malé vesničky Čhuwarna, která bývá výchozím místem pro posvátnou koru kolem hory. Autem se dá náročná kora udělat zhruba za 3 dny, na koni za 5 dní a pěšky až za 8 dní, což je možná důvod toho, proč je Amňe Mačhen pro turisty mnohem méně známá než posvátná hora západního Tibetu Kailás.

Samotný Mačhen nemá turistovi co nabídnout. Jako jinde se zde nachází několik maličkých restaurací, obchůdků se vším možným, ale také hodně vládních budov a kasárna. Uprostřed města stojí zvenku honosně vypadající, zevnitř však dosti zchátralý vládní hotel, který jako jediný hotel ve městě poskytuje ubytování cizincům. Když se pokusíte ubytovat v nějaké z menších a levnějších ubytoven, můžete se dočkat nepříjemného překvapení. V době, kdy se na nás majitelka takové ubytovny usmívala a hostila nás čajem a chlebem, pro nás přijelo policejní auto a policisté nás naprosto nekompromisně odvezli zpět do vládního hotelu. Neochotná a hádavá čínská recepční a nepříjemné pokojské v tomto hotelu dokáží pobyt ve městě dost znechutit.

Náladu však každému spraví krátká procházka za město, kde se nachází malý tibetský chrámek. V přítmí chrámku, provoněném tyčinkami a máslem z lampiček, se tyčí obrovský modlitební mlýn, který neustále roztáčí několik usměvavých starých Tibeťanek a Tibeťanů. Vzduchem se nese mumlání manter a zvuk malého zvonku, do kterého mlýnek téměř pravidelně bouchá.

Místní Tibeťané cizince pravděpodobně příliš nepotkávají, rádi se s vámi proto dají se zvědavostí sobě vlastní do řeči a možná vás pozvou na čaj a campu do některého z blízkých domků nebo stanů. Usměvavé tibetské „babičky“ s dlouhými copy vás také provedou po koře, která vede nejen kolem chrámku, ale také kolem obrovského pole darčhogů, uvázaných modlitebních praporků různých velikostí, jejichž barva díky slunci i dešti už dávno vybledla do jednotné šedé. Darčhogy se nacházejí za chrámkem na kopci, který na první pohled nevypadá vysoce, ale který přece jen dá v takové nadmořské výšce trochu zabrat. Vrchol nabízí nehezký výhled na město a krásný výhled na vzdálené pohoří Amňe Mačhen. Z kopce pak kora vede dolů kolem starého manidongu (stavby z kamenných destiček popsaných mantrami) zpět k chrámku.

Příjemná, jemně ospalá atmosféra tohoto ztraceného tibetského koutku donutí každého zapomenout na nepříjemnosti, které vás mohou potkat v Mačhenu.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 16 - léto 2002