Toulky Tibetem

Ňethang

Výpadovka ze Lhasy na jih směřující do Žikace nebo na letiště v Gongkaru patří k nejrušnějším tibetským silnicím. Široká a kvalitní asfaltová vozovka, jedna z nejlepších v celém Tibetu, svádí řidiče k tomu, aby pořádně sešlápli plyn. Turistické džípy a minibusy zpravidla zastaví pouze u sochy Buddhy Šákjamuniho vytesané do skály 11 km za městem. K místu, které se významně zapsalo do tibetská historie, je to ještě dalších sedm kilometrů. Naprostá většina turistů se tam naštěstí nezastaví. Zatím ještě ne...

Dolma lhakhang v Ňethangu je decentně schovaný za stromořadím lemujícím silnici. Z rychle projíždějícího vozidla se snadno přehlédne. Malý a kompaktní komplex několika chrámků, nádvoří a obydlí mnichů je přímo protipólem velkých klášterních měst jako Däpung, Gandän či Tašilhünpo, i když stejně jako ony patří ke škole Gelug. Chrám nebyl v období kulturní revoluce moc poničený, protože o jeho záchranu usilovala tehdejší vláda Východního Pákistánu (dnešní Bangladéš). Traduje se, že ochranu chrámu před zničením nařídil sám tehdejší čínským premiér Čou En-laj. A tak dnes je Dolma lhakhang považován za jednu z nejcennějších historických staveb v Tibetu.

Historie chrámu je spojena s působením velkém indického učence Atíši v Tibetu a s jeho činností v období obnovování buddhismu v Tibetu. Bengálský buddhistický mistr Atíša po svém příjezdu do centrálního Tibetu v roce 1051 pobýval v Ňethangu tři roky. Jeho učení mělo přímý vliv na vznik nových škol tzv. druhého šíření buddhismu v Tibetu (Kadam, Kagjü, Sakja). Sám je považován za zakladatele školy Kadam, která se o tři století později stala základem pro reformovanou školu Gelug. Po Atíšově smrti v roce 1054 byly uloženy jeho ostatky do čhörtenu. Jeho nejbližší žák Domtönpa nechal poblíž čhörtenu postavit chrám zasvěcený hlavní Atíšově ochránkyni Dolmě (Táře). Podle ní pak chrám získal i název - Dolma lhakhang.

Když projdete vstupní bránou, ocitnete se na malém nádvoří vykládaném kameny a vyzdobeném květinami. Dominantní a hlavní části areálu jsou tři lhakhangy (chrámy), které jsou vzájemně propojeny do jednoho souvislého celku. Již pohled na fresky u vstupu do prvního lhakhangu naznačuje, kdo v Ňethangu působil. Na několika z nich je Atíša v tradičním mnišském oblečení, s červenou špičatou čepicí, ruce v gestu dharamačakra (roztočení kola učení) a nezbytným čhörtenem (stúpou) u sebe. V souladu s buddhistickou tradicí se vchází do levého chrámku a vychází pravým tak, aby byl zachován pravotočivý směr návštěvy.

Prvním chrámkem je Namgjal lhakhang, pojmenovaný po Namgjal čhörtenu (Vítězný čhörten), který dominuje celé místnosti. Velký čhörten je obklopený několika menšími a před nimi je galerie osmi asi půlmetrových medicínských buddhů s Atíšou a několika dalšími působivými sochami. Určitě vás zaujme třímetrová socha Náropy držícího Atíšovu knihu a misku. Malým průchodem se můžete dostat do středního chrámku, nazvaného Dolma lhakhang, který je zasvěcený Dolmě. Těch je tu jednadvacet, rozmístěných podél tří stěn. Poté, co si dostatečně užijete všechny Dolmy i velké sochy Buddhy Šákjamuniho či Dharmakírtího nebo různé ochránce, můžete se přesunout do třetího lhakhangu. Tam opět najdete Atíšu, ale i osm bóddhisattvů nebo triádu buddhů tří časů. Nespěcháte-li, užijte si v klidu nádherné výhledy na okolní hory i blízkou řeku Kjičhu ze střech Dolma lhakhangu.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 18- zima 2002