Články

Bylinnými pilulkami proti SARS

Zatímco Peking, Hongkong, provincie Kuang-tung a další oblasti v ČLR hlásily další a další případy syndromu akutního respiračního selhání (SARS), Tibet zůstával jednou ze šesti provincií, kde nebyl hlášen ani jeden případ.

Krátce po zveřejnění informací o epidemii čínské úřady přistoupily k razantním opatřením i v Tibetské autonomní oblasti (TAO). O víkendu 26.-27. dubna ji takřka hermeticky uzavřely. Poslední letadlo z Káthmándú mělo údajně přistát na letišti Gongkar u Lhasy 26. dubna a ve stejný den byly pro cizince uzavřeny všechny hraniční přechody. Do Lhasy přestaly proudit i nákladní vozy přepravující rýži a další produkty, které se do Tibetu musejí dovážet z ostatních částí ČLR.

Do Tibetu naopak dorazil tým zdravotnických expertů, kteří zahájili inspekce v nemocnicích, zdravotnických střediscích, lékárnách, dopravních uzlech i některých obytných oblastech. Vedoucí týmu a náměstek Státní komise pro populační a rodinné plánování Čao Ping-li prohlásil, že spolu se svými spolupracovníky hodlá „nevpustit virus SARS do bran Tibetu“. Připustil, že kdyby se epidemie do Tibetu dostala, kvůli nedostatečnému zdravotnictví by „důsledky byly příliš děsivé, než aby si je člověk vůbec mohl představit“.

Chlórem i sportem
Zprávy o důslednosti přijatých opatření se různí: Některé zdroje uvádějí, že letecká doprava do Lhasy přerušena nebyla. Jisté však je, že na nejdůležitějších dopravních tepnách byla zhruba každých padesát kilometrů zřízena kontrolní stanoviště. Infračervenými teploměry, které dodala civilní letecká správa, byla cestujícím měřena teplota. Kdykoliv přístroje zjistily abnormálně vysokou teplotu, vydaly zvukový signál, a poté následovalo měření tradičním teploměrem. Na kontrolních stanovištích byly také automobily dezinfikovány aerosolem, řidič dostal potvrzení a to musel ukázat v dalším městě, kde bylo vozidlo dezinfikováno znovu. Je však otázkou, nakolik byla tato dezinfekce na bázi chlóru účinná.

Zdá se, že hranice byly neprodyšně uzavřené pro skupiny turistů, nikoliv však pro jednotlivce z Číny. Po vypuknutí epidemie do Lhasy dorazila řada Číňanů, kteří sem přicestovali ve snaze vyhnout se nákaze a epidemii přečkat v bezpečí. Těmto lidem úřady předepsaly desetidenní karanténu. Protože však v TAO nejsou žádná karanténní zařízení, byli izolováni na hotelových pokojích.

Pro žádné drastičtější donucovací metody se úřady ve Lhase nerozhodly, nezapomněly však ani na osvětovou kampaň. A tak rozhlas, televize a plakáty veřejnost vyzývaly, aby si lidé zvyšovali kondici sportem, vyhýbali se veřejným místům, kde se schází mnoho lidí, a aby například na svatby nezvali příbuzné z jiné čtvrti. Tato opatření a příjezd inspekčního týmu vzbudily mezi obyvatelstvem neklid. Lidé si začali dělat zásoby potravin, protože pokud by měl zůstat Tibet odříznutý od Číny delší dobu, nejen že by zkolabovalo místní hospodářství, ale vznikl by nedostatek základního zboží.

Nejpoptávanější lék
Ke slovu přišla i tradiční tibetská medicína, o kterou projevili zvýšený zájem nejen Tibeťané, ale i Číňané včetně těch žijících mimo Tibetskou autonomní oblast. Jedna posluchačka volající do Rádia svobodná Asie řekla: „Čínští úředníci nakupují pilulky a mnozí z nich je posílají do Číny.“ Jiný posluchač řekl, že u něj v práci všichni zaměstnanci dostali pilulky od zaměstnavatele: „Někteří Číňané si stěžují, že jim je po pilulkách špatně. Užívají je ale všichni, i členové komunistické strany.“

Jde o pilulky rilbu gunag, vyrobené ze sedmi druhů bylin a zabalené v látce. Nosí se na krku a blahodárný účinek má jejich vůně. Tibetští lékaři však uvádějí, že nejde o lék v pravém slova smyslu, ale o preventivní prostředek. Podle slov jednoho výzkumného pracovníka a lékaře z Tibetského lékařského a astrologického institutu v Dharamsale (Mäncikhang) je recept popsán ve starých spisech. „Podobný lék se před časem používal při epidemii moru. Slyšel jsem, že jím neonemocněl ani jeden Tibeťan, ačkoliv v postižených oblastech žilo mnoho Tibeťanů. Možná pilulka opravdu funguje.“

Ať už je účinnost pilulek jakákoliv, poptávka po nich a po vonných tyčinkách je v Tibetu obrovská. „V posledních dnech se nám sklad úplně vyprázdnil,“ sdělil agentuře AFP vedoucí odbytu lhaské Tibetské výrobny léčiv Jang Ťing. „Prodáváme teď trojnásobek běžného množství, protože se pilulky prodávají ve všech velkých městech jako například v Pekingu a Kantonu a nejsou drahé – stojí 11,70 jüanů (1,40 dolaru) a přitom se používá jen jedna až dvě za týden.“

V TAO žádný případ SARS potvrzen nebyl; pouze dva byly hlášeny ze Si-ningu v Amdu (provincie Čching-chaj). Hrozba viru SARS však v Tibetu vynesla na světlo světa řadu problémů, především nedostatečný systém zdravotnictví, a to nejen co do infrastruktury, ale i do počtu a kvality zdravotnického personálu. A současně se potvrdilo, že Tibetská autonomní oblast je závislá na několika málo dopravních tepnách, které se nyní staly možnými cestami nákazy. Znovu se tak ukázalo, že TAO je hospodářsky zcela nesoběstačná a že její hospodářství je nedostatečně diverzifikováno.