Články

Mniška z Dabži konečně na svobodě

Na letišti v americkém Chicagu přistála 28. března jedna z nejznámějších tibetských politických vězeňkyň Ngawang Sangdol. Do poslední chvíle před odletem mniška, která byla ze zdravotních důvodů z vězení propuštěna již v říjnu 2002 a od té doby žila ve Lhase, nevěděla, kam ji vezou.

Ngawang Sangdol se stala známou nejen pro svou neústupnost v boji za svobodu Tibetu, ale i kvůli dvěma neblahým prvenstvím – v době prvního zatčení ve svých jedenácti letech byla nejmladším politickým vězněm na světě a navíc měla v žaláři strávit celých 21 let a stát se tak v Tibetu nejdéle vězněnou ženou. „V Tibetu není nikdo, kdo by nerozuměl tomu, co se děje pod čínskou vládou. Každý chce otevřeně vystoupit za svobodu,“ řekla dnes šestadvacetiletá Ngawang po přistání v USA.

Jednadvacet let za svobodu Tibetu
Ngawang Sangdol byla poprvé zatčena v roce 1988, když se zúčastnila demonstrace proti čínské okupaci ve Lhase. Ve vazbě tehdy strávila 15 dní. O dva roky později byla spolu s malou skupinou mnišek zadržena podruhé po demonstracích v Norbulingce. Tehdy jí čínská policie bez soudního řízení nechala ve vazbě devět měsíců.

V roce 1992 jí účast na demonstraci již vynesla rozsudek na tři roky odnětí svobody. Její vzdor jí však vynesl mnohem delší věznění. „Sangdol je neobyčejným případem v tibetském boji za lidská práva a spravedlnost. Její neustálé úsilí vyjádřit svůj nesouhlas s represivním režimem čínské vlády vyústil v opakované prodloužení jejího trestu a také v pobyt na samotce, bití a mučení, které musela vytrpět,“ řekla o ní výkonná ředitelka Tibetského centra pro lidská práva a demokracii Cchewang Lhadön.

Ngawang Sangdol byl trest prodloužen poprvé v roce 1993, když spolu se třinácti dalšími mniškami ve věznici Dabži tajně nazpívala a nahrála několik písní na podporu Tibetu. Nahrávku se podařilo propašovat z věznice a písně později oběhly celý svět. Ngawang však za to měla strávit ve věznici o šest let déle. V roce 1996 přibylo dalších osm let poté, co křičela „Svobodu Tibetu“ a další hesla, když ji a další mnišky donutili dozorci stát na dešti, protože si podle nich neuklidily své cely.

Posledního prodloužení se Ngawang dočkala v květnu 1998, tentokrát o další čtyři roky. Věznici Dabži tehdy navštívila delegace Evropské unie a ona přes mříže opět provolávala hesla za nezávislost Tibetu. Ngawang tak měla být propuštěna z věznice v roce 2013 ve věku 36 let, z nichž by celých 21 strávila ve vězení.

Nic protičínského
Kampaně za propuštění Ngawang Sangdol vedly mnohé nevládní organizace i členové státních institucí po celém světě, zvláště v posledních letech, kdy z věznice Dabži unikaly zprávy o jejím zdravotním stavu, který se následkem mučení zhoršoval. „Vyšetřovatelé nás rádi bili železnými holemi a někdy i elektrickými obušky, jaké se používají na dobytek. Snažila jsem se vždy klidně stát a zůstat silná. Ale když mě bili do hlavy železnou tyčí, upadla jsem,“ popsala Ngawang podmínky ve věznici.

V říjnu 2002 byla Ngawang Sangdol po velkém mezinárodním nátlaku propuštěna ze zdravotních důvodů z vězení, byla však i nadále sledována a obtěžována čínskou policií. Tibetská exilová vláda a skupiny na podporu Tibetu po celém světě mezitím naléhaly na čínskou vládu, aby Ngawang pustili na lékařské ošetření do Spojených států. To se nakonec splnilo.

„Než jsem odjela, nařídili mi, abych podepsala prohlášení, že nebudu říkat nebo dělat nic protičínského. To prohlášení jsem skutečně podepsala. To, co dnes tady říkám, také nepovažuji za nic protičínského,“ řekla Ngawang Sangdol v prvním rozhovoru po příletu do USA pro Radio Free Asia.