Dokumenty

Prohlášení Tagna Džigme Zangpa před Komisí OSN pro lidská práva

Pane předsedo, dámy a pánové,

toto svědectví podávám jménem Mezinárodního hnutí pro usmíření (IFOR).

Jmenuji se Tagna Džigme Zangpo a jsem bývalý tibetský politický vězeň. Když mi bylo 37 let, čínské úřady mě zadržely za výroky, které jsem učinil o desátém pančhenlamovi, a na jejich základě jsem byl obviněn z kontrarevolučních názorů. Celkem jsem byl odsouzen k jednačtyřiceti rokům odnětí svobody, z nichž mi stále chybí k dokončení devět let.

Dámy a pánové, navzdory zárukám v čínské ústavě a jejím závazkům plnit ustanovení různých mezinárodních dokumentů o lidských právech jsem byl uvězněn, protože jsem vedl nenásilný lidský boj na obranu šesti miliónů Tibeťanů. Během více než tří desetiletí jsem jako politický vězeň podstoupil fyzické i duševní mučení, které sahalo za hranice lidské představivosti. Má lidská důstojnost byla ponižována a pošlapávána. Můj dnešní fyzický vzhled je důkazem nesmírného utrpení, které jsem podstoupil. Čínské úřady mě označily za zločince, který bude po celý život trpět a zemře ve vězení. Takto jsem přišel o nejlepší léta svého života. Nevěřil jsem, že se z vězení kdy dostanu živý. Ale můj osud mě nechal přežít, stejně jako tisíce Tibeťanů, kteří zasvětili své životy naší spravedlivé věci.

Pane předsedo, situace v Tibetu a nepříznivá situace tibetských politických vězňů zaslouží odpovídající pozornost tohoto orgánu. Poprava Lozang Dönduba ve východním Tibetu 26. ledna tohoto roku je dalším důkazem závažnosti porušování lidských práv, které se v Tibetu odehrává. Když jsem byl ve vězení, byli jsme nuceni číst mnoho propagandistických materiálů, jako například čínské "bílé knihy". Tyto dokumenty běžně popírají výpovědi o podmínkách v tibetských věznicích a líčí vězení jako luxusní hotely. Dovolte mi však jakožto svědkovi uvést několik příkladů z vězeňského života: vězni je poskytnuto jedno letní tričko a kalhoty ročně, jedna sada zimního oblečení každých pět let a jedna sada lůžkovin rovněž každých pět let. Například do roku 1997 byl politickým vězňům vyměřen měsíční rozpočet na jídlo odpovídající čtyřem dolarům, ze kterého se ještě strhávaly poplatky za vodu a elektřinu. Po celou dobu mého uvěznění mi byla odpírána náležitá lékařská péče a způsobilý právní zástupce. Od roku 1975 jsem postupně pod vlivem nucených prací, vězeňského násilí a krutých podmínek zcela přišel o zrak. Až v roce 1981, když jsem byl ”vězněm ve společnosti”, jsem částečně získal schopnost vidět na levé oko po operaci, na kterou finančně přispěli mí příbuzní. Nicméně zrak v pravém oku se mi vrátil až po operaci ve Švýcarsku v srpnu roku 2002. Toto je jen několik málo dokladů o tom, jak systém v tibetských věznicích funguje ve skutečnosti.

Dámy a pánové, mnoho mých kolegů vězňů zemřelo ve vazbě nebo bylo popraveno. Žol Dawa a Sönam Rinčhen, dva z mých spoluvězňů, nedávno zemřeli ve vězení, protože jim byla odepřena léčba. 4. června roku 1997 byl můj spoluvězeň Sanggjä Tänphel umučen k smrti. V květnu roku 1998, po dvou protestech ve věznici Dabži, se po dlouhém mučení nevrátili do svých cel dva mniši – Khädub a Lozang Wangčhug. Třetí mnich Lozang Džinpa zemřel za záhadných okolností. Mučení a ponižující zacházení, nelidské výslechy, samovazba, nucené práce a indoktrinace jsou běžnými praktikami, které používají čínské orgány v tibetských věznicích.

Pane předsedo, dva vězni, Sönam Cchewang a Tingdzin jsou od roku 1999 vězněni v malých temných celách v Bloku č. 10 vězení Dabži, který má celkem 24 takovýchto cel. Oni dva a ještě jeden vězeň vykřikovali během návštěvy Pracovní skupiny pro protiprávní zadržení, vyslané touto Komisí do Dabži, hesla upozorňující na těžké podmínky na nucených pracích. Jejich osud se mne stále velmi dotýká, poněvadž jsem byl sám od roku 2001 do února roku 2002 uvězněn v takovýchto celách. Potvrzuji pracovní skupině, že ač byla čínskými úřady zcela nepravdivě ujišťována o opaku, Sönam Cchewang a Tingdzin stále trpí ve vězení Dabži. Byl jsem informován, že čínská vláda pozvala pracovní skupinu na další návštěvu, která, jak doufám, bude mít na programu i návštěvu Tibetu. Vyzývám pracovní skupinu, aby navštívila Dabži a zjistila pravdu přímo od Sönam Cchewanga a Tingdzina, popřípadě co nejdříve zajistila jejich propuštění.

Zůstávám zavázán za všechna zvláštní tematická řízení této komise, která jednala ve prospěch můj a ostatních politických vězňů různými intervencemi u čínských úřadů. Celým srdcem děkuji nevládním organizacím, které donutily čínské orgány, aby mne a další tibetské politické vězně propustily. S vaší podporou jsem byl dne 31. 3. roku 2002 na základě lékařského prohlášení propuštěn a později mi bylo umožněno odcestovat do Spojených států. Ještě jednou bych chtěl poděkovat vládám Švýcarska a Spojených států za to, že mi umožnily svobodně a důstojně žít. Samozřejmě doufám, že jednoho dne budu moci svobodně žít i ve své vlasti.

Na závěr, pane předsedo, se já, starý tibetský muž, obracím na všechny národy zastoupené v tomto sále, aby pomohly ukončit lidské utrpení Tibeťanů. Prosím, naléhejte na čínskou vládu, aby zahájila vážný dialog s Jeho svatostí dalajlamou, který by vedl k vyřešení dlouhodobého tibetského problému ke spokojenosti tibetského i čínského lidu. Nešťastní Tibeťané, politické vězně nevyjímaje, kteří jsou stejnými lidmi jako kdokoli v tomto sále, naléhavě potřebují vaši podporu dříve, než bude příliš pozdě.

Modlím se za konec utrpení všech politických vězňů na světě.

Děkuji vám, pane předsedo.

4. dubna 2003, 59. zasedání Komise OSN pro lidská práva, bod č. 9: Otázka porušování lidských práv a základních svobod

Přeložila Eva Jančíková