Dokumenty

Projev Jana Rumla pronesený při zahájení 4. konference skupin na podporu Tibetu v Praze

Vaše Svatosti, vážený pane presidente Havle, vážené dámy, vážení pánové!

Vítám Vás na třetí konferenci skupin na podporu Tibetu. Cítím velkou hrdost i naději nad tím, že se tato konference koná právě v České republice. Tato země byla sama před čtrnácti lety svědkem toho, že totalitní moc nemůže potlačit sílu ducha a touhu po svobodě a že nakonec bude vždy poražena.

Nezapomněli jsme na podporu, které se nám dostávalo, když byla naše země ovládána komunistickým impériem, a nyní se snažíme ve vší pokoře pomáhat sami. Aktivně se zajímáme o osud Tibeťanů a obecně o problematiku lidských práv, které čínská komunistická vláda tak bezostyšně potlačuje.

Dva čestní hosté této konference, Jeho Svatost Dalajláma a pan Václav Havel, se setkali v Praze již v únoru 1990, kdy čerstvý president svobodného Československa přijal přes protesty čínské ambasády Jeho Svatost jako jednoho ze svých prvních významných zahraničních hostů.

Od roku 1996 vyvěšují radnice českých měst tibetskou vlajku v den výročí okupace na znamení solidarity s Tibetem. Počet radnic, kde 10. března vlaje tibetská vlajka, soustavně roste a v letošním roce dosáhl 184.

V roce 1998 přijal Senát Parlamentu ČR usnesení, v němž vyzval vládu Čínské lidové republiky, aby „okamžitě propustila všechny politické vězně a vězně svědomí v Číně a Tibetu a dodržovala své závazky plynoucí z mezinárodních norem v oblasti lidských a občanských práv; zahájila jednání s dalajlámou o současné situaci v Tibetu a o formách jeho autonomie; umožnila svobodný a bezpečný návrat příslušníků tibetského národa žijících v exilu do vlasti; a zastavila politiku směřující k potlačení tibetského národa, zejména hromadné přesuny obyvatelstva do Tibetu.“

Když před dvěma lety udělil Mezinárodní olympijský výbor Pekingu pořadatelství olympijských her 2008, iniciovali jsme spolu s několika kolegy v Senátu a jeho nejbližším okolí vznik Olympic Watch, Výboru pro olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi. Náš mezinárodní výbor dnes tvoří 13 osobností z celého světa. Olympic Watch se spolu s dalšími českými nevládními organizacemi účastní této konference a v rámci své činnosti se zapojuje do mezinárodních aliancí na obranu lidských práv v Číně a Tibetu.

Pekingská vláda obvykle odmítá starost demokratického světa o situaci na poli lidských práv jako vměšování do vnitřních záležitostí. Tuto logiku je nutno odmítnout. Lidská práva jsou universální a Čínská lidová republika se v různých dokumentech k jejich dodržování zavázala.

Čínská komunistická vláda přitom často vyvolává strach z terorismu a separatismu a snaží se jím tlumit pobouření světové veřejnosti, které její správa Tibetu vyvolává, a oslabit volání po úctě k lidským právům a rozvoji demokracie v Číně. Je těžké si představit absurdnější nařčení.

Respekt k lidským právům a svobodám je v současném složitém světě jednou ze záruk mírového soužití. Lidé, jejichž práva jsou dodržována a kteří mají možnost je otevřeně hájit, mají přirozeně tendenci ctít i práva ostatních a podporovat mírové soužití.

Ústřední bod lidských práv a svobod tkví v mravním řádu, který člověk nedefinuje, ale jímž je definován. Řádu, který je objektivní realitou, stojící mimo člověka. Jinak se člověk stává manipulovatelným, podmíněným dobou, kulturou, sociálním zařazením nebo vlastním pohledem na to, co je dobré a co zlé. Dnešní globalizovaná éra projektuje jeden svět, v němž si každý podle sebe určuje, co pokládá za spravedlivé či nespravedlivé, co je svoboda nebo nesvoboda. Nebo to za něj činí instituce.

Jinak řečeno: práva mají universální charakter tehdy, pokud jsou zakotvena v mravním řádu jako zorném úhlu našeho bytí; řádu, jemuž jsme připraveni se podřídit. Mám lidské právo jenom proto, že druhý člověk má mravní závazek se nějak chovat. Jinak se nelze domluvit. Domluvíme-li se, obvykle velmi soustředěně trváme na ochraně lidských práv a svobod všude na světě. Jestliže z něj vyloučíme byť jen nepatrnou část, jsme ztraceni všichni. Terorismus a konflikty se rodí z nesvobody a totalitního útlaku, nikoli ze svobody a plurality.

Tibetská kultura sama o sobě svou niternou mírumilovností vůbec nepředstavuje násilného nepřítele komunistické Číny. Apely na soucítění, otevřenost, pokoj a lásku, které k nám zaznívají z nitra tibetského buddhismu, ovšem odhalují důležitý rozměr čínské okupace Tibetu.

Pekingský režim totiž představuje v těchto ohledech přímý protiklad takové etiky. Mírové poselství Tibetu tak odhaluje jeho skutečnou podstatu. Proto tedy komunistické Číně nejde jen o ovládání teritoria Tibetu. Proto Peking ve svém „Západním rozvojovém programu“ usiluje o potlačení tibetské identity a podmanění tamního lidu.

Věřme ovšem, že se věci obracejí k lepšímu. Je potěšitelné, že soustavný tlak na čínskou vládu nese své první plody a Peking začal diskutovat se zástupci tibetské ústřední správy. Tato jednání musí pokračovat a musí vést k jasným výsledkům, tedy skutečné politické a náboženské autonomii Tibetu.

Je nepochybnou morální povinností mezinárodního společenství vyvíjet nadále tlak na čínskou vládu, aby jednala s tibetskou exilovou vládou a aby tato jednání nebyla jen zástěrkou pokračující čínské okupace, nýbrž přinesla skutečné výsledky. Političtí představitelé demokratických států, nevládní organizace i světová media musí tibetské ústřední správě pomáhat tím, že budou nadále upozorňovat na situaci Tibetu a připomínat čínské vládě nutnost upřímně míněného dialogu.

Nadcházející roky k tomu přinášejí dosud nevídanou příležitost. Čína se v letech před olympijskými hrami ocitne pod drobnohledem světa. Media získají otevřenější přístup do všech teritorií pod čínskou správou a lze být optimisty, že čínská vláda bude pravdu nezastře. Světová veřejnost se dozví mnohem více o skutečném životě v Tibetu a její zájem o porušování lidských práv pekingskou vládou vzroste. Skupiny na podporu Tibetu, zastoupené na této konferenci, a další nevládní organizace, budou nejen tento zájem podporovat, ale dále ho využívat k tlaku na politické představitele demokratického světa i čínskou vládu samotnou. Státníci demokratických zemí, vědomi si své odpovědnosti, budou připomínat pekingské vládě, že svět porušování lidských práv vidí a že se s ním nesmíří. Dialog mezi Pekingem a tibetskou exilovou vládou musí sílit a přinést Tibetu svobodnou budoucnost.

Přeji této konferenci, aby nalezla účinné způsoby, jak příležitosti příštích několika let využít. Poselstvím z Prahy osvobozené z komunistické totality budiž, že i Tibet bude do několika let svobodný.

Děkuji Vám za pozornost.

19. října 2003