Články

Spor o Dordže Šugdäna

V poslední době otřásly tibetskou diasporní komunitou dvě závažné náboženské kontroverze: vybrání dvou karmapů a spor o Dordže Šugdäna. Obě byly diskutovány v celosvětovém měřítku, avšak zejména ta druhá vyvolala nejen mezi tibetskými věřícími, ale právě do značné míry i mezi západními příznivci buddhismu ostrou polemiku a mnoho závažných obvinění. Dalajlama, jedna z hlavních postav „aféry Šugdän“, v ní ztratil auru neochvějného náboženského vůdce a jeho vlastní škola – Gelugpa – se dramaticky rozdělila na dva tábory. Pro jedny je božstvo Dordže Šugdän (tib. rdo rdže šugs ldan, Mocný blesk) jeden z nejnebezpečnějších bývalých démonů přinucených k ochraně dharmy, krutě trestající ty, kteří ho zradí. Pro druhé bódhisattva, bytost téměř probuzená, dobrovolně vystupující ve svém hněvivém aspektu. Hlavním úkolem Šugdäna je ochraňovat doktrinální čistotu Gelugpy, a tuto roli plní více než tři století. V roce 1976 se Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama, veřejně zřekl tohoto božstva, přestože on sám byl v tomto kultu vychován. Avšak teprve od roku 1996, kdy dalajlamova protišugdänovská vyjádření zesílila, podpořená vládní rezolucí z 6. června 1996, se tento problém vyostřil a vešel ve známost i na Západě.

Původ a formování kontroverze
Dordže Šugdän, ochránce a jeden z dharmapálů, je božstvo poměrně nedávného původu. Uctívání či vznik Šugdäna je kladen do doby 5. dalajlamy Ngawang Lozang Gjamccha (1617-1682). Je to duch gelugpovského mnicha tulku Dagpa Gjalcchäna (1619-1655) z kláštera Däpung. Tento neúspěšný kandidát na 5. dalajlamu byl rozpoznán jako znovuzrození význačného učence jménem pančhen Sönam Dagpa (1478-1554), který byl učitelem 3. dalajlamy. Z Dakpy Gjalcchäna se stal vynikající učenec. Tulku Dagpa Gjalcchän i 5. dalajlama žili současně v Däpungu, což působilo mezi Tibeťany rozbroje a spory mezi jejich příznivci. Tulku Dagpa Gjalcchän byl po vítězství v debatě nad 5. dalajlamou zavražděn. Jinde se dovídáme, že Dagpa Gjalcchän spáchal sebevraždu, protože byl vyčerpaný intrikami a neúspěšnými pokusy o dalajlamových stoupenců o svůj život. Brzy po jeho smrti začaly na provincii Centrální Tibet dopadat velké pohromy - hladomor a zemětřesení. Ve městech a vesnicích řádily nemoci, které zabíjely lidi i zvířata. Tibetská vláda a duchovní vůdci Gelugpy, kteří zjistili, že příčinou celého neštěstí byla nespravedlnost spáchaná na Dagpa Gjalcchänovi, se rozhodli požádat ducha o smír a o to, aby se stal ochranným božstvem žlutých čepic. Duch tuto prosbu přijal a pod jménem Dordže Šugdän začal být považován za jedno z hlavních ochranných božstev Gelugpy a svědomitým strážcem jejích klášterů.

Významnou funkcí Šugdäna je bránit školu Gelugpa před vlivem školy Ňingmapa, trestat gelugpovce za to, že se dotýkají ňingmapovských textů nebo slučují praxe obou těchto škol dohromady. V roce 1975 osobně opustil 14. dalajlama uctívání Dordže Šugdäna. Podle pramenů na popud toho, že rychle se rozvíjející uctívání tohoto božského ochránce se znelíbilo orákulům jménem Paldän Lhamo a Näčhung. Také proto, že pod vlivem knihy Zeme rinpočheho, vysoce učeného lamy a oddaného stoupence Šugdäna, se v roce 1975 skupina gelugpovských mnichů a mnišek ze strachu před pomstou Šugdäna nezúčastnila speciálních modliteb k Padmasambhavovi (spojených zejména s Ňingmapou) organizovaných jako příspěvek tibetského národního boje za svobodu. V roce 1978 dalajlama poprvé veřejně promluvil o nebezpečí plynoucí z uctívání Dordže Šugdäna a radil, aby se v tomto uctívání dále nepokračovalo a požadoval, aby lidé s ním spjatí je veřejně neprovozovali. Toto dalajlamovo zřeknutí se Šugdäna vyvolalo velkou roztržku v komunitě Gelugpy, kde je jeho uctívání stále hluboce zakořeněno jak u laiků, tak duchovních. Naopak Šugdänovi stoupenci vydali mnoho apologetických spisů a některá tvrzení dokonce uváděla, že dalajlama není pravý a že před lety bylo vybráno nesprávné dítě.

Od roku 1996 dalajlama své protišugdänovské promluvy zesílil, tuto praktiku odsoudil a odmítl udělit tantrickou iniciaci těm, kdo se Šugdäna nevzdali. Mniši ze šesti hlavních gelugpovských klášterů exilové komunity byli požádáni, aby písemně podpořili zákaz uctívání Šugdäna. 6. června 1996 Shromáždění tibetských národních poslanců odhlasovalo jednomyslně rezoluci, přísně zakazující uctívání Šugdäna všem vládním oddělením, jejich sekcím a klášterním institucím pod administrativou Centrálního tibetského úřadu. Soukromým osobám však bylo ponecháno v této záležitosti svobodné rozhodnutí, i když jim mělo být vysvětleno, že uctívání Šugdäna “ubližuje společnému zájmu Tibetu, životu Jeho svatosti dalajlamy a posiluje duchy, kteří jsou proti náboženství“. V září 1997 vydalo Shromáždění jinou rezoluci potvrzující tu z června 1996 a naléhající na tibetský lid, aby čelil zákonnými prostředky kampaním vedeným Šugdänovými příznivci. V lednu 1998 byla pod vedením Gandän Thipy, „Držitele Gandänova trůnu“, titulární hlavy Gelugpy, vydána rezoluce významných gelugpovských klášterů jednomyslně podporující dalajlamův postoj.

Na druhé straně „barikády“ stojí několik oficiálních prošugdenovských organizací: „Národní společnost Dordže Šugdäna“ (National Dorje Shugden Society – NDSS), „Seskupení podporující Šugdäna“ (Support Shugden Group - SSG) vzniklé v Dilí v dubnu 1996 a spolupracující s „Charitativní a náboženskou společností Dordže Šugdänových oddaných“ (Dorje Shugden Devotees Charitable & Religious Society) rovněž z Dilí. Jedním z největších kritiků dalajlamy je také sekta Tradice nové Kadampy (New Kadampa Tradition - NKT) sídlící ve Velké Británii, s centrálou v Ulverstonu v Cumbrii. Vede ji geše Kelsang Gjamccho, mnich z kláštera Sera, od konce sedmdesátých let sídlící ve Velké Británii, který do centra náboženských praktik svých anglických žáků klade právě uctívání Šugdäna. NKT je největší buddhistickou organizací ve Velké Británii, velmi se ale rozšiřuje i v Severní Americe a ostatních zemích Evropy. Významné diskuse se v tomto ohledu odehrávají ve Francii. Ve zmiňovaném problému se dále angažuje zvláště Společenství Šugdänových stoupenců (Shugden Supporters Community - SSC), se sídlem v Pocklingtonu, v Yorkshiru, které patří do NKT.

Byla to právě tato skupina, která obvinila dalajlamu ze zasahování do náboženských svobod a požadovala neudělení dalajlamovi víza do Anglie v roce 1996. Kvůli tomu dokonce protestovala na demonstracích a nařkla dalajlamu, že Šugdänovi příznivci v Indii byli propuštěni, mniši vyhnáni z klášterů, domy prohledány a sochy zničeny. Na dalajlamovu stranu se ovšem postavila i Britská tibetská společnost (UK´s Tibet Society) a obvinila SSC ze sektářství. Také Amnesty International neshledala tato obvinění pravdivými. Stoupenci dalajlamova rozhodnutí naopak poukázali na techniky zastrašování druhé strany: hrozby Šugdänovou pomstou, anonymní dopisy hrozící krveprolitím. Byla ustanovena „Komise pro výzkum Dolgjala“ (tj.Šugdäna) Dolgyal Reaearch Comittee, která vypracovává argumenty exilové vlády k tomuto problému a zaujímá stanoviska k různým obviněním ze strany stoupenců Šugdäna. Situace vyvrcholila 4. února 1997 zavražděním (rituálním ubodáním) Lozang Gjamccha – vedoucího Tibetského institutu dialektiky v Dharamsale (TDI, Tibetan Dialectics Institute), blízkého spolupracovníka dalajlamy a význačného kritika Šugdänova kultu – a jeho dvou žáků. Hlavními podezřelými bylo šest tibetských mladíků; existují indicie o jejich napojení na vedení NDSS. Do věci se navíc zapojila i Čína, těžící z jakékoli „hádky“ uvnitř exilové komunity, obnovou Šugdänových chrámů v Tibetu.

Pro své vyznavače je Šugdän buddha, vstoupil do mimosvětské sféry a není spoután samsárou. Je uctívaný jako jidamové božstvo, tj. ztělesnění buddhy či bódhisattvy, jehož hlavní funkcí je utišení vnitřních a vnějších napětí rušící praktikující v jejich duchovních postupech. Šugdän dobrovolně vystupuje v hněvivé podobě; věnec z lidských hlav, který nosí okolo krku je symbol zdolaných nectností a poklesků. Podle některých lamů je Šugdän projevem buddhy Maňdžušrího, ztělesněním moudrosti. Dalajlama a jeho stoupenci naopak tvrdí, že Šugdän nejenže není buddha a inkarnace Dagpy Gjalcchäna, ale že je světský a dokonce zlý duch, jehož uctívání vede k sektářství a brání věci tibetské nezávislosti. Nárůst Šugdänova kultu připisují tomu, že jeho příznivci slibují rychlé splnění toho, oč vyznavač žádá: dosažení slávy, bohatství a zdraví v tomto životě. Samotné jeho uctívání se tak stalo důležitější než nauka, kterou měl chránit. Pro Kagjü a Ňingmapu je Šugdän nepřítel a prokletí, způsobuje zlé sny, ohrožuje jejich příslušníky. Dalajlama je znepokojen tím, že lidé vyhledávají „vnější pomoc“ u ochranného ducha, zatímco zanedbávají Buddhovo učení o soucitu a moudrosti. Velcí lamové v minulosti vizualizovali jednotu mysli pokojných a hněvivých božstev, ale to je úplně odlišné od současnosti, kdy podle dalajlamy máme mysl plnou bláhových emocí, a proto není správné oproti minulosti Šugdäna uctívat.

Sociální a politické aspekty kontroverze
Filosofické základy tibetského buddhismu, tak jak je dnes prezentován na Západě, mají svůj původ v myšlence „buddhistického modernismu“ a reinterpretace buddhismu, zejména jako racionálního náboženství. Tato interpretace buddhismu ve skutečnosti není tibetská, ale začala mít velký vliv na tibetskou společnost a zejména na její duchovní vůdce po příchodu do exilu. Buddhismus jako rozumové, etické, nedogmatické a výhradně racionální náboženství byl totiž pro Tibet, kde exorcismus a mystické rity k vyvolání nejrůznějších božstev tvoří součást běžné náboženské praxe i vzdělaných tříd, neznámý. Na převahu tohoto výkladu buddhismu jako racionálního náboženství měla zřejmě vliv také snaha vytvořit účinnou protiargumentaci k tvrzení Číňanů o zaostalé zemi, kde vládnou pověry, orákula a jiné iracionální záležitosti. Tento systém reinterpretace pak způsobuje, že lidové náboženské prvky jsou nazírány jako zfalšování či deformace buddhismu, a proto musí být zdiskreditovány. Do této pozice se dostala i praktika uctívání Dordže Šugdäna.

Tibetští exulanti se setkali se skutečnostmi, na Západě vnímanými jako samozřejmost, s označováním pojmů jako národ, kultura, demokracie, jednota. Pod vlivem těchto západních hodnot vytvořila tibetská exilová komunita novou sebe-prezentaci, ve které nechybí myšlenka jednotného tibetského národa a jednotné tibetské kultury. Dordže Šugdän je však vlastní pouze Gelugpě, a to ještě jen jedné její části. Musel být tedy v situaci vytváření nové národní identity zákonitě opuštěn. Snahu o jednotu, nebo alespoň o představení jednotného tibetského národa, odráží i dalajlamův zájem o spolupráci hlavních náboženských linií. V tomto úsilí mu brání šugdänovský purismus. Stoupenci Šugdäna se profilují jako frakce hierarchie lamů, u kterých převládá spíše netolerantní postoj k jiným duchovním proudům. Dalajlama, který chce být integrujícím činitelem, se od nich potřeboval distancovat.

Existuje však ještě nejméně jeden důvod, proč je dalajlama odpůrcem uctívání božstva Dordže Šugdäna. Souvisí to s nynějším tristním stavem v instituci tulkuů. Dalajlama, považovaný za jedinou osobu schopnou udržet tibetské exilové hnutí sjednocené, má nyní 68 let. Nutně tedy vyvstává otázka, kdo bude jeho nástupcem. Situace kolem dvou intronizovaných karmapů způsobila rozdělení této linie na dva tábory a navíc ukázala sílící snahu Číňanů zasahovat do výběru vysokých lamů. Jestliže budou moci určovat, kdo bude uznán za příštího dalajlamu, pančhenlamu nebo karmapu, bude jejich plán zcela ovládnout Tibet dokončen, protože vysocí lamové mají u Tibeťanů hlubokou úctu. Věc se ještě více zkomplikovala, když po šesti letech od úmrtí 10. pančhenlamy v roce 1995 uznal nynější dalajlama za novou inkarnaci a tedy za 11. pančhenlamu šestiletého Gendün Čhökji Ňimu. Toto uznání vyvolalo bouřlivé nadšení, což vyústilo ve vyhlášení výjimečného stavu v Žikace (tradičním sídle pančhenlamů) a dokonce k dočasnému uzavření kláštera Tašilhünpo čínskou administrativou. Gendün Čhökji Ňima byl posléze zadržen a i s rodinou deportován na neznámé místo, kde je doposud zadržován. Čínská strana navíc ještě týž rok zinscenovala další volbu a jmenovala 11. pančhenlamou Gjalcchän Norbua, pětiletého syna komunistického činitele. Číňané tak mají v rukou oba pančhenlamy, což vyvolává velké obtíže, protože právě pančhenlama má pravomoc uznat další inkarnaci dalajlamy.

Útěk dalajlamou uznaného 17. karmapy Orgjän Thinlä Dordžeho z Tibetu na přelomu roku 1999/2000 a jeho uchýlení se pod ochranu dalajlamy do Dharamsaly (spíše než do Rumteku, nového hlavního sídla školy Kagjü v Sikkimu) vyvolalo nejen vlnu nadšených ohlasů v západních médiích, ale také spekulací, že by to mohl být právě Orgjän Thinlä, který nastoupí po dalajlamovi jako hlava tibetské diaspory. V roce 2001 však dalajlama oficiálně prohlásil, že jeho nástupce bude zvolen exilovým parlamentem a převezme funkce odpovídající funkcím ministerského předsedy. Lze to tedy považovat za první krok na cestě k přerušení systému tulkuů týkající se světské vlády, o kterém tak často dalajlama mluví? Další prohlášení, že Orgjän Thinlä nebude na seznamu kandidátů navržených k volbě Tibetským národním shromážděním, zničilo rychle jiné hypotézy, dle kterých by mohl být dalajlamovým nástupcem. Otázkou je, do jaké míry se toto oddělení světské a duchovní moci po vzoru Západu opravdu uskuteční, jak bude funkční a zda bude přijímáno i většinou Tibeťanů. Souhrnně řečeno jde o to, že po smrti dalajlamy se ocitne tibetská exilová komunita bez jednotného náboženského vedení. Tuto funkci by mohl zastávat jiný lama z jiné duchovní linie (například zrovna karmapa); v takovém případě by se s ním Šugdän, jakožto ochránce výlučnosti Gelugpy, nutně dostal do konfliktu. Z tohoto hlediska je jasné, že uctívání Dordže Šugdäna narušuje dalajlamovy snahy o sjednocování duchovních linií, a proto muselo být opuštěno.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 21 - podzim 2003