|
Když se král dozvěděl, jak Ničhö Zangpo osolil novoroční čaj, nechal ho okamžitě zavřít. Byl zavřený celou noc nahý v malé cele ve druhém patře paláce. Protože byla právě zima, počasí bylo náramně chladné a celou noc vál studený vichr. Toho večera dostal Ničhö Zangpo strašný průjem, nemohl s tím nic udělat a nakálel na podlahu. Pak do středu jednoho oválného lejna zapíchl klacík a nechal to tam tak. Ráno bylo lejno na kost zmrzlé a z jeho středu trčel ten klacík.
Tou dobou seděl král venku pod balkonem a vyhříval se na sluníčku. Když to Ničhö Zangpo uviděl, vzal to zmrzlé lejno a hodil opatrně dolů do králova klína tak, aby ho při tom nikdo neviděl. Král přemýšlel: „Propána, něco mimořádného zázračně spadlo z nebe. Copak to asi může být? Jak to dřívko s tou zářící věcí jenom mohlo spadnout z nebes?“ přemýšlel dále. Nechal svolat všechny své sloužící, a když se shromáždili, ptal se jich: „Víte někdo, co je toto za věc?“
„To bude něco zvláštního,“ odpověděli. „My nevíme, co to je, ale kdyby ses zeptal toho, co je zavřený v cele ve druhém patře, Ničhö Zangpa, ten by to určitě věděl.“ Král nechal propustit Ničhö Zangpa a zeptal se ho: „Ničhö Zangpo, jestlipak víš, co je toto za divnou věc?“
Ničhö Zangpo předstíral překvapení a povídá: „Óh… Bílé nebeské lejno s dřevěným držátkem. Spadlo králi do klína, jaké štěstí! Jestli králi kousíček sníte, zavládne v království blahobyt. Trošku bych mohl dostat i já.“
„Když je tomu tak a sám Nejvyšší mi udělil toto požehnání, trochu sním, ale tobě nedám,“ řekl král, snědl kousek zmrzlého lejna a uschoval je do vzácné schránky.
Z tibetštiny přeložil Kryštof Duchoslav
Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 20 - léto 2003
[
07.02.2004
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) ]
|
