Články

Výpověď třináctileté studentky z Khamu

Dívka Tibet opustila v září 1996 ze strachu z dalších trestů od Číňanů. Odešla rovněž proto, že se její rodiče domnívali, že se jí v Tibetské dětské vesničce v Indii dostane lepšího vzdělání. V Tibetu navštěvovala státní základní školu a po ukončení docházky jeden rok chodila do střední školy. Oba její rodiče jsou farmáři a žijí v Tibetu. Otce Číňané odsoudili ke dvěma rokům vězení.

Svědectví
„V mé třídě na základní škole byla vyučovacím jazykem čínština. Učila jsem se čínštinu, matematiku, zeměpis, dějepis a tibetštinu. Na hodinách tibetštiny se výuka nevztahovala k tibetské historii, náboženství ani kultuře. Vyučovala se zejména čínská historie, zeměpis a příběhy ze života Mao Ce-tunga. Většina učitelů byli Číňané.

V naší třídě byla rozbitá okna a střechou dovnitř teklo. Židle byly rozbité, ale dokázali jsme si je sami opravit. Tibetští učitelé vyučovali pravidelně, ale Číňané se nikdy po polední přestávce ve škole neukázali.

Jeden rok jsem chodila do střední školy. Aby mě na tuto školu přijali, musela jsem absolvovat přijímací zkoušky z čínštiny, tibetštiny a matematiky. Měla jsem pocit, že šance čínských studentů na přijetí byly vyšší, protože jejich rodiče podpláceli učitele. Takže nešlo o výsledky zkoušek, ale o částku, kterou čínští rodiče zaplatili jednotlivým učitelům.

Obecným vyučovacím jazykem na střední škole byla čínština. Měla jsem pět hodin tibetštiny týdně, ale nikdy se výuka nevztahovala k Tibetu. V mé škole byl internát, kde jsem byla pět dní v týdnu, a na víkendy jsem jezdila domů k rodičům. Moji rodiče museli za školu platit 300 jüanů měsíčně, kdežto Číňané neplatili nic. Čínští studenti dostávali jídlo ve škole, mně museli jídlo dávat nebo vozit rodiče. Čínští studenti dostávali lepší učebnice a židle, zatímco Tibeťané dostávali knihy staré a židle rozbité.

Často jsem viděla, že čínský učitel bije tibetské děti. Zejména ke starším studentkám se čínští učitelé chovali jinak. Vím o případech, kdy čínský učitel vlezl do ložnice Tibeťanek a sexuálně je zneužíval. Ve třídě trestali čínští učitelé děvčata jinak než chlapce. Děvčata si musela stáhnout kalhoty a stát ve třídě napůl nahé, aby jim učitel mohl naplácat na zadek. Já jsem měla štěstí, protože mě nikdy učitel sexuálně nezneužil. Jinou formou trestu bylo, že nás nutili stát na hlavě u zdi, nedali nám oběd nebo nás bili. Výsledky mých zkoušek závisely na odpovědích na ideologické otázky. Kdybych například do testu napsala, že Čína není dobrá země, učitel by mě zbil.

Třikrát nebo čtyřikrát do měsíce jsem musela chodit na večerní shromáždění. Pořádali je Číňané, aby nám ukázali, jak zlepšují v Tibetu životní podmínky.

Čínští učitelé pravidelně požadovali, abych chodila domů a špehovala vlastní rodiče. Měla jsem sledovat, zda rodiče hovoří o tibetské politice nebo náboženství. Předstírala jsem, že jdu domů a po třech hodinách jsem se vrátila a řekla učitelům, že jsem neslyšela, že by rodiče hovořili o tibetských záležitostech. Nebo jsem šla domů, pár hodin jsem si hrála a pak jsem šla zpátky do školy a řekla učitelům, že proti mým rodičům nejsou žádné důkazy. V obou případech mě učitel zbil, protože mi nevěřil, ale za chvíli mě nechal být. Slíbili nám 200 jüanů, když najdeme důkaz, že naši rodiče hovořili o věcech, které se týkaly tibetské kultury, historie nebo náboženství.“

Z angličtiny přeložil Jan Faltus

Tento článek je převzat z časopisu Tibetského střediska pro lidská práva a demokracii (TCHRD) "The Next Generation: The state of education in Tibet today"