Články

Výpověď čtrnáctiletého studenta ze Lhasy

Chlapec Tibet opustil v únoru 1997. Otec je podnikatel, matka v domácnosti a oba stále žijí v Tibetu. Má dva bratry a jednoho bratrance, kterého chlapcovi rodiče rovněž vychovávají. Rodiče mu řekli, že mají příliš mnoho dětí a nemají na poplatky za střední školu. V okamžiku, kdy už nebyli schopni zaplatit školné, mu řekli, aby z Tibetu odešel. Také nechtěli, aby se vzdělával v čínském režimu, a když prý odejde do Dětské vesničky v Indii, bude moci později pomoci mladším bratrům.

Svědectví
„Pět let jsem chodil do jedné z lepších škol ve Lhase. Ve třídě jsme měli 62 studentů, všichni byli Tibeťané a v celé škole byl jen jeden čínský učitel, zbytek byli Tibeťané. Vyučovacím jazykem v mé třídě byla tibetština. Z předmětů jsem měl matematiku, čínštinu, tibetštinu, tělocvik a hudební výchovu. Na hodinách tibetštiny se nikdy vyučovací látka netýkala tibetské historie, kultury ani náboženství.

Většina učitelů se po polední přestávce do tříd nevracela. Do školy jsme nosili rudé šátky, za které rodiče museli zaplatit. Oficiálně měli rodiče platit za školu 120 jüanů měsíčně, ale ve skutečnosti platili mnohem víc. Museli nám například kupovat papír, košťata, uniformy a psací potřeby. Všechny tyto vedlejší výdaje představovaly každé dva až tři měsíce celkem asi 300 až 400 jüanů. Školné bylo pro mé rodiče prostě příliš drahé. Nemohli si ho dovolit.

Na hudební výchově jsme zpívali víc čínských písní než tibetských. Museli jsme zpívat texty jako "Ať žije komunistická Čína" anebo "Učitelé jsou dobří lidé a jsou tu od toho, aby nám pomáhali". Mnozí z tibetských studentů tyto písně ve třídě nezpívali a učitelé, dokonce i ti tibetští, nás za to bili nás po zádech a po hlavě rákoskami.

Když zemřel Teng Siao-pching, učitel postavil před třídu jeho obraz a řekl, že máme oplakávat smrt velkého Teng Siao-pchinga. Když většina z nás nebrečela, učitel nás hrubě bil rákoskou. O den později učitelé prohlásili, že se všichni studenti musí zúčastnit velkého shromáždění uprostřed vesnice, pořádaného proto, aby lidé mohli projevit zármutek nad smrtí Teng Siao-pchinga. Mnoho tibetských studentů na setkání nepřišlo a učitelé nás za to surově zbili. Byl jsem jedním z těch, kdo se shromáždění nezúčastnili, a učitel mě a mého kamaráda ztloukl tak zle, že mi rozbil hlavu a já jsem ležel dva dny v nemocnici.„

Z angličtiny přeložil Jan Faltus

Tento článek je převzat z časopisu Tibetského střediska pro lidská práva a demokracii (TCHRD) "The Next Generation: The state of education in Tibet today"