Toulky Tibetem

Darcendo

Prudké svahy pokryté zelenou trávou, květinami a stromy. Hluboké úzké údolí se soutokem dvou malých říček, kolem kterého se rozkládá moderní čínské město s výraznými tibetskými prvky. Typické hraniční městečko na čínsko-tibetské hranici s promíchaným tibetsko-čínsko obyvatelstvem. Darcendo (čínsky Kchang-ting), bývalé královské sídelné město, je dnes centrem Tibetské autonomní prefektury Kandze (Kardze) a dopravním uzlem jihovýchodního Khamu.

Dnes nepříliš významné město bývalo kdysi hlavním městem království Čhagla, jednoho z pěti nezávislých království na území dnešního Khamu, kterému vládl rod Čhagla Gjalpů. Město po staletí využívalo své výhodné polohy na tibetsko-čínské hranici, kudy vedla stará obchodní „čajová stezka“. Z nedalekého S´čchuanu a Jün-nanu se zdejším úzkým údolím vozily slisované cihličky mírně fermentovaného čaje do Tibetu, kde pak stačilo přidat vařící vodu, sůl, jačí máslo případně mléko, aby vznikl jeden z nejznámějších tibetských symbolů. Na oplátku se z Tibetu vyvážely léčivé byliny, které se sbíraly na rozkvetlých vysokohorských loukách Khamu. A tak ulice Darcenda po staletí lemovaly úpravny, sklady a obchody s čajem. Dnes se s nimi již člověk nesetká, spíše na každém kroku zakopává o obchody s textilem nebo obuví nevalné kvality.

Z původních sedmi místních klášterů zůstaly pouze dva - Ngačku a Dordže Dag. Přímo v centru města leží gelugpovský klášter Ngačhu, který v 17. století založil Miňagpa Tänphel Ňima jako pobočku lhaského kláštera Däpung. V minulosti v něm žilo až 100 mnichů, dnes je jich méně než pětina. Klášteru, kde v roce 1954 krátce pobýval i čtrnáctý dalajlama při cestě do Pekingu, dominuje velká socha Buddhy Šákjamuniho. Druhý klášter je rozložený na loukách na západním okraji města u silnice do vnitrozemí Khamu. Klášter nese jméno mateřského kláštera Dordže Dag v centrálním Tibetu, patřící k nejstarší tibetské buddhistické škole Ňingma. V jeho hlavním chrámu najdete impozantní sochu Guru Rinpočheho, i sochu jeho družky Ješe Cchogjal nebo Šántakrakšitu. Na nově zrestaurovaných freskách najdete i méně známá božstva, např. Ňänčhen Thangla nebo pět různých forem Pehara. Oba kláštery jsou typickou ukázkou sino-tibetského stylu se šikmými prolamovanými střechami připomínajícími spíše čínské altánky než tibetské chrámy.

Na louce nad městem se tyčí vysoký bílý čhörten, ke kterému se můžete vydat strmým svahem přes hustý les, nebo si pronajmout koňskou bryčku a za pár jüanů se nechat vyvézt nahoru. Jen pár kroků od čhörtenu na okraji lesa najdete také malou svatyňku a stovky, možná tisíce lungt natažených mezi kmeny stromů. Dorazíte-li do Darcenda v období monzunu, v červenci nebo začátkem srpna, nezapomeňte si s sebou vzít i deštník nebo pláštěnku. Po dešti, když vyjde sluníčko, se můžete toulat po pro nás tak netypických zelených tibetských loukách, užívat si různobarevných květů, nebo sbírat lesní jahody v hustém lese cestou k čhörtenu nad městem.

Do Darcenda se dostanete autobusem z Čheng-tu (370 km, cca 8 hodin). Pro jeho návštěvu nepotřebujete povolení. Z místního nádraží vyjíždí denně nebo několikrát za týden autobusy po severní s'čchuansko-tibetské silnici do Tawu, Kandze, Derge, Seršulu nebo Čhamda, nebo do Lithangu a Bathangu ležících na jižní s'čchuansko-tibetské silnici. Nedaleko od Darcenda u silnice do Čheng-tu leží velehorský hřeben Miňa Gang, nejvýchodnější z šesti ledových pohoří Khamu jehož nejvyšší vrchol Miňa Gangkar, bílá ledová hora, dosahuje výšky 7556 m.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 21 - podzim 2003